Strakoničtí vojáci nebudou aliančnímu bojovému uskupení v Lotyšsku zajišťovat pozemní protivzdušnou obranu, která je jejich standardním úkolem, ale budou zabezpečovat force protection, tedy ochranu sil. Z toho důvodu budou také využívat lehká obrněná vozidla IVECO.

Na Boleticích s nimi trénovali jízdu v terénu. Jezdili po nezpevněných cestách, v bahně a ve sněhu. Učili se, jak překonávat terénní nerovnosti a překážky. Pomáhala jim v tom zapnutá redukce převodového stupně, které vojáci slangově říkají želva. „Vozidlo jede pomaleji, ale je pružnější a má větší sílu. Řidiči pomůže při rozjezdech, aby s vozidlem vyjel náročný terén nebo když se potřebuje dostat z bahna, louže a podobně,“ vysvětlil laicky rotmistr J. Š., který řídil výcvik řidičů.

Vojáci procvičovali jízdu v noci

Vojáci absolvovali i noční jízdy s využitím přístrojů nočního vidění. Jezdili bez přísvitu, tedy za podmínky, že světla vozidel jsou zcela vypnutá. Procvičovali tak situaci, která by mohla nastat při ostrém nasazení, když se vozidla přesouvají za tmy, aby je nezaznamenaly nepřátelské jednotky.

Ve středu 13. března k večeru byla mimořádná pátrací akce po nehodě ultralightu. Letadlo našli v hangáru.
Nad Strakonickem létaly vrtulníky. Pátralo se po možné havárii ultralightu

Jízdu v noci si vyzkoušel i desátník J. E. „Terén před sebou sledujete jen v omezeném koridoru a zaostřeně vidíte pouze deset, patnáct metrů před sebe. Přístroj nočního vidění zároveň mírně přibližuje. Všechno je zelené nebo černé, ať se jedná o vodu, led či kameny. Musíte tak dávat pozor na jakoukoliv překážku a všímat si i lehké změny v odstínu barvy,“ popsal strakonický voják, v čem je jízda v noci těžší než ve dne.

Dvakrát měř, jednou řež, platí i pro řidiče

Jízda v noci tak od řidičů vyžaduje zejména větší soustředěnost. „Řidič musí být schopen také rychleji reagovat na nečekanou překážku, a hlavně si musí nejprve dvakrát či třikrát rozmyslet, kudy přesně pojede. Může se lehce stát, že při jízdě v noci si nevšimne překážky, kterou by za denního světla v žádném případě nepřehlédl,“ doplnil desátník J. E., který u vojenského útvaru ve Strakonicích řídí nákladní automobil Tatru 810. Zaškolení na jiný typ vozidla hodnotí jako novou zkušenost a příjemnou změnu.

Pěstitel citrusů Miroslav Kočí ve svém království.
VIDEO: Stačila jen náhoda a z parašutisty se stal pěstitel citrusů

Strakoničtí vojáci při řízení vozidel IVECO samozřejmě využijí své zkušenosti s vozidly Tatra nebo DINGO, které používají při plnění svých standardních úkolů. Potvrdil to i rotmistr J. Š., který současně dodal: „Základní seznámení s vozidly IVECO absolvovali i vojáci, kteří nejsou primárně předurčeni na pozice řidičů. Důvodem je to, aby v případě nouze byli například i oni schopni přesunout vozidlo do bezpečného prostoru.“