V roce 2011 zde trvale žilo 50 obyvatel. Na východním okraji obcí protéká Brložský potok. A přesto, že jde o malou obec, dá se tu najít několik půvabných architektonických památek a řada kouzelných přírodních zákoutí, která potěší oko i srdce návštěvníka.

Kousek historie: Původ názvu Malé Turné je podle prof. Profouse od louky, kde se zdržují tuři. Další možné výklady původu je staročeské jméno Turen, tedy silný jako tur. Dále se Turná také vykládá jako Turnův dvůr. První záznam o obci tohoto jména pochází z roku 1372. V listinách z 15. stol. je zmiňován Oldřich z Malé Turné. V následujících staletích zmínky o vladycích či zemanech z Malé i Velké Turné mizí, jejich dědici byli strakoničtí johanité. V pozdějších dobách byla pro rozvoj obce významná jedna událost, a to stavba železnice Strakonice - Blatná – Březnice v roce 1897. Sčítání lidu z roku 1910 udává v Malé Turné 28 popisných čísel a 158 obyvatel.

Tady začínáme vlastní procházku obcí:

Výklenková kaplička

Když přijíždíme po státní silnici od Oseka, jako první nás přivítá výklenková kaplička Panny Marie Pomocné z pol. 19. stol. , která stojí na místě původního kříže. Kapličku postihla v roce 2003 téměř osudová nehoda, byla totiž při bouřce rozbořena padající lípou. Už v roce 2005 byla opravena do původní podoby, doslova „vstala z mrtvých“. Stalo se tak díky Obecnímu úřadu v Oseku a iniciativě tehdejšího starosty, maloturenského rodáka pana Miloslava Kinkora.

Památka padlého vojína

Potom už odbočíme na cestu vedoucí vpravo a když projdeme kolem vesnických domků, za posledním z nich se ocitneme u skupiny tří bříz, které obklopují historický kovaný křížek na památku rodáka ze zdejší vesnice, který padl v bojích 1. světové války. Vedle křížku je velký balvan se zasazenou deskou na památku rodiny Divišovy, z níž voják pocházel. V dalším kameni je vsazen text písně oblíbené na bojištích 1. světové války. Tyto objekty nechal na památku svého pradědečka upravit pravnuk padlého vojína.

Kaplička na návsi

Když postojíme u pomníčku a pokocháme se výhledy na okolní louky, pole a kopce, vracíme se stejnou cestou a dále pokračujeme rovně přímo na maloturenskou náves, kde nemůžeme minout historicky cennou návesní kapličku. Jedná se drobnou sakrální architekturu z 1. pol. 19. století. Cenný interiér je zaklenutý pruskou klenbou, nad ní je nízká jehlancová střecha s plechovou makovicí a zvoničkou zakončenou křížem maltézského typu. Památkově cenné jsou na této kapličce i dochované historické materiály a konstrukce.

K maloturenskému mlýnu

Od kaple na návsi pokračujeme kousek rovně a potom se pustíme z kopce dolů, dojdeme k zarostlému rybníku Pančáku. Dále nás cesta vede až ke mlýnu, kam nás dovede protékající potok. Samotný mlýn je ukrytý v malém údolí, je to samota ukrytá mezi stromy. Mlýn je poprvé zobrazen na mapách josefinského vojenského mapování v l. 1764 - 1968. Setkáme se tu s historizující architekturou 2. pol. 19, století., mlýnice a hospodářský trakt je vystavěn do písmena L kolem polouzavřeného dvora. V roce 1837 vlastnil mlýn Josef Konopka, od roku 1930 František Hovorka. Došlo tu i k požáru - bylo to v dubnu 1924, za nepřítomnosti majitelů, kdy byla ve mlýně přítomná jen služka. Oheň prý vznikl ve mlýnici mezi koly a shořelo při něm mnoho obilí. Příčina se nikdy nevyšetřila, nájemce byl držen nějaký čas ve vazbě, ale pro nedostatek důkazů byl zproštěn obvinění.

Když se vracíme od mlýna zpět do vesnice, obklopují nás krásné louky plné kvetoucích lučních květů.

Jitka Pavlíková, Strakonice