Zdejší vesnice tu mají svůj starobylý půvab, krajina je protkána pahorky, remízky, rybníky, na lukách se od prvních jarních měsíců pasou stáda oveček, koní i skotu. A v Bílsku, kde je kozí farma KOFA, se samozřejmě bělají i kozí stáda.

Stopy historie v Bílsku

Naše putování jsme zahájili právě v Bílsku, vesnici, která lákala k osídlení od dávnověku a svědčí o tom řada archeologických nálezů. Vedla tudy odbočka Zlaté solné stezky z Pasova přes Prachatice do Prahy. V obci se nachází kostel sv. Jakuba Většího z roku 1350, několik statků ve stylu selského baroka a Boží muka. Kozí farma KOFA nabízí v dnešní době kozí sýry i další výrobky z kozího mléka. Výlet spojený s návštěvou mezi přátelskými zvířaty je i hezkým zážitkem pro děti.

Do Budyně nejen za zvířaty

Pokračujeme do vesnice Budyně nacházející se 3 km od Bavorova a 9 km od Vodňan. Od středověku živil tuto ves chov dobytka a je tomu tak dodnes, ale ve větším rozsahu. Obec obklopují pastviny s chovem skotu, v soukromé oboře se pase stádo daňků, které je viditelné ze silnice. Nás na první pohled upoutala krásně opravená kaplička svítící jasně zelenou barvou. Tato kaple pochází z roku 1885 a je zasvěcená sv. Václavovi. Vedle ní stojící kamenný kříž je o 3 roky starší. V obci také působí budyňská kovárna, kde v kovářské tradici dnes pokračuje umělecký kovář pan Václav Ebel. A na budyňské návsi nás navíc pobavil slaměný zajíc v nadživotní velikosti zdobící trávník u přilehlé venkovské usedlosti.

V Bavorově, centru oblasti

Míjíme proslulou jahodárnu a ocitáme se přímo v městečku Bavorov, centru této oblasti. Jak už vyplývá z názvu, o jeho vznik se zasloužil rod Bavorů ze Strakonic. První zmínka o městečku je z roku 1228. Později se do dějin Bavorova zapsal rod Rožmberků a po roce 1675 Eggenberkové. V Bavorově jsme se porozhlédli po rozlehlém náměstí se starobylou kašnou pocházející z roku 1742. Úzká ulička, vedoucí z náměstí, nás přivádí k majestátnému bavorovskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který je jednou z nejvýznamnějších jihočeských gotických staveb. Byl dokončen roku 1384, po roce 1652 pak přestavěn eggenberským stavitelem. Sakristie kostela je spojena chodbou s přilehlou půvabnou barokní farou a zahradou. Celý komplex budov je architektonicky velmi zajímavý.

Vzhůru do Tourova

Potom pokračujeme odbočkou kousek za náměstím směrem na Helfenburk. Cesta nás vede malebnou krajinou, v dálce je mezi lukami a rybníky stále vidět dominanta kraje - bavorovský kostel. Blížíme se do půvabné vesničky Tourov, která je tak trochu na konci světa. Vjíždíme do malé obce vzdálené 3 km od Bavorova, která je stranou rušných komunikací. Je ohraničena dvěma kapličkami, ta první stojí na začátku obce. Druhá kaplička se nachází na konci vesnice a je z roku 1880. Vesnička Tourov turistu pohladí po duši starobylou venkovskou malebností. První záznamy o Tourovu jsou z roku 1359.Potkáváme se tu s půvabnými venkovskými staveními s ozdobnými štíty, které jsou krásně obnovené. V obci se nacházejí pozůstatky gotické tvrze, která stála v centru bývalého dvorce. Tento dvorec se nacházel na pozemku, jež je dnes rozparcelován mezi několik čísel popisných. Pozůstatky tvrze jsou dnes na zahradě soukromého m domu. V roce 1359 sídlil na tvrzi Lipold z Tourového, (z tohoto roku pochází i první písemná zmínka o existenci obce), roku 1612 svobodník zeman Jakub Šrámek, uváděný roku 1654 v Berní rule mezi „many Eggenberskými“. Tvrz se ještě v první polovině 20. století nacházela v zachovalém stavu. Negativně se na ní podepsala doba po druhé světové válce, kdy ji poznamenalo hospodaření zemědělského družstva.

Vesnice potom svažuje do mírného dolíku, kde se nachází náves s domky shlukujícími se kolem malého rybníčku. Na druhém konci za zmíněnou kapličkou vede z vesnice již jen polní cesta. Tato cesta se později napojuje na silnici, která nás může dovést až k parkovišti pod hradem Helfenburkem, K tomuto hradu Tourov po většinu historických dob patřil a sdílel s ním podobné osudy. (v některých létech byla ves majetkem města Bavorova).

Tady jsme tentokrát zakončili náš výlet na Bavorovsko, půvabný kout našeho okresu, kde jsme byli okouzleni jímavou jihočeskou krajinou i stopami dávných časů v ní.

Jitka Pavlíková, Strakonice