Vojáci se přesouvají na určené místo. Za sebou mají již desítky kilometrů náročným terénem, se zbraní a plnou výstrojí. Náhle se před nimi objevuje divoká řeka. Co teď, přemýšlí vojáci. Přebrodit nebo přeplavat, a jakým způsobem? Jeden z mnoha případů, při kterém využijí poznatky z výcviku ve vojenském plavání. „Snažíme se vojáky naučit, jak se správně pohybovat ve vodě při vojenských činnostech a jak bezpečně překonávat vodní překážky,“ shrnula kapitánka Tereza Kabourková hlavní náplň kurzu speciální tělesné přípravy. „Ačkoliv se v názvu objevuje termín plavání, doporučujeme jej jako poslední možnost. Když nemůžete vodní překážku obejít po souši, překonejte ji broděním,“ prozradila Kabourková, co instruktoři vtloukají vojákům do hlavy.

Brodili se s nosítky

Většinu času vojáci strávili na řece Otavě. „Nejprve nacvičovali brodění v klidné vodě. Následně jsme je vzali do větších peřejí. Vyzkoušeli si různé techniky překonávání vodní překážky, včetně brodění s improvizovanými nosítky, na kterých transportovali zraněného člověka,“ uvedla kapitánka Kabourková.

Přebrodit řeku, není žádná legrace. Přesvědčil se o tom i desátník Petr Procházka. „Bylo to náročné v tom silném proudu. Na dně byly velké kameny, které se střídaly s hlubokými prohlubněmi. Museli jsme dávat pozor, aby nám neujely nohy a neodnesl nás proud. Ve skupině se řeka překonává mnohem lépe, než když je člověk sám,“ vyzkoušel si Procházka na vlastní kůži u jednoho ze strakonických jezů.

Další dovedností, jež se může v boji hodit, je takzvané skryté plavání. „Vojáci se musí dobře zamaskovat a pohybovat se ve vodě tak, aby byli co nejméně slyšet. Přesouvají se přikrčeně při břehu řeky. K maskování využívají pařezy, kořeny stromů a další nerovnosti. Snaží se jednoduše splynout s terénem,“ popsal instruktor nadporučík Jan Toncar, co dalšího vojáci procvičovali.

Výcvik v divoké vodě

Součástí výcviku bylo i překonávání vodního toku na plavidlech. Kromě základní manipulace se vojáci učili, co dělat, když se převrátí raft nebo z něj vypadne člen posádky. Podobné situace cvičili i na vodním kanále v Českém Vrbném, který jim skvěle simuloval ztížené podmínky.

Vojáci zde trénovali také samotné plavání nebo záchranu tonoucího. „Kolikrát se i nalokali. Alespoň tak zjistili, jakou má voda sílu. Peřeje a divoká voda představují něco úplně jiného než klidná vodní hladina. Osobní zkušenost je v tomto případě k nezaplacení. Jak se říká, když je voják připraven, není zaskočen,“ doplnil s úsměvem nadporučík Jan Toncar.

Výcviku se zúčastnili vojáci, kteří mají předpoklady k tomu, aby se stali instruktory vojenského plavání. Těmi se mohou stát jen velmi dobří plavci. Zdokonalovali se proto i v plavání různými způsoby, v plavání pod vodou a učili se mimo jiné i to, jak správně skákat a padat do neznámé vody.

Kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku