Miroslav Vondřička se narodil v Bratislavě v roce 1933. Basketbalu se upsal na strakonickém gymnáziu, přestože ho v tu dobu vážně sváděla skutečná královna sportu – lehká atletika V atletice měl nejraději čtvrtku, rekord 53,30 byl tenkrát nejlepší v kraji. Na tu však musel zapomenout na vysoké škole v Brně, kde zbýval čas pouze na košíkovou. Miloval tento kolektivní sport celý svůj život. Zdůrazňoval rychlost s myšlením a perfektní orientací na hřišti.
Snem každého sportovce je účast na olympijských hrách a panu Vondřičkovi se to splnilo v roce 1992, kdy vedl jako trnér českou ženskou reprezentaci v Barceloně. Skončila na 6. místě, což on osobně vedl jako zklamání. Ale prohru s domácím Španělskem jen o 3 body přesto bral za velký úspěch.
Jeho rukama prošly tisícovky dětí, z nichž řada patřila ke špičkám našeho basketbalu jako Eva Kalužáková, Věra Pauchová či Jana Klečková a řada dalších.
Rád vzpomíná na rok 1983, kdy juniorky porazily Sovětský svaz a přivezly zlato z mistrovství Evropy. "Rusko mi prostě vždy vadilo a vadí dodnes. Nemám rád ani tu jejich radost z výher," říká s oblibou.
Byl také uveden do sportovní síně slávy Strakonicka. Položil základ systematické tréninkové práci a důraz vždy kladl především na práci s mládeží.
Od roku 1976 byl asistentem u kadetek ČSSR a od roku 1981 trénoval juniorky. Se svými družstvy se účastnil ME juniorek v Itálii, Španělsku a Bulharsku. Od roku 1988 začal trénovat ženskou reprezentaci, s níž se zúčastnil několika ME a MS a v roce 1992 již zmíněných OH v Barceloně.
V roce 2014 obdržel za celoživotní obětavou sportovní a trenérskou činnost Cenu Fair Play a v roce 2018 Cenu starosty města Strakonice.
