Autorem skulptury je primář dětského oddělení nemocnice, sochař, spisovatel a básník Martin Gregora. „Lékař musí umět léčit obojí, chce-li být pacientovi prospěšným. Tak to je ve zkratce vše, o čem ta socha je a co představuje," řekl Martin Gregora úvodem krátkého rozhovoru.

Po vašem telefonátu, že vám budou v nemocnici odhalovat sochu, jsem si nejdříve myslel, že jde o vaši bustu. A hned druhou myšlenkou bylo, kde se tam vzala. Nyní už víme, že jde o skulpturu, která je umístěna v aromatické zahrádce. Ale otázka je stejná. Kde se tam vzala?

Myšlenka realizovat skulpturu v parku nemocnice v aromatické zahradě vznikla poté, co mi pan ředitel Tomáš Fiala před dvěma lety volal, že u bývalého dětského oddělení spadla při vichřici stará lípa a zda nechci dřevo na sochání. Když jsem ten obrovský kmen viděl, bylo jasné, že interiérová socha z toho nebude. Takový masiv, který rostl sto let, si žádá důstojné místo. Proč by tedy nemohl zůstat tam, kde vyrostl?

Jaké bylo další pokračování celého příběhu?

Nakreslil jsem základní obrys skulptury. Pan ředitel souhlasil, byl potěšen, a já dvojnásob. Tak jsem se s kamarády a přáteli pustil do práce. Bez jejich silných a šikovných rukou by to nešlo. Na mě zůstala finální úprava hranolu, ta konečná práce s dlátem. Tu jsem dělal na Šumavě letos o Velikonocích.

Říkal jste, že bez pomocníků by to nešlo.

To tedy ano. Za pomoc s realizací musím poděkovat v první řadě bratrům Bočánkovým, kteří jsou Prima. Dále Standovi Šímovi, který realizoval kovářskou práci, Pepíkovi Polanovi, který se nadřel s jehlanem i s patkou, na které socha stojí. Dále Petrovi, který vyřízl základní hranol, Jardovi, který sochu natřel a mnoha dalším kamarádům, bez kterých bych s tak velkým kusem dřeva vůbec nehnul. Vždyť jenom na otočení hranolu bylo třeba tří chlapů!

Vaše dílo je velmi svérázné. Monumentální, masivní a přitom díky vysoko zavěšenému srdci působí velmi křehce…

Jsem rád, že tak působí, byl to záměr. Skulptura totiž symbolizuje jednotu těla a duše, kde laskavá duše a rozum vedený srdcem jsou nadřazeny tělu, jsou výše, mají přehled o okolním světě, mohou meditovat, ale bez těla by byly nicotné, neschopné se realizovat. Lékař, jehož symboliku tělo skulptury nese, nesmí nikdy zapomínat, že když je nemocné tělo, chorá je i duše. A obráceně. Čili léčit musí umět obojí, chce-li být pacientovi prospěšným. Tak to je ve zkratce vše, o čem ta moje socha je.