V jejím čele stojí již deset let Zdeněk Hruška, který je od listopadu 2015 zároveň i členem předsednictva republikového výboru. Do spolku jej přivedly vzpomínky na otce i zájem o historii.

Členem Československé obce legionářské byl i jeho otec. Svůj profesní život zasvětil armádě. „Táta byl odjakživa voják. Velel například náhradnímu praporu 28. pěšího pražského pluku, který byl určený pro obranu Prahy. Do výslužby odešel v únoru 1939, o několik měsíců později jej zatklo gestapo,“ vzpomíná Hruška.

Ačkoliv nepokračoval ve vojenských šlépějích svého otce, svým povoláním zůstal armádě nablízku. Přes dvacet let totiž pracoval v podniku Aero Vodochody. „Působil jsem jako technický kontrolor, později jsem byl hlavním koordinátorem pro styk s dodavateli. Pracoval jsem na stíhačkách MiG-15 až MiG-21, letounech L-29 Delfín, L-39 Albatros,“ vyjmenovává Hruška. Když se později s rodinou přestěhoval do jižních Čech, pracoval v drůbežářských závodech ve Vodňanech. „Říkal jsem si tehdy křídla jako křídla, akorát tyhle jsou k jídlu,“ komentuje vtipně své životní peripetie.

Na Hruškově rozhodnutí vstoupit do Československé obce legionářské se podílel i jeho velký zájem o historii. „Snažíme se uchovávat a rozvíjet tradice, za kterých vznikla naše samostatnost v letech 1914 až 1918 a znovu byla vybojována za druhé světové války,“ vysvětluje poslání spolku. Jedním z projektů, který připomíná nasazení československých vojáků za první světové války, je Legiovlak. „Má nesmírný význam pro školy. V osnovách by tomuto období měla být věnována mnohem větší pozornost. Dospělým zase může pomoci s dohledáním předků,“ míní Hruška. Replika legionářského vlaku byla během loňského března k vidění také ve Strakonicích. Z hlediska počtu návštěvníků přepočtených na počet obyvatel města se jednalo o jednu z nejvyšších návštěvností v republice.