Uplynulá neděle 9. června se zapíše do paměti mnoha lidí. Mezi nimi budou žena (45), která chce ukončit svůj život, dva lidé, kteří žijí v přístřešku u Blatenského mostu – Věra Chýnovská s přítelem Pavlem, a dva policisté – Richard Bothe a Petr Šíma, kteří neváhali riskovat své životy.

Je něco kolem půl jedné a dva policisté Petr Šíma a Richard Bothe se vracejí z oběda, když je Věra Chýnovská zavolá k Blatenskému mostu. Na něm stojí žena, která křičí, že kvůli dceři skočí. Strážci zákona jsou na místě do dvou minut. Mezi tím stihne žena z mostu sejít a vlézt do vody z břehu řeky, kde ji strhne proud. Policistům je jasné, že jde ženě o život a ve vteřině se vrhají za ní.

Řeka Otava byla tou dobou rozvodněná a voda v místě zásahu hluboká. „Krok od břehu a už jsme nestačili," popisuje Richard Bothe. O tom, že jim samotným může jít o život, ani na vteřinu nezapřemýšleli. „Takové věci vám docházejí až zpětně. V dané chvíli člověk neváhá a dělá svou práci," popisuje své dojmy jeho kolega Petr Šíma. Při záchraně tonoucí ženy se spoléhali jeden na druhého. „V záchraně jsme se střídali. Celé to trvalo tak tři čtyři minuty. Ale čas běžel hrozně rychle," říká Petr Šíma. Zachráněnou ženu předali do péče lékařů.

Kdyby se do situace dostali znova, jednali by stejně. „Dobře to dopadlo, tak není potřeba nic měnit," shodují se.

Se záchranou života už se ve službě setkali. Petr Šíma pomáhal muži, který chtěl skočit z Píseckého mostu kvůli zhrzené lásce. Život sebevraha zachránil za pět minut dvanáct i Richard Bothe. „Už měl smyčku kolem krku," vzpomíná. S mužem se potkávají dodnes. Na hranici zákona.

Jedno mají policisté společné: Svou práci by nevyměnili

Když byl podpraporčík Richard Bothe (24) malý, myslel si, že bude strojníkem. O dráze u policie začal přemýšlet na střední škole. „Přišlo mi to jako dobrý nápad, a tak jsem se přihlásil," vzpomíná.

Uvažoval jste od malička, že budete policistou?
Uvažoval, neuvažoval. Táta byl u armády a následně také u policie. Že bych šel k policii, mě napadlo na střední škole.

A když jste byl úplně malý, čím jste chtěl být?
Tehdy jsem plánoval, že bych byl strojařem po strýci. Nakonec to dopadlo takhle.

Jak jste se k policii dostal?
S kamarádem na střední jsme přemýšleli, že bychom k ní šli. Přišlo nám to jako dobrý nápad. Hned po maturitě jsem se přihlásil.

Co máte na práci policisty rád?
Tu rozmanitost. Každý den se děje něco jiného, můžu pomáhat lidem, zachraňovat je a naplňovat tak policejní heslo.

Čeho byste na pracovním poli chtěl dosáhnout?
Tohle místo mi vyhovuje. Jezdit sto padesát osmičkou je pro mě dobrá práce. Zatím bych neměnil.

Praporčíka Petra Šímu (33) od mala fascinovala práce se dřevem. „Vedl mě k ní dědeček," říká s nostalgií. O tom, že se stane policistou, rozhodla náhoda.

Chtěl jste být vždycky policistou?
Myslím si, že od mládí úplně ne.

A čím jste chtěl být jako malý?
Vždycky se mi líbila práce se dřevem, ke které mě vedl dědeček.

Jak jste se tedy vlastně k policii dostal?
Víceméně náhodně. Přivedl mě k ní tehdy můj známý, který se mnou k policii nastupoval.

Před kolika lety to bylo?
Zhruba před deseti lety. Tedy devíti a půl.

Proč jste si vybral právě policii? Čím vás tahle práce oslovila natolik, že jste do služby nastoupil?
Chtěl jsem dělat něco pro společnost. Navíc máme tady na obvodním oddělení ve Strakonicích výborný kolektiv.

Je něco, čeho byste v téhle práci chtěl dosáhnout? Jaké máte plány do budoucna?
Tam, kde jsem, se cítím spokojený.

Křičela, že skočí kvůli dceři . . .

Žijí v přístřešku u Blatenského mostu. Věra Chýnovská a její přítel Pavel. V neděli 9. června pomohli zachránit život ženě, která chtěla skoncovat se životem. Jako první si jí všiml Pavel. „Stála na mostě a křičela, že chce skočit kvůli dceři. Řekl jí, že s tím jí pomoct nemůže, ale ať sleze dolů, že se to vyřeší," líčí Věra Chýnovská. „A pak křičel na mě, ať zavolám policii. Ti tady byli během chvilky," říká. Věra a Pavel zásadně přispěli k záchraně života ženy, která chtěla spáchat sebevraždu.