13. únor 1992
To je datum považovaný za začátek českého internetu. Tehdy se Česká republika formálně připojila ke světové internetové síti. Tenkrát na ni byl připojen sálový počítač IBM vážící několik tun.
Zdroj: internet

Pět lidí s e-mailovou adresou, tak to vypadalo, když se k internetu dostala zhruba dvoutisícová strakonická firma ČZ. Nebylo to v roce 1992, kdy se na světovou síť připojila ČR, ale zhruba o dva roky později.

Tehdy u toho byl i Jan Bartoš. „Zaváděli jsme nový informační systém a v souvislosti s tím jsme se poprvé oficiálně dostali na internet. Bylo to přes vytáčenou linku, což bylo nesrovnatelně pomalejší než dnes,“ zavzpomínal muž, který je ve firmě sedmadvacet let a v současné době je zástupcem vedoucího výpočetního střediska. Kromě elektronické pošty internet v těchto začátcích okrajově využívali i ke stahování programů od firmy, která v ČZ nový systém zaváděla.

Po krátkém počátečním období podle něj nabral rozvoj mnohem větší rychlost. Kromě stahování různých směrnic, zákonů, předpisů a podobných věcí přišel boom elektronické pošty. „Ukázalo se, že spojení se zákazníky je tímto způsobem mnohem rychlejší,“ poznamenal Jan Bartoš.
Dnes má v ČZ připojení prakticky každý, kdo se pracovně potřebuje na internet dostat. Navíc je rozvinutá elektronická komunikace i uvnitř firmy.

Svět bez internetu si představit už nedovedu, říká Jan Bartoš

Jan Bartoš se setkával s počítači a internetem pracovně v ČZ a pochopitelně chtěl mít něco takového i doma. „Pořídili jsme si PC zhruba ve stejné době,co se jimi vybavovala firma ČZ, tedy tak v roce 1995,“ naznačil.

Od začátku měly úzký vztah k výpočetní technice i jeho čtyři děti. Potomci tohoto padesátníka jsou nyní už na vysokých školách, na jejich počítačové začátky si ale dobře pamatuje.

Nejmladší, kterému tehdy byly asi tři roky, na počítači především hrál hry. Internet pak oslovil hlavně toho nejstaršího, kterému tenkrát bylo kolem osmi. „V době, kdy byl doma jen jeden počítač, byla o něj docela bitva.,“ dodal Jan Bartoš.

Děti by si podle něj život bez internetu asi už nedovedly představit. „A popravdě, já také ne. Člověk si na to rychle zvykne. Když náhodou internet nejde, protože něco někde vypadlo, ne že by člověk byl úplně nervózní, to ne. Ale je to nepříjemné,“ připustil.

Podle něj člověk sice obvykle má mobil a leckam se může dovolat. Mnohdy ale ani to nestačí.