20 let od ničivých povodní.20 let od ničivých povodní.Zdroj: Deník/Jan LakomýUplynulo 20 let od ničivých povodní v roce 2002. Jaké ve Vás toto smutné výročí vyvolává po těch letech pocity?

Naskakují mi symboly: Gaston, židle Magdaleny Jetelové, která doplavala z Prahy až do Mělníka… A taky výroky tehdejšího pražského primátora Igora Němce. Jeden den tvrdil, že mají Pražané cestovat metrem, druhý den říkal, že Praha není ohrožena, že situace je nadmíru výtečná a není jasné, jestli voda stoupne o 10 nebo 20 centimetrů. A o pár hodin později bylo pod vodou 17 kilometrů pražského metra a následně pak Prahou protékalo 5300 kubíků za vteřinu.

Vybavíte si ještě, jak jste tenkrát moderovala Počasí?

To jsou momenty, na které se nezapomíná. V redakci se při povodni sloužilo nepřetržitě – často ve dvou, aby se všechno stihlo. Když bylo jasné, jak velká povodňová vlna dorazí do Prahy, zůstali jsme všichni z naší tehdy čtyřčlenné redakce na pravém břehu, kde jsou Kavčí hory, abychom předešli tomu, co se pak stalo – tedy, že přes Vltavu se nedalo dostat. Zrovna nedávno jsem si připomněla, jak vypadaly tehdejší relace a jak jsme už tehdy vstupovali do hlavního zpravodajského bloku s aktuálními údaji. Je úsměvné, jak jsme tehdy vypadali, ale co jsme říkali, to mělo hlavu a patu. To mě potěšilo moc.

Nepořádek v ulici Mikoláše Alše.
Lidé upozornili na viníky. Dělníci dali stavební materiál ke kontejnerům

Jak těžké bylo tváří v tvář této katastrofě zůstat profesionální?

Zůstat profesionální – to je jedná možnost, jak to zvládnout. Stejně jako se lékař musí oprostit od silných emocích, a přesto zůstat empatický. A tady o životy šlo. Na jedné straně jsme nemohli vyvolávat paniku, na druhou stranu jsme museli poctivě informovat o všem, co jsme věděli. Tehdy vstupy z terénu obstarávali kolegové z domácí redakce. Na ně padala naplno tíha celé té situace. Bylo to vidět. A to je bezpochyby dobře – obraz reality na obrazovku patří.

Miliardové škody, 200 000 evakuovaných lidí, 17 jich zaplatilo životem. Kdybyste tehdy měli jako meteorologové a moderátoři současné možnosti, mohlo být vše jinak?

Určitě. Leccos by bylo jinak. Snad jedinou výhodou každé tragické události, a tuhle nevyjímaje, je fakt, že se můžeme poučit a snažit se neopakovat chyby, tedy poučit se z těch, které se už staly. Vznikly nové povodňové plány a protipovodňová opatření. Zdokonalila se spolupráce Českého hydrometeorologického ústavu s dalšími složkami Integrovaného záchranného systému. I u nás v redakci je všechno jinak. Zásadně se zrychlilo zpracování všech informací, které můžeme živě odvysílat. Jen pro představu. Na přípravu radarových odrazů jsme dřív potřebovali asi 30 minut, teď to umíme za minutu. Díky tomu máme možnost být absolutně aktuální. A to je ten největší benefit televizního vysílání.

Metly čp. 5 v srpnu 2002.
OBRAZEM: Katastrofa přišla 13. srpna v půl páté ráno. Metly téměř zmizely

Co se právě v možnostech předpovědi počasí změnilo? V jednom rozhovoru mi Michal Jančařík na tohle odpověděl: „Někdy je to věštění z křišťálové koule.“ Často na něj v tomhle vzpomínám, protože mám pocit, že se počasí nemění ze dne na den, ale z hodiny na hodinu.

Ano, těch hodně dynamických situacích přibývá. K tomu se zvyšují nároky na kvalitu předpovědi. Dřív nebyla data dostupná, sledovali jsme televizi a poslouchali jsme rozhlas. Teď máme v mobilu několik aplikací a když je budeme podrobně sledovat, leccos se o počasí dozvíme. Na vlastní kůži si vyzkoušíme, jak složitá předpověď počasí někdy může být. Zásadní je, abychom pochopili, jak model funguje a na jakou dobu může počítat relativně spolehlivou předpověď.

Další povodně například 2012, za poslední roky velké výkyvy počasí, rychlé přechody jara do léta, tropické letní teploty, silné deště, loni ničivé tornádo na jižní Moravě. A jistě bychom toho našli mnohem více. Může to něco znamenat?

To je obšírné a velmi důležité téma. Jen stručně – snad už nikdo nepochybuje o tom, že se klima mění. A pochyb není ani o tom, že za to může člověk. Neustále si musíme připomínat, že v Česku roste průměrná teplota rychleji, než je celosvětový průměr. Nezapomínejme na to, že jsme rozhodili složitý systém a tohle jsou důsledky.

Vzpomínka dva předsedy agrární strany.
RETRO: Vzpomínka na dva předsedy agrárníků. Antonína Švehlu a Rudolfa Berana

Jak vypadá v současné době vaše příprava? A jak moc jsou diváci nároční?

Zrychlili jsme, vysíláme opravdu jen pár minu staré snímky z družic či radarů. Náš vysílací systém umožňuje okamžitou reakci na jakoukoli situaci. Vysílá se prakticky nepřetržitě – celý den. Nejsledovanější je počasí před Událostmi v 18.55 hodin. Jeho příprava začíná už den předem – komunikujeme s krajánky o zajímavostech, které nám natočí. Od rána pak chystáme relaci jako meteorologové, sami sobě jsme dramaturgy i editory – vybíráme to nejzajímavější a nakonec si relaci připravíme (kromě speciálních map a grafů) v našem vysílacím systému i po grafické stránce. Samotné moderování je jen drobná část naší práce – většinu času zabere příprava. Diváci si zvykli na odbornější formu našeho vysílání, a tu po nás chtějí. My bychom to ani jinak neuměli. A tak nás to baví! Mě osobně čím dál tím víc. Kdo může říct, že chodí 25 let do stejné kanceláře kvůli stejné práci a přitom se práce změnila skoro od základů? A ještě tu práci pořád bez nadsázky řečeno miluje? To je dar!

Věříte na pranostiky o počasí?

Miluju ty, které mají stoprocentní úspěšnost. Třeba: „Po Šimoně a Judy, buď sníh nebo hrudy!“ Dobrá, že? Takhle jednoduché ale všechny nejsou. Jeden slavný meteorolog o nich s nadsázkou mluvil jako o berličkách chromých meteorologů – jakože je použijeme v případě, že nevíme kudy kam. Je fajn, když si je můžeme pročítat jako pěknou lidovou slovesnost a při předpovědi využívat sofistikovanější zdroje.

Trpíte „nemocí z povolání“? Jistě sledujete počasí trochu jinýma očima, než my, laici?

Na počasí se dívám jinýma očima víc než 35 let – od okamžiku, kdy jsem začala létat na větroních. To byl pro mě základ meteorologie. Možnost osahat si atmosféru – to je zkušenost k nezaplacení. Až pak jsem se rozhodla jít meteorologii studovat. Nelituju! A ta nemoc z povolání? Nejistota v předpovědi mě dokáže probudit i z tvrdého spánku. Jsem urputná a chci, aby předpověď vyšla za každých okolností. Když už nemůžeme průšvihové počasí nějak ovlivnit, musíme ho umět co nejlíp předpovědět. A co nejdřív tu předpověď nabídnout tomu, kdo ji potřebuje. To je naše role.

Alena Zárybnická

- Narodila se 5. prosince 1969 v Praze.
- Česká meteoroložka, moderátorka a dramaturgyně, od roku 1997 moderuje v České televizi pořad Předpověď počasí a od roku 2015 souběžně v Českém rozhlase pořad Zálety Aleny Zárybnické, podle kterého vydala knihu.
- Po absolvování Gymnázia Nad Štolou 1984 až 1988 vystudovala katedru meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
- Živila se jako meteoroložka, v letech 1997 až 1998 byla externí spolupracovnicí ČT. Od dubna 1998 je v České televizi členkou Redakce zpravodajství ČT, resp. redakce počasí. Od roku 1997 tak moderuje pořad Předpověď počasí. V letech 2004 až 2006 se podílela na tvorbě dvou řad magazínu o počasí Skoro jasno (vysílala ČT2) a v letech 2011 až 2013 pak magazínu Turbulence (vysílala ČT24).
- Aktivně se 20 let věnovala sportovnímu létání, létala na větroních na letišti v Bubovicích. Od roku 1999 připravovala zpravodajství a dokumenty o sportovním létání a parašutismu pro Redakci sportu ČT.
- V České televizi dále v letech 2000 až 2009 moderovala pořad Sama doma a s kolegy Taťánou Míkovou a Pavlem Karasem vydala v roce 2007 knihu Skoro jasno. Je také tváří sbírkového projektu Pomozte dětem. Od ledna 2015 moderuje v Českém rozhlase svou talk show Zálety Aleny Zárybnické. Pro Českou televizi moderuje pořad Na skialpech přes hory.
- V roce 2015 s ní byl natočen jeden díl druhé řady genealogického pořadu Tajemství rodu.