Na kole projel tisíce a tisíce kilometrů napříč celým světem, ale vždycky se František Hejtmánek (73) vrátil do Tažovic. „Mám to tu rád," řekl na vysvětlenou u příležitosti sobotního setkání rodáků a 120. výročí založení místního sboru dobrovolných hasičů, jehož je též členem.
Dětství strávené ve své rodné vesnici by za nic nevyměnil. „Žili jsme všichni na silnici. Děti, husy, psi i splašení koně," vzpomíná se smíchem. Zároveň dodává, že v tom se jeho rodná víska změnila. „Dneska mám strach pustit psa na ulici, aby mi ho nepřejelo auto," poznamenal.
Jediné, co mu ve vsi chybí, je prý lanovka na Vávrovku. „Mám zahradu v kopci, tak že bych se někdy nechal vytáhnout," říká s nadsázkou.
Mezi Tažovickými je známý svou láskou k cyklistice. Za jeden rok ujel i 13 600 kilometrů. Před deseti lety například se svým kamarádem Františkem Šestákem projel deset západoevropských zemí. Vydali se po stopách mírového poselstva krále Jiřího z Poděbrad. „Bylo to něco přes šest tisíc kilometrů. Urazili jsme je za 65 dní," prozradil.
Sám přiznal, že toho měli po cestě dost. „Ale víte, co na tom bylo nejhezčí? Vstoje jsme byli unavení, malátní. Ale jakmile jsme sedli na kola, byli z nás dvacetiletí kluci," říká s úsměvem.
V jedné stopě jezdí dodnes. Třeba na nákupy do Strakonic. Nebo na návštěvu příbuzných do Prahy. Na kole vezl
i 3,5 metru dlouhé kovové tyče. „Jak se to rozvlnilo, byla mi silnice malá," uzavírá se smíchem. Kolo k jeho životu zkrátka patří stejně jako Tažovice.