Ale stejně tak, jako má koruna mnoho šperků, tak i česká země má velmi mnoho krásných míst. A mezi ta nejkrásnější rozhodně patří jižní Čechy.

I když je jejich rozloha cca 10 060 km2 a jde o druhý největší kraj v Česku (větší je jen Středočeský), je zde, jak s oblibou říkal zpěvák Michal Tučný „na Jihu“, bezpočet nádherných míst. K pěší turistice, k rekreaci a pochopitelně také pro cyklisty. Zkušené, začátečníky nebo i rodiny.

Ale dost už planých řečí! Dnes ty z vás, kteří našli zálibu v cykloturistice, provedeme trasou, která vám ukáže zajímavá místa, naučí něco málo z historie a zanechá ve vás milou vzpomínku jako tip pro vaše přátele. Tak, obrazně řečeno, do sedel! Čeká nás trasa Strakonice – Sudoměř – Ražice – Putim – Písek a zpět. Ale předesíláme, že vybíráme nejschůdnější trasu pro rodiny s dětmi. I tak budete mít na konci našeho výletu v nohou cca 50 kilometrů! Ale jeden kilometr hezčí než druhý.

Startujeme ve Strakonicích, konkrétně v areálu hradu. Tato památka z počátku 13. století je asi nejvhodnějším startem. Už jen proto, že když se rozhodnete dojet do města autem s koly na zahrádce nebo nosiči, najdete v blízkosti hradu i dost místa na zaparkování. Nemluvě o tom, že i samotná prohlídka hradu, který prošel v posledních letech obrovskou proměnou, nebude ztráta času. A když zabrousíte k letnímu kinu, můžete posedět v upraveném parčíku ve společnosti zakladatele Mezinárodního dudáckého festivalu Josefa Režného. Tedy jeho busty, promiňte.

Z hradu nás cyklotrasy provedou ulicemi města až na kopec Podsrp, odtud na vodárnu Hajská a po příjemné asfaltové trase na dohled k obci Čejetice. V tento okamžik budete mít v nohou cca 10 kilometrů a k pomníku Jana Žižky u obce Sudoměř dalších pět. Jen mějte na paměti, že vjíždíte na místní komunikaci a stáváte se účastníky silničního provozu. V Čejeticích můžete udělat první občerstvovací zastávku, a to v letním rekreačním areálu. Pivko, kávu, něco pro děti a šupem dál, do Sudoměře. K mohyle Jana Žižky vedou dvě cesty. Tou první se můžete dát, když u rybníčku odbočíte vpravo, po kilometru zase vlevo a po zpevněné cestě kolem čtyř dřevěných soch až k mohyle. Druhá vede dál po komunikaci ve směru na Ražice, přejedete vlakový přejezd a na první možné odbočíte vpravo. Tak jako tak nemůžete přísného kamenného velikána minout, ale pokud dáte na nás, volte variantu číslo jedna.

A jedeme dál. Když se pokocháte krásnou přírodou v okolí mohyly, vraťte se zpět na komunikaci Sudoměř – Ražice. Do obce na Písecku, kde se koná známý festival Ražický pražec a kde se narodil malíř Jiří Máška, to je nějakých šest kilometrů. Volným tempem a vyhlídkou po krajině 30 minut. V parčíku na návsi můžete opět vydechnout a poté směřovat svoji pozornost na jinou obec. Slavnou Putim.

I kdyby nikdo jiný, tak díky Jaroslavu Haškovi, tedy jeho vojákovi Josefu Švejkovi, vstoupila Putim do historie. Jeho pěší cesta totiž zavedla nejslavnějšího českého vojáka cestou z Tábora do Českých Budějovic až do Putimi. Tuto část knihy nebo filmu Poslušně hlásím, režiséra Karla Steklého z roku 1957, připomíná cedule na domku, kde je ve filmu četnická stanice. Ale pozor! Ve filmu hraje svoji roli jen malý baráček! Scény z pobytu Josefa Švejka (Rudolf Hrušínský) a výslechu svérázného strážmistra Flanderky (Jaroslav Marvan) se natáčely jinde. Více vzpomíná místní obyvatelka Anastázie Hubáčková: „Když u nás natáčeli Švejka, tak jsme se dívali s mojí dcerou z okna. Viděly jsme, jak Hrušínského, tak i Marvana. Ale pamatuji si, jak přišel nějaký pán od filmu a říkal, abychom šly raději z toho okna pryč. Kdyby prý moje holka do toho filmu vykřikla, měli by to nahrané a pan režisér by se zlobil. Natáčeli, jak jde Švejk kolem stanice,“ vzpomíná. Ale tím připomínka osudů našeho vojáčka nekončí. U mostu přes Blanici stojí od srpna 2014 socha vojáka Švejka. Pozorný pozorovatel si všimne, že špička levé boty je podivně vyhlazená. Říká se, že kdo ji pohladí, přestanou ho bolet klouby. Inu…

Když projedeme Putimí, vrátíme se na silnici do Písku. Tu ale přejedeme a vydáme se ke kempu Soutok, dále cyklostezkou k Zátavskému mostu a odtud čarokrásným Podskalím s Otavou po levé a lesem po pravé ruce. Stačí asi čtyři kilometry a ocitneme se naproti slavné letní plovárně s výhledem na královské město Písek. Zbytek už je na vás, protože si můžete prohlédnout nádherný Kamenný most, dát si u Reinerů výborný Prazdroj a projít si kouzelná zákoutí na Bakalářích. Ale pozor! Kdo by měl málo, může se vydat přes magistrálu na Tábor až na rozhlednu Jarník. Pravda, asi občas slezete z kola a budete autora téhle reportáže proklínat, ale zaručuji se vám, že výhled do okolí za trochu námahy stojí.

Cesta zpět do Písku už je mnohem snazší, protože míříte stále z kopce. Pro návrat do Strakonic můžete zvolit stejnou trasu s tím, že při příjezdu na hlavní komunikaci Písek – Ražice se dáte doprava, přejedete most přes Blanici, opět se dáte doprava a cyklostezkou kolem rybníku Řežabinec na místní silnici do Kestřan. Zde odbočíte vlevo a ukazatele vás zavedou opět přes Sudoměř a Čejetice až na Vodárnu k Hajské a do Strakonic. Tím náš okruh končí a věřte, že i na takové krátké trase byste postupem času našli další varianty cest, cestiček a stezek, který by vás vedly krásnou jihočeskou krajinou. Co ale říci závěrem? Snad jen, že nadšení je krásná věc, ale šťastný návrat je mnohem důležitější. Nezapomeňte tedy na dobré vybavení, určitě funkční mobil a vědomí, že se po zmíněných cestách nepohybujete sami.

Brzy nashledanou!