Otevřené pláně a psí spřežení ženoucí se napříč krajinou okouzlily Ctirada Tyrolera i Martina Bílého ze Strakonic. Kromě komerčních jízd se psím spřežením se účastní také závodů. Letos jeli oba Ledovou jízdu, jeden z nejtěžších závodů v České republice, který se konal ve Vrchlabí. Přestože jde o závod, který se jel na vlastní nebezpečí, oba o něm vypráví spíše jako o 160kilometrovém výletu.

Byla pro vás Ledová jízda výzva?

Martin Bílý: Ledová jízda je pro mě nejkrásnější závod v České republice, má nejlepší tratě. Jako výzvu to rozhodně neberu, spíš jako nejlepší dovolenou, na kterou se těším celý rok.

Ctirad Tyroler: Výzvou je určitě každý závod, kterého se účastním. Vždy se snažím, aby dopadl co nejlépe, ať už výsledkem, či vůči vlastnímu svědomí, třeba že ujetím daného závodu neublížím psům. Při tomto závodě je to navíc umocněno tím, že se jede v týmu, psí spřežení - musher - běžkař. Se mnou už druhým rokem startuje Vendulka Pekárková.

Jaký byl průběh závodu?

Martin Bílý: Průběh závodu byl díky viróze, kterou psi dostali, na závodech trochu horší, ale nakonec jsme ho úspěšně dokončili.

Ctirad Tyroler: Krkonoše předvedly celou škálu počasí, mlhu, déšť, sněžení i sluníčko a modrou oblohu. Nestaly se žádné neočekávané situace, jako zranění psů nebo lidí, nikdo nezabloudil.

Kolik dnů se jelo a jaké byly podmínky?

Ctirad Tyroler: Jelo se výborně, tratě byly rychlé, upravené, žádný šprýmař nepřeházel značení trati, to se občas stává. Jelo se celkem čtyři dni, se dvěma dny na bivaku - přespání celého spřežení „pod širákem“.

Máte z této jízdy nějaký zážitek? Přihodilo se vám něco překvapivého?

Martin Bílý: Krkonoše nabízí krásné výhledy do kraje a rolbované tratě, na které máme jako musheři v době závodu neomezený přístup na rozdíl od Šumavy, kde musher nesmí ani vystoupit z auta, natož pak zapřáhnout a vyrazit na trať. Asi čtyři kilometry před cílem jsem potkal čtyři koně, kteří běhali volně po trati a okolí.

Ctirad Tyroler: Všichni vypráví o tom, jak potkali koně na trati, jen my nic. My měli starosti jen se zlámanými lyžemi a holemi, každý den se nám povedlo něco zlomit.

Zažili jste chvíli, kdy byste si říkali, že závod asi nedokončíte?

Martin Bílý: Žádná taková chvilka nenastala. Pro nás je to dovolená, ne nebezpečný závod.

Ctirad Tyroler: V jednu chvíli ano, ale spíše díky technologickému problému, nebyli bychom schopni lyže opravit, takže díky tomu, že vedení závodu povolilo jejich výměnu, jsme mohli pokračovat.

S kolika psi jste se závodu účastnili a jak se jim chtělo běhat?

Martin Bílý: Závod jsem jel s deseti psy. Běhat je baví, takže měli velkou radost, že si mohou zaběhat jinde než doma.

Ctirad Tyroler: Jeli jsme s deseti psy, je to standardní počet na tomto závodě, větší spřežení se na start nepouští, jindy jich zapřaháme až čtrnáct. Psi se těší na běh vždy, i když nejsou třeba úplně v pořádku, ale jsou kvůli běhu ochotni zapomenout i na drobná zranění či namožené svaly. Je vždy na jejich musherovi, aby zhodnotil stav a připravenost svých psů.

Co pro vás tento závod znamenal?

Martin Bílý: Umístil jsem se na čtvrtém místě. Bylo to krásné zakončení sezony, ve které jsem vyhrál mistra republiky na střední a dlouhé tratě.

Ctirad Tyroler: Skončili jsme na šestém místě a byla to pro nás další cenná zkušenost. Přineslo nám to nové poznatky, jak a kde zlepšit trénink pro další sezonu.