Koním propadla Jitka Ulovcová (26) z Nihošovic někdy v osmi letech. „Od útlého věku mi doma říkali Popelko a já si začala přát svého Juráška," dodává se smíchem.
Po čase ji vítr zavál na ranč do Malenic, kde propadla, jak sama říká, cestě necestě rovnou za nosem. Tam se také osudově zamilovala do huculky Zuzky. „Mí úžasní rodiče mi ji nakonec koupili. Už je to deset let," říká.
A protože málokterý koňák zůstane u jednoho, rozrostlo se její stádo ještě o hřebečka jménem Čikalan Waope. „V překladu to znamená Malý lovec. Tak mu zkrátka říkáme Malej," doplnila Jitka. Do jejího zvěřince však patří i fenka Sochi a kočka Eiva.
Péči o takovou partičku zvířat bere jako radost. „Občas je to sice náročné, ale mám spousta dobrých přátel a rodiče, co mi vypomůžou. Já se jim to pak snažím oplatit," líčí.
Kromě běžné péče jako krmení a podobně, musí se zvířaty trávit čas a věnovat se jejich výcviku. Kobylka Zuzka už je ostřílená. „Je jí 17 let a vše, co k ježdění v terénu potřebujeme, zná. Je na ni spolehnutí. Je opatrná na sebe i na jezdce, takže na ní může sedět i úplný začátečník. Zato Waope je mladý dvouletý hřebec, který má základní návyky a s kterým mě ještě hodně práce čeká. Na něm zatím nejezdím, ale skoro každý den ho připravuji na to, že jednou se svezeme i společně," říká natěšeně.
Zvířata celkově jsou pro Jitku Úlovcovou v životě důležitá. Občas má doma i jiné přírůstky, například netopýra, mloka a další. „Posledním byl holoubek, který mi v práci rozbil okno a zranil se," podotkla.
Taková zvířata jsou u ní jen dočasně, na zotavenou. Pokud se to povede, pouští je zpět tam, kde je našla, nebo je dá někomu, kdo o ně má zájem.
Sama se od zvířat mnohé naučila. A zároveň doufá, že takových lidí bude víc. „Lidé by si ze zvířat měli brát příklad a začít si jich více vážit," uzavírá.