V poslední době ji zaujala například knížka Čerwuiš od A. V. Friče – o tom, jak chtěl v roce 1908 pomoci indiánskému mladíkovi a jeho kmenu vyléčit neznámou chorobu, která se u nich rozmohla, a při té příležitosti byl nucen vzít Čerwuiše na čas sem do Čech. „Takže se při čtení člověk dozví, jak se v té době žilo v jihoamerické divočině, a není to z druhé ruky, protože A. V. Frič to vše zažil na svou kůži. Dále jaké to bylo tehdy v Praze, jak to vnímal sám Čerwuiš, jak to dopadlo při jeho návratu. Zkrátka je toho plno a ještě je to krásně napsané. Zároveň vážně i vesele, jak to život nesl," dodala.

A co nejradši čte? „Zvlášť mě zajímá porovnání různých zkušeností, z minulosti i ze současnosti, tak abych si mohla rozšířit nebo přehodnotit ty svoje, abych viděla skutečnost z víc stran a líp tomu všemu rozuměla. Zrovna tak ale mám ráda i verše, fantazii, všelijaké hravé nápady, humor, lidovou slovesnost a vůbec všechny možné žánry," doplnila.

Ve své knihovně by ráda měla například Kohouty od J. Š. Baara. „Od něj mám skoro všechno, co napsal, protože je stejně dobrý jako třeba K. Klostermann, jenže v knihovnách je řada z jeho knížek mimo těch hlavních už dávno vyřazená," přiblížila. To samé platí třeba o B. Golombkovi, který je známý spíše ve spojitosti s Janem Welzelem (a i z toho, co napsal ve spolupráci s ním a s E. Valentou, už je k sehnání jen něco), L. Tůmovi-Zevlounovi, F. Procházkovi (Županovi) a mnoha jiných.