Chemie je všude kolem nás. Jakou úlohu v ní hraje člověk?
Každý z nás je tvořen z desítek různých prvků a stovek, možná tisíců různých sloučenin, které se neustále přeměňují. Takže v našem těle stále probíhají chemické reakce. Nevím, kolik lidí si uvědomuje, že „jedeme" vlastně na vodík, na reakci třaskavého plynu. Že ze všech jídel a dobrot, které zkonzumujeme, postupně uvolňujeme vodík, aby jej naše buňky s kyslíkem v dýchacím řetězci sloučily na vodu. Energii, kterou tak získáme, využijeme na svalový pohyb, přenos nervových vzruchů, na trávení…To všechno je chemie v nás.

Chemie je velmi složitá věda. Lze ji mít vůbec rád? U vás o tom není pochyb, že vám učarovala.
Myslím, že většině lidí zní slovo chemie velmi nelibozvučně, některým přímo odpudivě. Některým připomíná chemizaci zemědělství, umělá hnojiva, různé postřiky herbicidů a insekticidů, tzv. „éčka" v potravinách. Jiní sledují globální problémy jako je znečištění vody, ovzduší, skleníkový efekt, další vidí nebezpečí drog a nadměrné zneužívání farmaceutických výrobků… Mnozí prostě získali averzi k chemii už ve škole. Chtěla bych aspoň nepatrně přispět k posunu chápání významu chemie v dobrém slova smyslu a připomenout některé věci, jak ty známé, ze školy možná dávno zapomenuté, tak ty nové jako jsou nové materiály a nové objevy, např. v oblasti biochemie.

Vzdělávací projekt Rozšiřme si obzory aneb Vzdělání hrou se jeví jako velmi hezký nápad. Proč jste do něj šla vy?

Řadu let spolupracuji se strakonickou knihovnou, zejména s její pobočkou Za Parkem. 
 Nápad vznikl právě zde díky zdejší knihovnici Aleně Hrdličkové. Už kdysi za života pana Chána a doktora Cvrčka uvažovala o možnosti konzultací v různých oborech, jako je např. botanika, historie, případně cizí jazyky. Jednu přednášku o historii našeho města tam měl kdysi Karel Skalický, který v současnosti řídí volyňské muzeum. Díky projektu, který se právě rozbíhá v prostorách Šmidingerovy knihovny na hradě, bude moci být osloveno více lidí a doufáme, že si každý najde něco, co ho zaujme.

Ráda chráníte přírodu, jak jste se k tomu dostala?
To je dlouhá historie. Vždyť organizace Český svaz ochránců přírody ve Strakonicích, jejímž jsem zakládajícím členem a v jejímž výboru pracuji dodnes, vznikla už před 32 lety. V osmdesátých a devadesátých létech jsme měli dokonce na gymnáziu svou vlastní ZO ČSOP. Sázeli jsme stromy, vybudovali školní arboretum, jezdili na brigády na Šumavu, vybudovali jsme naučnou stezku Podskalí, jezdili na ekologické soutěže, za svou činnost jsme dostali Zlatou cenu Brontosaura a podívali se na Kavkaz. Po letech se na to hezky vzpomíná.

Vedete kroužek MOPíků. Co to vlastně je?
MOP je zkratka pro mladé ochránce přírody při organizaci Český svaz ochránců přírody. Kdysi jsem je vedla při gymnáziu. Před pěti lety jsme také s Jitkou Svobodovou a s knihovnicí Alenou Hrdličkovou vymyslely, že by bylo dobré získat zájemce o pomoc přírodě už mezi těmi nejmladšími. A tak vznikl netradiční kroužek, do kterého každý pátek odpoledne chodí nejen děti, ale i jejich maminky, babičky a jiní dospěláci. Děti se učí poznávat různé druhy rostlin a živočichů, naučí se používat dalekohled, lupu a mikroskopovat, ale hlavně se formou hry učí lásce ke všemu živému a navazovat dobré přátelské vztahy.

Na co si vzpomenete, když se řekne Šmidingerova knihovna?
Knihovna je místo, kde je člověku dobře. Klid, pohoda, přátelská atmosféra, setkávání se zajímavými lidmi, s novými výtvarnými technikami při Tvořivých podvečerech, pěkné výlety pořádané knihovnou, zajímavé přednášky a výstavy a hlavně spousta dobrých knih, které lákají k přečtení.

Josef Němec

Můj koníček
Máte svůj životní koníček nebo sami znáte někoho ve svém okolí, jehož záliba stojí za zveřejnění? Nová rubrika Deníku vám to umožní. Pište nám na reporter.strakonicky@denik.cz nebo volejte na tel. číslo 724 020 786.