Martinu Bohuslávkovi je 45 let a pracuje jako voják z povolání ve Strakonicích. Dárcem je od svých 18 let. „Bydlel jsem tehdy v Nalžovských Horách a k dárcovství krve mne dostal můj kamarád. Říkal jsem si tehdy proč to nezkusit a už jsem u darování krve zůstal. Hodně lidí se mne ptát proč to dělám. Třeba proto, že mohu zachránit něčí život. Mně to jako důvod stačí,“ říká majitel krevní skupiny 0+.

Už je majitelem všech tří plaket a k nim ve čtvrtek přibyl Zlatý kříž. „Nemám žádnou vitrínku, ale všechna tato ocenění pro mne mají velký význam. Navíc brzy letíme vystřídat své kolegy do Litvy. Dárcovství krve tak dostává ještě silnější význam,“ dodal.

Ale není kouře bez ohně. Během své dárcovské kariéry se setkal i s názory, že škodí svému tělu a že to jednou pozná. „Kdyby to byla pravda, asi bych vypadal jinak,“ mává rukou nad touto představou.

Darovat krev chce doku to půjde. "Je mi 45 let, takže to klidně mohu dotáhnout až na 160 odběrů," dodává s úsměvem. Je to nejvyšší meta, které může dobrovolný dárce krve dosáhnout a získat tak Zlatý kříž ČČK I. třídy. To se například podařilo Jaroslavu Švecovi ze Strakonic. Začal jsem dávat krev v 19 letech a skončil letos měsíc před mými 65. narozeninami," uvedl na čtvrtečním ocenění. Právě věk 65 let je mezní hranicí po darování krve.

Dárce krve ocenil také ředitel Oblastního spolku ČČK Ladislav Havel. „Myslíte na životy jiných a svým odhodláním darovat krev pomáháte zachraňovat životy. Za to vám patří naše největší úcta a poděkování,“ uvedl Ladislav Havel.

V současné době provádí krevní odběry českobudějovická nemocnice, do které dojíždějí svozové autobusy. V Oblastním spolku ČČK Strakonice je to přibližně 1000 dárců ročně.

Z historie

- Objev krevních skupin AB0 je všeobecně připisován vídeňskému vědci Karlu Landsteinerovi, který v roce 1901 objevil tři krevní skupiny A, B a C (dnešní A, B a 0). Za tento objev dostal roku 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Ovšem roku 1921 americká lékařská komise dala přednost Janu Janskému, který sice krevní skupiny objevil později, ale na rozdíl od Landsteinera všechny 4.

- Roku 1902 popsali rakouští vědci A. van Decastello a A. Sturli krevní skupinu AB jako „výjimku z Ladsteinerova pravidla“.

- Roku 1907 nezávisle na nich popsal český psychiatr Jan Janský čtvrtou krevní skupinu, která obsahuje znaky A i B. Janský používal označení skupin I, II, III a IV.

- Nezávisle na Janském popsal roku 1910 čtyři krevní skupiny Američan William Lorenzo Moss. Použil také označení římskými číslicemi I–IV, ale v opačném pořadí než Janský.

Ocenění:

Bronzová plaketa prof. MUD. Jana Janského: Josef Malík, Petr Pecko, Kateřina Hucková, Iveta Limpouchová, David Šimek, Jiří Mls, Michal Vokatý, Ondřej Kotrc, Tereza Schacherová, Martin Doubek, Petra Šímová, Jitka Petrášková, Hana Loudová, Vítězslav Vachta, Jan Doušek, Radek Chval, Markéta Křížková, Pavel Ouředník, Božena Petříková Dis., Tereza Žežulková, Jan Kvasnička, Patrik Bischof, Dana Říhová, Václav Kalous, Václav Troják, Vendula Nosákovcová, Ing. Petr Pichlík, Lenka Rudlová.

Stříbrná plaketa prof. MUDr. Jana Janského: Jaroslava Doležalová, Martin Solar, Zdeněk Hucek, Martina Balounová, Petr Škopek, Libor Štěpánek, Jan Zoul, Martin Hejlek, Radek Pelouch, Petr Klíma Dis., Marek Soukup, Hana Vitáková, Václav Kolloros, Ladislav Štok, Petr Nový, Jiří Lukeš BC., Linda Šefránková Dis., Pavla Němcová, Jitka Brejchová, Gabriela Švecová, Martin Vozobule, Pavel Boška, Stanislav Tušek, Petr Pecko, Markéta Homzová, Lucie Kunrtová, Tomislav Mayer, Hynek Pekárek, Eva Pekárková, Hana Šourková.

Zlatá plaketa prof. MUDr. Jana Janského: Miroslav Cvrk, Pavel Běle, Ing. Radim Paulus, Michal Rouče, Antonín Švec, Petr Vichr, Jaroslav Vazal, Lenka Česká, Josef Šouník, Václav Palivec, Vít Sekáč.

Zlatý kříž ČČK III. třídy: Václav Novák, Martin Bohuslávek, Ladislav Gross.