Právě byl totiž propuštěn z českobudějovické záchytky.

Přehnal to s pitím

Ve chvíli, kdy mě míjí ve dveřích, zastavuji ho. S vědomím toho, že každý z nás to někdy přehnal s alkoholem, se ho opatrně ptám, proč skončil na záchytce. „Včera jsem to přehnal s pitím. Skoro nepiju, takže jsem to nezvládl. Ani nevíte, jak se stydím,“ říká znovu a na očích je mu vidět, že mluví pravdu. Něco mi říká, že dostal pořádnou lekci.

Když jsem si vybíral téma mojí reportáž, chtěl jsem, aby tak trochu splňovala podmínky zážitku na vlastní kůži a aby také trochu souvisela s Vánoci či koncem roku. Návštěva záchytky se nakonec ukázala jako odpovídající jen s tím rozdílem, že jsem ji absolvoval střízlivý. A zároveň mohu už na začátku prozradit jednu zásadní věc. I když se říká, že člověk by měl zkusit všechno, bez tohoto zážitku se, věřte mi, úplně klidně obejdu.

I na tomto smutném a stresovém místě fungují lidé. Milada Vydrová pracuje na protialkoholní záchytné stanici jako zdravotní sestra tři roky. „Máte pravdu, tohle moc běžné jednání není. Byl to slušný člověk a jak jste sám viděl, opravdu se styděl,“ odpovídá na mou otázku, zda se s omluvami od klientů setkávají často. „Spíše i při propuštění potřebujeme asistenci policistů. U mnoha klientů trvá agresivita i po vyspání,“ dodává.

Protialkoholní záchytná stanice patří pod Zdravotnickou záchrannou službu Jihočeského kraje asi 25 let. Disponuje pěti lůžky – dvě dvoulůžkové a jedna jednolůžková cela. Ta většinou patří ženám, pokud je mezi klienty jen jedna.

Ještě než jsem měl možnost prohlédnout si prostředí záchytky, které je, slušně řečeno, deprimující, uvedl mě do problematiky náměstek léčebné péče záchranky, lékař René Papoušek. „Protialkoholní záchytná stanice, tedy záchytka, jak říkáte, je zdravotnické zařízení. Takže poskytuje zdravotnické služby. Omezení na osobní svobodě je prostředkem ochrany společnosti od nebezpečného jedince nebo jedince před sebou samým,“ říká René Papoušek.

Co to znamená? Nic víc a nic míň než to, že pokud je člověk pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky, je nebezpečný svému okolí nebo sám sobě a nebo páchá nějaký trestný čin, je povinen se podrobit vyšetření a v případě pobytu na záchytce na dobu nezbytně nutnou, pokud toto nelze odvrátit jinak.

Hotel za dvanáct stovek na noc

Prakticky je jedno, zda patříte mezi stálé klienty, nebo jste se jednou namazali a nedokázali jste se ovládnout. „I to se stává. Jsou případy, kdy tady máme pijáka, který více pil a není na to zvyklý, a pak na veřejném prostoru páchá nějakou nepřístojnou činnost. To znamená, že někdo informuje policii, ta pravděpodobně přivolá záchranku a pokud to je nezbytné, skončí na záchytce. V lepším případě se takový člověk se u nás vyspí, zaplatí 1200 korun a jde domů,“ potvrzuje náměstek. Prakticky tím naráží na v úvodu reportáže uvedený případ.

Klientela záchytky může být různorodá. Od náhodných pijáků přes drogově závislé až po sociálně slabé. Pokud by se někdo těšil na perličku, že na záchytce strávil noc známý politik či umělec, bude zklamán. Ochrana totožnosti klientů je velmi silná. „Pravda, jsou lidé, kteří se sem vracejí pravidelně, ale tak to prostě je. Většinou to bývají lidé závislí na nějaké látce, bezdomovci či sociálně slabí lidé,“ dodává René Papoušek.

Skoro jako cela

Ale vraťme se zpátky na oddělení. Ne nadarmo prostory záchytky připomínají vězeňské cely. Pevné železné dveře, bytelné železné postele, těžké železné WC. Vše je koncipováno tak, aby vydrželo někdy až brutální agresivitu klientů. „Považují nás za nepřátele a chovají se tak i při propuštění. Někdy je to takový kravál, že si to neumíte představit,“ říká Milada Vydrová.

Ale naštěstí bývají i případy, které vzbuzují úsměv. „Měli jsme tady pána, kterému bylo sedmdesát let. Pozvali ho sousedé na oslavu narozenin. A protože pán nebyl moc zvyklý, tak se tam trochu břinknul. Místo aby ho doprovodili domů, tak ho vyslali samotného. Pán škobrtnul a padl na chodník. Někdo zavolal záchranku, ta ho odvezla na traumatologii na vyšetření. A pokud takový člověk nadýchá alkohol, tak ho posílají sem na dohlídání. Pán měl asi 1,6 promile, ale byl strašně slušný. Manželka volala, úplně nešťastná, ráno si ho vyzvedla, zaplatila a odvezla si ho domů. Pán se moc omlouval. Bylo vidět, jak strašně ho to celé mrzí,“ zavzpomínala na případ Milada Vydrová.

Určitě vás zajímá, zda jsou období, kdy lidé pijí více či méně, zda jsou v převaze muži či ženy, kdo je agresivnější. Tak třeba mezi období, kdy záchytka potřebovala mnohonásobně větší počet lůžek, je léto a prázdniny. Protože České Budějovice leží na a Vltavě, bývají v tomto období častými hosty vodáci. Ale tyto případy právě spadají do té kategorie, kdy se zde někdo veseleji bavil, na záchytce se „jen vyspí“, a tím pro něj celá záležitost končí.

Mnohem vážnější je právě ta skupina lidí, která v alkoholu či návykové látce vidí únik nebo řešení své situace. „Od nás vedou jen tři cesty – domů, na psychiatrii a na policii. Možná se divíte, proč na psychiatrii, ale ne každá osoba pod vlivem návykové látky jen močí na veřejnosti nebo ničí zařízení,“ vysvětluje René Papoušek. Z jeho slov jasně zní již výše zmíněné „nebezpečný sobě nebo svému okolí.“ A i když se snaží zdravotníci lidem, kteří na záchytce skončí, maximálně pomoci, většina z nich to tak nebere. A jen na závěr – denně v tomto zařízení slouží pouze dva zdravotníci plus lékař, který má například zároveň službu na záchrance.

Ale i záchytka má období, kdy měla nouzi o klienty. „Bylo to v době metanolové kauzy. To lidé pili určitou dobu jen pivo,“ dodává René Papoušek.

Vystřízlivění

Moje reportáž je u konce. Dívám se na prázdné cely (pardon, pokoje) a říkám si, kdy dorazí první klient a jaký nebo jaká bude. A hlavně proč. Zároveň mi ještě v uších zní různé střípky z povídaní s Miladou Vydrovou a René Papouškem. Že velmi často mají plnou kapacitou už třeba ve čtyři hodiny odpoledne. A to proto, že stále více lidí pije nebo fetuje. Že zaměstnanci záchytky jsou permanentně v ohrožení, protože čelí i výhrůžkám typu „já si tě najdu.“

Mířil jsem na reportáž do Č. Budějovic z představou určitého dobrodružství a s tím, že uslyším nějaké pikantnosti. Odjížděl jsem s pocitem jistého provinění a odhalené povrchnosti. Ale také velkým respektem ke zdravotníkům, které jsem na Protialkoholní záchytné stanici v Českých Budějovicích poznal.

- Protialkoholní záchytná stanice, také známá jako záchytka, je zařízení, které poskytuje dočasné a krátkodobé ubytování pro osoby, které jsou opilé nebo pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a nejsou schopné se o sebe postarat.

- Tyto stanice často spolupracují s lékařským personálem, sociálními pracovníky nebo dobrovolníky, kteří dohlížejí na osoby v opilost či pod vlivem jiné návykové látky, nabízejí jim pomoc a v případě potřeby poskytují lékařskou péči nebo kontaktují příslušné zdravotnické služby. Cílem je minimalizovat rizika a zajištění bezpečnosti a péče o tyto osoby během doby, kdy jsou nejzranitelnější.