Rovnou stovku si o víkendu připomínali mladějovičtí divadelní ochotníci. Ale nebylo to zdaleka jediné výročí, které se hlavně v neděli na hřišti při setkání rodáků a přátel obce slavilo. O deset let déle, 110 let, existuje Sbor dobrovolných hasičů Mladějovice. Stejný počet roků uplynul i od doby, kdy místní školu navštěvoval slavný tvůrce postav Spejbla a Hurvínka Josef Skupa. K tomu všemu se ještě přidalo 715 let obce Mladějovice. 

Helena Štáchová: Děkuji vám za pana Skupu

Josef Skupa, Spejbl a Hurvínek – to je opravdový kulturní poklad českého národa. To pronesla 11. srpna v Mladějovicích ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová.

Josef Skupa, Spejbl a Hurvínek – tato tři jména vás provázejí velkou část života. Ale byla jste už někdy předtím v Mladějovicích, kam Josef Skupa chodil coby žáček páté třídy do místní školy?
Jsme tady poprvé a velmi mne těší, že jsme mohli naši návštěvu spojit s odhalením soch Spejbla a Hurvínka. Je to tady úžasné. Jsem přesvědčena, že pokud se do dítěte vloží jakési semínko zájmu o cokoliv, poznamená to celý jeho další život. A setkání s divadlem v Mladějovicích evidentně pana profesora Skupu ovlivnilo na celý život. Je skvělé, že sochy obou loutek budou umístěny před školu, kam pan Skupa, byť krátce, chodil. Chtěla bych takto Mladějovickým za pana Skupu poděkovat.

Jaká bude další budoucnost Spejbla a Hurvínka?
Doufáme, že dlouhá. Děláme pro to vše, co je v našich silách. Je třeba vzpomenout nejen pana profesora Skupu, ale také pana Miloše Kirschnera, který toto žezlo převzal, a Martina Kláska, který dál v této tradici pokračuje. A mnoho dalších lidí, kteří dělají vše pro to, aby se Spejbl a Hurvínek nestali konzervou nebo nějakým muzeálním kouskem.

Myslíte, že jsou Josef Skupa a obě jeho loutky českým kulturním pokladem?
Máloco má právo takový titul získat, ale v tomto případě je to na místě. Už jenom díky jejich téměř stoleté historii, kdy vychovali a ovlivnili tolik generací. Nikde ve světě tohle nemá obdoby. Druhá věc je, rozšířili slávu českého státu do 33 zemí světa čtyř kontinentů a Spejbl s Hurvínkem hráli ve 22 jazycích. Kdo tohle dokázal?
Do ochotnického divadla se nakonec pustila celá rodina

Padesátiletá Věra Nováková hrála ochotnické divadlo už jako malé dítě v dětském souboru. Oslavu stovky místního souboru Skupa Mladějovice si tedy nemohla nechat ujít. „Na své první představení si dobře pamatuji. Jmenovalo se Cirkus umí to, režíroval ho Václav Čížek. Byli jsme s tím tenkrát i ve Volyni na přehlídce," zmínila se. Do ochotnického divadla se pustili i její dva synové sedmadvacetiletý Petr Novák a šestadvacetiletý Zdeněk Novák. I jejich divadelní začátky byly podobné. Na to si dobře vzpomíná Petr Novák. „Byly to pohádky či besídky, nebo jsme třeba přednášeli před představením ochotníků," připomněl. Zdeněk Novák začínal také v Mladějovicích, dnes hraje se strakonickým souborem Čelakovský. „Jako malý jsem dělal vypravěče, hrál Krakonoše, občas přednášel nějakou básničku či zpíval písničku," zavzpomínal. I když hraje už jinde, s mladějovickým divadlem stále pomáhá. „U nás v Mladějovicích dělám technickou podporu – světla, zvuk, kulisy a podobné věci kolem," dodal. U divadla se potkávali už při dětských besídkách, po nichž zpravidla následovalo dospělé představení. I dnes to tak je. Někdo hraje, jiný přiloží ruku k dílu.

U hasičů jsem čtyřicet let

Třiašedesátiletý František Hovorka je členem Sboru dobrovolných hasičů v Mladějovicích, který právě oslavil 110. výročí, čtyřicet let, z toho pětatřicet jako velitel. „Ohňů se u nás člověk moc bát nemusel. Bylo jich za tu dobu snad jen několik, ale většinou nám víc daly zabrat povodně," řekl. Zbýval tak čas na spolkovou činnost. Hasiči pomáhali organizovat téměř všechny akce v obci od divadla přes Konopickou či masopusty až po vánoční besídky nebo stavění májů. „Patnáct let se také zúčastňujeme hasičské ligy. Začíná to první týden v květnu a končí v polovině září. To máte téměř každý víkend něco," dodal. Sbor má v současné době včetně žen celkem 73 členů. Podle slov Františka Hovorky tak početný vždycky nebyl. Krizová léta se jim ale podařilo překonat a v posledních dvaceti letech se aktivita sboru opět rozjela nanovo. 

Učili jsme se v jedné třídě

Marie Riedererová se narodila v obci před jedenaosmdesáti lety. Ani ona si nedala ujít nedělní oslavy, při kterých se připomínalo i 715 let obce. Na dobu svého mládí strávenou v rodných Mladějovicích moc ráda vzpomíná. „Chodili jsme k muzikám všichni pohromadě, domů zase tak, bylo tu veselo," připomněla si. Ohlédla se i za školními léty. Do místní školy chodila sedm let a po válce ještě jeden rok do Cehnic. „Učili jsme se v jedné třídě, bylo nás tam i pětatřicet. Byli jsme rozdělení na dvě části, chodili jsme dopoledne i odpoledne, střídali jsme se," vysvětlila. V šestnácti letech nastoupila do strakonické zbrojovky, tam byla patnáct let. Třicet let pracovala v místní hospodě. Nakonec ještě pomáhala v mladějovickém zemědělském družstvu. Podle ní se v obci mnohé změnilo, ale k lepšímu. Líbí se jí třeba to, že se tu koná řada akcí.