Když Miroslav Bárta (80) nastoupil do strakonické mlékárny, nebylo mu ještě ani dvacet let. Bylo to v roce 1952, zhruba půl roku před jejím spuštěním. K tomu došlo 15. ledna 1953. Od začátku měl na starosti hlavně administrativu. „Na začátku, než bylo vše dokončené, jsme pracovali provizorně dokonce i v šatnách," řekl. V té době určitě neměl ještě ani tušení, že mlékárně zůstane věrný celé půlstoletí.

I jemu bylo smutno, když se mlékárna před třemi roky definitivně zastavila. „Je to velká škoda. Ve své době to byl moderní podnik se vším všudy," posteskl si.

Má areál někdejší mlékárny vůbec nějakou perspektivu do budoucna? Ani mluvčí Madety Marta Faktorová k tomu moc nedokázala říci. „Areál ve Strakonicích zatím prodaný není, část pronajímáme. Kupce dál hledáme," dodala. S tím, že by se do Strakonic mlékárenská výroba někdy vrátila, se podle ní nedá počítat.

Na začátku měla strakonická mlékárna přibližně sedmdesát zaměstnanců, v době jejího největšího rozvoje to bylo zhruba o stovku více. Původně zpracovávala zhruba sedmdesát tisíc litrů mléka denně. Kolem roku 2000 to bylo až tři sta tisíc litrů.

Konec
Květen 2009 – Ještě to vypadalo, že strakonický závod Madety, který se tehdy specializoval na sušené mléko, koupí zahraniční investor – Abed Tabara z Libanonu.
Duben 2010 – Všechny naděje jsou pryč. V závodě zůstává poslední desítka zaměstnanců, kteří demontují zařízení.

Je to škoda, závod měl všechno

Miroslav Bárta.Ve strakonické mlékárně působil osmdesátiletý Miroslav Bárta od jejího začátku. Nastoupil tam hned po maturitě na vyšší hospodářské škole ve Vimperku. Bylo to v roce 1952 ještě v době její stavby před zahájením provozu. Pracoval tam v různých funkcích až do roku 2003.

Které pozice jste ve strakonické mlékárně zastával?
Když jsem nastoupil, dělal jsem vlastně všechno. Bylo to skladové účetnictví, pak fakturace, také jsem počítal mzdy a platby hotově pokladnou. Takže jsem byl pokladníkem, skladovým účetním, pak účetní výroby. Od roku 1957 jsem dělal vedoucího účtárny a od roku 1980 ekonoma závodu. Tak to bylo až do roku 1993, kdy jsem šel oficiálně do důchodu. Pak tam ale měli nedostatek pracovníků a já se vrátil do účtárny jako brigádník. Tak jsem tam pracoval do roku 2000. A nakonec ještě do roku 2003 občasně jako archivář.

I v nejlepších dobách měla mlékárna kolem dvou set zaměstnanců. Nebyla tam tak trochu rodinná atmosféra?
Máte pravdu. Navíc většina provozů se skládala převážně z žen, snad kromě sušárny. Konala se tam pravidelná setkání. Původně byla v jídelně. Pak je nahradily podnikové plesy ve městě. Člověk se tam mohl cítit jako doma i kvůli závodní kuchyni, která patřívala k nejvyhlášenějším v okrese.

Strakonická mlékárna je zavřená tři roky. Co si o jejím konci myslíte?
Samozřejmě je to škoda. Třeba její objekty byly na svou dobu nesmírně vkusné a perspektivní. Ateliér architektů Havlíčka a Hrubého v národním podniku Potravinoprojekt navrhl vše tak, že v projektu byly nejen všechny provozy mlékárenské, ale i vlastní doprava, údržba, a kantýna s jídelnou. Třeba už v roce 1958 tam bylo kryté topení v podlahách a stropech. To všechno fungovalo bez nějaké zvláštní údržby až do doby, kdy se začalo vyvážet do Evropské unie. Pak se něco muselo podle jejích předpisů upravovat. A bylo to skoro zbytečné, nakonec to vešlo vniveč.

To ale nebylo všechno…
Byly tam i chladírny a dokonce i vlastní železniční vlečka. To byla výhoda zejména pro zboží určené na export. A také několik bytů pro zaměstnance. A konečně také prádelna. Tam se pralo nejen bílé oblečení pro zaměstnance, ale například i pytlíky na výrobu tvarohu.

Výrobě mléka ve Strakonicích by bylo šedesát

– Stavba strakonické mlékárny začala v roce 1949. Do zkušebního provozu byla uvedena 15. ledna 1953. Ten trval rok.
– Do roku 1958 byla mlékárna samostatná. Pak přešla pod Průmysl mléčné výživy s ředitelstvím v Novém Bydžově.
– V roce 1977 se podnikové ředitelství přesunulo do Hradce Králové. Tam se spojilo s východočeskými mlékárnami. Místo pěti závodů to byl velký národní podnik se 14 provozovnami.
– Další rok se organizace opět uzpůsobila podle krajů. Strakonický závod se stal součástí národního podniku Jihočeské mlékárny, pozdější Madety.
– Ve vedení závodu se vystřídala řada jmen. První byl ředitel Josef Procházka. Nejdelší období setrval v čele mlékárny František Vondrášek, a to v letech 1957 až 1974. Poslední byla Brigita Říčařová.

Z historie strakonické mlékárny.Stranická mlékárna vyráběla od začátku sušené mléko, konkrétně kojeneckou výživu Sunar.

– Strakonická mlékárna byla stavená kvůli výrobě sušené kojenecké mléčné výživy Sunar. Uznávaný český pediatr Josef Švejcar přisuzoval Sunaru velkou moc. Podle jeho názoru měl zachránit tehdejší vysokou kojeneckou úmrtnost.
– Sušárna byla součástí dodávky UNICEF – organizace na pomoc dětem při OSN. Ta první byla švýcarská, pak dánská a německá, mezitím i válcová americká pro průmyslové odstředěné mléko. Sušárna české výroby se neosvědčila.
– Ve Strakonicích se sušilo mléko 28 procent, z toho se vyráběl Sunar, a odtučněné 14 procent.
– Později převzal výrobu Sunaru závod v Zábřehu. To bylo v 60. letech, kdy se Strakonice začaly soustřeďovat na export.

Z historie strakonické mlékárny.Sušené mléko na export se plnilo do pětilibrových plechovek s nápisem Tatra.

– Export ze strakonické mlékárny směřoval na blízký východ, konkrétně do Libanonu, později i do severní Afriky. Vše zprostředkovávala rodina obchodníka Tabary.
– Kromě sušeného mléka, které se tam vozilo v pětilibrových plechovkách Tatra (2268 g) obchodoval i se sýry. V provozovně v Blatné, která fungovala do roku 2000, se pro export vyráběl sýr jadel a pařený sýr, cihla pak pro tuzemské spotřebitele.
– Od začátku se ve Strakonicích vyráběl i další sortiment mléčných výrobků. Byly to smetany, másla, podmáslí, zákysy, jogurty, tvarohy a konzumní mléka všech druhů. Ta byla zpočátku v konvích a lahvích. Do sáčků se začalo dávat až od roku 1972. Teprve patnáct let poté se objevily kartony, které se používají dodnes.

Z historie strakonické mlékárny.Ve Strakonicích se vyráběla smetana, máslo i další mléčné výrobky.

– Od začátku provozu v roce 1953 mlékárna trpěla nedostatkem páry. Teplárna totiž byla dostavěna až v roce 1954. Hned poté z ní začala mlékárna páru odebírat, patřila mezi její největší odběratele. Předtím byla pára ze tří zdrojů – ze starého Fezka, z pivovaru a z Českých závodů motocyklových.
– Vlastní vodárna byla vybudována u řeky Otavy, kde byly vyvrtány studny. Přes úpravnu později mlékárna brala vodu i přímo z řeky.
– Strakonická mlékárna měla také vlastní dopravu. Do roku 1959 se mléko sváželo výhradně v konvích. K tomu existovaly sběrny. Z těch, co byly u kravínů, později vznikaly mléčnice.