„Psal se tehdy rok 1989 nebo 1990. Tehdy mi volal kamarád a spolužák ze základní školy Jiří Richter, jehož otec je prezidentem Českého svazu metané, co prý dělám odpoledne, jestli bych si nechtěl zahrát. No, nedělal jsem nic, tak jsem šel," směje se.
Dnes plánuje, že by mohl příští týden přivézt medaili z mistrovství světa, které se koná v rakouském Innsbrucku. „Mám doma tak třicítku medailí z republikových mistrovství, jednu z mistrovství Evropy, takže ta světová by se do sbírky hodila," říká.
Metaná podle Michala Madara není jen o fyzické přípravě. „Je to sport, u kterého musíte používat i hlavu," popisuje. A pak, oddíl vodňanské metané je i skvělá parta. „Sice se za ty roky obměnila, ale pořád jsme dobrý tým," myslí si.
Společně zažili už mnoho, nejen ze samotných turnajů, ale i z cest na ně. Jezdili především do Německa a Rakouska, kde má metaná nejsilnější základnu. „Rád vzpomínám na to, když jsme přijeli na nějaký zahraniční turnaj a viděli i zákulisní přípravy. U nás to takové nebylo. A nebo, když jsem vybojoval medaili z mistrovství Evropy. Nedá se popsat pocit, který jsem zažíval, když jsem stál před nabitým stadionem," líčí.
Metanou nehodlá ještě pěknou řádku let opustit. „Před čtyřmi lety vedle mě debutoval čtyřiapadesátiletý rakouský reprezentant, tak jsem si říkal, že mám ještě čas dozrát," uzavřel. Aspoň do šedesáti chce metat dál.
