Vedle gratulace se ale musím zeptat na jednu věc. Jsou vaše kulaté narozeniny okamžikem, kdy bilancujete?
Nejdřív moc děkuji za gratulaci. Bilancovat? Nějak jsem zrovna tohle lehce přešla. Ve stejný den, kdy jsem oslavila narozeniny, jsem zároveň odešla do starobního důchodu. Měla jsem okolo narozenin docela dost práce, takže tragické myšlenky a nálady se nekonaly. To přišlo až po oslavách, ale nijak moc jsem vzpomínání neřešila.

Z archivu Jindřišky NovotnéJindřiška Novotná a zpěv – jedno bez druhého si lze představit jen těžko. Zpěv, to byl, je a bude vaše životní láska. Strakoničtí muzikanti o vás hovoří s velkým respektem. Říkají o vás, že jste notařka od Pána Boha.
Děkuji za kompliment, ale jistě trochu přehánějí. Tohle umějí operní pěvci, a i když operu miluji, tohle fakt neumím. Ale řekla bych to jinak. Když jsem se dostala k nějaké písničce, možná jsem ji už znala, protože se hodně přebíraly z rádia. A když ne, tak mi stačilo si ji zahrát na piáno a melodii jsem uměla hned. Přiznávám, že tohle mi jde docela dobře.

A je tu otázka, která vás nemohla minout. Kdy jste začala zpívat tak, aby to nebylo jen dětské povyražení?
To přesně nevím, ale asi ve druhé třídě Základní školy Revoluční ve Strakonicích. V lavici jsem seděla s takovou malou holkou jako já, Marcelkou Novotnou. Rozuměly jsme si nejen jako kamarádky, ale začaly jsme si spolu zpívat a docela nám to ladilo. Tenkrát si děti prostě zpívaly. Všimly si toho paní učitelky Trávníčková a Nováková. Absolvovaly jsme takové ty školní, oblastní a okresní soutěže, které všichni dobře známe. A vždycky jsme to vyhrály, protože jsme byly šikovné holky. Marcela zpívala první a já druhý hlas.
Ale velký vliv měla rodina, protože u nás se věčně zpívalo. Maminka zpívala a tatínek hrával na housle. Moje tři sestry také zpívaly, takže to byla taková jedna velká harmonie.

Jak vypadalo vaše další hudební vzdělání? Věnoval se vám někdo?
Tady si musím trochu postěžovat. Můj tatínek nebyl dostatečně přísný (smích), a neodhalil včas moje kvality. Řekl mi, že jestli se chci učit na nějaký nástroj, tak musím sama. Ale odkud jsem měla vědět, že v tom případě musím do hudebky? Takže mne chvilku učil na housle, ale tak vytrvalá jsem nebyla, a ten pomyslný bič otrokáře také nebyl tak tvrdý. Nechala jsem toho a žádný instrument jsem neovládla. Až na střední pedagogické škole jsem se učila hrát na klavír.

Z archivu Jindřišky NovotnéAle ani to vám nezabránilo, abyste zpívala s takovými tělesy, jako jsou zmiňovaná Nektarka pod vedením Ladislava Roma či Malá muzika Nauše Pepíka nebo Melodion. To jsou přece obrovské pojmy.
Přesně tak. Nektarka byla můj základ a první kapela, do které jsem vstoupila. Pan Rom mne objevil na soutěži Hledáme mladé talenty, kterou jsme s Marcelou ve svých patnácti letech zkusily. Tam si mne všiml a nabídl mi zpívání v žákovské kapele, kterou vedl v Lidové škole umění Strakonice. To bylo všechno moc krásné. Navíc ještě vytvořil pro ty odrostlejší taneční orchestr. Ale v tom jsem dlouho nebyla, protože kluci odešli na vojnu a už se nikdy dohromady nedali.

Jak dlouho jste byla v Nektarce? Nebo jste stále?
Nevím, zda mám právo na to odpovědět, protože v mém působení byly i nějaké pauzy, ale jsem v ní dodnes. I když mnohem více zpívám s Malou muzikou Nauše Pepíka. Nektarka je přece jen mnohem větší těleso a těch kšeftů nemá tolik. S „malou muzikou" zpíváme každý víkend. Ale když mohou, jdu zpívat s Nektarkou, nebo za sebe pošlu moji dceru.

Z archivu Jindřišky NovotnéJste spojována s dechovkou, ale jaký hudení žánr vám osobně sedí nejvíce?
Taneční muzika. I když jsem v dechovce vyrůstala a v podání a za dohledu pana Roma se opravdu hrála velmi kvalitně.

Víte, jaký máte rozsah? Nebo barvu hlasu?
Je je! Asi od malého f do d 2 (Mezzosoprán; mezzo – půl, sopra – nahoře. Hlasový obor ležící mezi sopránem a altem. Nejčastěji je zpíván ženami a dětmi – poz. autora). I moje dcera, která je operní pěvkyně, říká, že jsem spíše soprán. I když já bych sama sebe pasovala na alt (Altus – vysoký. Nejnižší ženský nebo dětský hlasový obor – poz. autora).

Radí vám dcera při zpívání?
Velmi málo.

Když jste si jako dítě zpívala, pokračujete v tom i po letech?
A víte, že ano? Jen u toho nemůže být úplné ticho. Stačí mi, že slaboučce hraje rádio.

Zažila jste někdy u mikrofonu perné chvilky? Třeba zapomenutí textu?
To se stalo mockrát a s přibývajícím věkem se to zhoršuje (smích). Takže bych řekla, že teď už je to pokaždé. Někdy se na poslední chvíli rozpomenu nebo trochu zašvindluji.

Z archivu Jindřišky NovotnéŘíkala jste, že tatínek nebyl na vás dost přísný „bič otrokáře nebyl tak tvrdý". Nelitujete toho? Nechtěla jste být někdy profesionální zpěvačkou jako vaše dcera?
Vždycky jsem tyhle lidi moc obdivovala, když jsem je slyšela v rádiu. A hlavně operní zpěváky, protože miluji vážnou muziku. Byly to pro mne vyvolené a výjimečné osoby, které se dokázaly takto naučit zpívat. A to já bych nikdy nezvládla.
Když jsem byla u pana Roma v kapele, měl i zájem kam půjdeme do školy, jaké studium si zvolíme a radil nám. A mně také. Říkal mi: „Ty bys měla jít zpívat, a když už jsi na tom gymplu, tak potom bys mohla jít v Budějovicích na pedagogickou fakultu, dodělat si zpěv a učit v hudební škole." A já jako že ano, ale bohužel v tomto roce potřebnou třídu neotvírali. V tu dobu jsem se asi rok rychle učila na kytaru, abych něco u přijímaček předvedla, ale před maturitou jsem to psychicky nezvládla a zvolila jsem střední pedagogickou školu. Už jsem si nevěřila. Pan Rom mi to nikdy nezapomněl.

Měla jste někdy nějaký hudební sen? Třeba si zazpívat s někým známým?
Tenhle sen má asi každý zpěvák a mně se jeden malý splnil, i když to asi nebyl tak úplně sen. Ale zpívala jsem se Standou Procházkou starším, výraznou osobností české operety a dechovky. Hrála nám k tomu Malá muzika Nauše Pepíka a bylo to opravdu úžasné.

Zmínila jste, že v den narozenin jste odešla do důchodu. Takže se před vámi otevírá moře času.
To vůbec ne! Mám dva vnuky. Jednoho opatruji každý den, protože dcera je učitelka v hudebce. Takže ho opatruji až do šesti hodin večer. Teď začal hrát na bicí v lidušce. Druhému je dva a půl roku a je také hodně muzikální. Takže bude s oběma asi ještě dost legrace.