Začátek přišel zhruba před 20 lety, kdy se ještě na základce rozhodla zvelebit si pokojíček. Natřela si nábytek a pokoj upravilak obrazu svému. Jak říká, pak nebylo dlouho nic, vystudovala ekonomku a oboru se také věnovala. Práce ji bavila, nejvíc ve chvíli, kdy rozjížděli zajímavý projekt a delší dobu měli konkrétní cíl. „Zlom přišel, když se mi narodil syn. Už na mateřské jsem přemýšlela, co chci dělat dál. I když mě to v práci bavilo, bylo to časově náročné, pracovala jsem nejvíc u počítače a v kanceláři,“ říká Martina Lálová.

Přišly vzpomínky na zvelebený pokojíček a práci kolem toho. „Pár měsíců jsem o tom přemýšlela. Úprava nábytku mě hodně bavila a možná to je ten můj budoucí směr,“ dodává. V dospělosti se totiž dívala na nábytek trochu jinak než ostatní, domýšlela si, jaká úprava by se k různým kouskům hodila nebo jaká látka by čalouněným kusům slušela. V čalounění byla ale totální laik. „Nedříve jsem si na internetu začala prohlížet videa a zjišťovat, co vlastně to čalounění je a jak na něj. Pořídila jsem si i nějakou literaturu,“ vysvětluje Martina. Pozorně sledovala postupy, co se používá, s čím se pracuje a věnovala tomu kousek času každý den.

PODÍVAT SE DOVNITŘ

Ke svému cíli se dopracovávala nejdříve teoreticky, součástí bylo naučit se ovládat šicí stroj. Postupovala krok po kroku, až jednoho dne přešlak praxi. Doma neměla vhodný prostor, začala dojíždět k rodičům do Svinů u Veselí nad Lužnicí. Tam si poprvé zkusila rozebrat staré křeslo, podívat se dovnitř a kompletně ho zrenovovat, včetně molitanové výplně a ušití nového potahu.

 V té době jí bylo 32, měla dvě děti. „Po téhle zkušenosti jsem si řekla, že zkusím nějaký kurz. Kdysi na učňovském středisku v Lišově, kde se učí i čalouníci, dělali kurz pro dospělé. Tak jsem se tam na den otevřených dveří vydala. Kurz nedělali, ale nabídli mi nástavbu oboru čalouník, která se dělá na tříletý obor truhlář,“ uvádí. Ředitelství školy bylo velmi vstřícné, udělali jí individuální plán se statusem prezenčního studia. Čtyři dny v týdnu byla praxe, jeden den teorie a Martina na ni chodila jedenkrát měsíčně. Její studium se protáhlo na dva roky. V květnu 2019 dostala výuční list.

Podle jejího mínění nenío tenhle obor zrovna zájem a je to škoda. Pro ni samotnou je práce zajímavá a kreativní. Začala hledat pracovní prostory po okolí i ve městě, ale nic vhodného nenašla. S rodinou se nakonec dopracovalik tomu, že bude nejlepší vybudovat ho hned vedle rodinného domku v Úsilném u Budějovic. Loni v září se dokončil a Martině vyhovuje, že může přejít do dílny třeba v pantoflích. S tím přišla i práce, první zakázky a možnost reálně převést teorii do praxe.

„V té práci jsem se našla, líbí se mi třeba neobvyklé kombinace látek. Občas si chci něco takového vyrobit. Pracuji podle přání zákazníka, ale věřím, že i odvážné kousky si najdou svoje místo,“ uzavírá Martina Lálová.