Potkali se v roce 1953 v Českých Budějovicích a o dva roky později se vzali. Ve čtvrtek oslavili manželé Jaroslav a Marie Vackovi diamantovou svatbu. V Domě s pečovatelskou službou v ulici Rybniční ve Strakonicích, kde dnes žijí, si obnovili slib, který si dali před šedesáti lety.
Na den, kdy se potkali, si Marie Vacková vzpomíná. „Bylo to ve vinárně v Českých Budějovicích. Byla jsem se sestrou tancovat v jedné vinárně, muž tam přišel jako voják. Pak si pro mě přišel," líčí první okamžiky jejich vztahu. Jak ji doplnil Jaroslav, šlo o taneční vinárnu Split, která byla v té době ve městě vyhlášená. Točily se v ní dokonce některé scény z filmu Drahé tety a já.
Za ty roky, co jsou Marie a Jaroslav spolu, prožili i těžké chvíle. „To víte, že to vždycky nebylo jednoduché. Brzy nám oběma zemřeli rodiče, ale ať už přišlo v životě cokoliv, vždycky jsme měli jeden druhého, byli jsme na všechno dva," říká Marie a dojatě se dívá na svého muže. Ten souhlasně přikyvuje.
S úsměvem na rtu oba vzpomínají na dobu, kdy se přestěhovali do Strakonic. Jaroslav jako fotbalista českobudějovického Dynama dostal ze Strakonic nabídku, jejíž součástí byl dvoupokojový byt na Palackého náměstí, kterou přijal. „Přišlo mi, že jsme dostali palác. Líbilo se nám tu od první chvíle," vzpomíná Marie. Strakonice jsou jejich domovem 60 let. 

Recept na šťastné manželství? Neexistuje

Recept na šťastné manželství? Ačkoliv jsou spolu šedesát let, manželé Marie a Jaroslav Vackovi ho nemají. „Ani nevím, zda nějaký takový recept existuje, myslím, že ne," říká Marie Vacková. Druhým dechem dodává: „Určitě je potřeba hodně tolerance."
Svého muže Jaroslava si vzala ve čtvrtek 26. února po šedesáti letech znovu.
Ačkoliv má hodně životních zkušeností, radit mladý lidem, jak si vybudovat pevný vztah, nechce. „Stejně si poradit nenechají," směje se Marie Vacková. „Myslím ale, že vůbec neumí řešit problémy. Jakmile se nějaký objeví, jdou raději hned od sebe," míní.
Sami si v životě prošli ledasčím. „Já jsem holka z vesnice, můj muž zase z města. Neuměl nic kolem hospodářství. Protože jsme ale jezdili často na vesnici, musel se to naučit. Nakonec zvládl spoustu věcí," podotkla.
A co jeden druhému popřáli? „Hlavně zdraví, ať tu spolu ještě chvíli jsme," řekl oba Jaroslav. Jeho žena Marie přikývla. „To je to nejdůležitější," dodala.
Zdraví jim přáli ji jejich přátelé z Domu s pečovatelskou službou Rybniční ve Strakonicích, kteří jim oslavu diamantové svatby spolu s personálem připravili.