Tři profesionální hasiči ze strakonického územního odboru byli mezi oceněnými při nedávné slavností události při příležitosti státního svátku ČR 28. října v zámecké zahradě zámku Hluboká. Medaili Za věrnost II. stupně obdržel Miloš Kadlec, medaile Za věrnost III. stupně Richard Hrdina a Jaroslava Korbelová. Medaile Hasičského záchranného sboru ČR Za věrnost II. stupně je přitom udělována příslušníkům HZS za dosahování velmi dobrých výsledků ve služební činnosti ve spojení s dobou trvání služebního poměru více než dvacet let a v případě III. stupně více než deset let. Všem třem jsme položili několik stejných otázek.

Zaměstnání je mu i koníčkem

Miloš Kadlec má dobrý pocit, když může svou prací pomoci lidem v nouzi.

Obdržel jste medaili za věrnost. Kolik let jste u hasičského záchranného sboru a kde jste působil, působíte a jakými pozicemi jste prošel?
U hasičského záchranného sboru jsem od 1. prosince 1993, za měsíc to bude již 22 let. Byl jsem jeden měsíc na stanici ve Strakonicích a poté jsem nastoupil na stanici do Blatné, kde působím dodnes. Byl jsem přijat na služební místo strojníka, z hlediska řidičského oprávnění, které jsem získal ve vojenské službě.

Z čeho všeho se skládá váš běžný pracovní týden jako profesionálního hasiče?
Při nástupu do služby se řídíme denním řádem, který je vydán na každý den. Ráno probíhá přebírání techniky, zda je vše v pořádku připravené na zásah. Následuje školení a výcvik na dané téma, které se mění každou službu. Je spoustu témat, které je třeba opakovat, aby vám utkvěly v paměti a byli jsme připraveni na zásah. Po obědě následují hospodářské práce, do které spadá údržba techniky, úklid budovy a jiné práce, které se ten den naskytnou.

Co pro vás tato práce znamená?
Je to hlavně práce v kolektivu, komunikace s lidmi a věřím, že tu nejsem nadarmo. Je to dobrý pocit, když mohu svou prací pomoci lidem v nouzi.

U jakých zásahů, které vám utkvěly v paměti co do velikosti či výjimečnosti, jste byl?
Za dobu co působím u HZS, jsem zažil mnoho zásahů. Co do velikosti jsou to bezesporu povodně roku 2002, které byly na Blatensku opravdu rozsáhlé. Za výjimečné zásahy považuji ty, kde jsou ohroženy děti. Již několikrát jsem pomohl s vyproštěním osob z havarovaných vozidel.

Jak vidíte svou budoucnost v HZS?
Rád bych nadále chtěl pomáhat lidem, kteří naši pomoc potřebují. Pokud mi zdraví a fyzická kondice dovolí, chtěl bych vykonávat službu u HZS co nejdéle.

Jaká cesta vás k hasičskému záchrannému sboru dovedla? Bylo to například přes dobrovolné hasiče?
Ano, byli to právě dobrovolní hasiči, kteří mě k mé práci dovedli. Málokdo může říci, že zaměstnání je i jeho největším koníčkem. Já mám to štěstí, že to tak je.

V prevenci je práce stále dost

Jaroslava Korbelová kromě jiného učí i děti, co dělat při mimořádné události.

Obdržela jste medaili za věrnost. Kolik let jste u hasičského záchranného sboru a kde jste působil, působíte a jakými pozicemi jste prošla?
U hasičského záchranného sboru jsem patnáctým rokem. Pracuji na úseku ochrany obyvatelstva a krizového řízení v působnosti územního odboru Strakonice. Jsem zařazena ve služební hodnosti komisař.

Z čeho všeho se skládá váš běžný pracovní týden jako profesionálního hasiče?
Můj pracovní týden je velmi pestrý, protože na našem pracovišti se mimo jiné zpracovávají stanovené části havarijní a krizové dokumentace, zajišťují se podklady pro varování, informování a vyrozumívání obyvatelstva, organizuje a koordinuje se poskytování a přijímání humanitární pomoci, vydáváme stanoviska k územně plánovací dokumentaci, děláme preventivně výchovnou činnost a také spolupracujeme s obcemi.

Co pro vás tato práce znamená?
Odpovědnost. Obyvatelstvo je ohrožováno řadou mimořádných událostí, se kterými je potřeba se vyrovnat v oblasti preventivní i zásahové.

U jakých zásahů, které vám utkvěly v paměti co do velikosti či výjimečnosti, jste byla?
Vzhledem k tomu, že náplň mé pracovní činnosti není zásahová (nejsem výjezdový hasič), tak pocit dobře odvedené práce mám třeba z toho, když děti, které v rámci preventivně výchovné činnosti učíme co dělat v případě mimořádné události, jak pomoci sobě i druhým, pak tyto vědomosti uplatní v praxi a zachrání či pomohou někomu zachránit život.

Jak vidíte svou budoucnost v HZS?
Preventivní činnost, kterou provádím, je potřebná. Pokud lidé ví, co mají dělat, kam zavolat, jak se zachovat, jak pomoci při různých událostech, jsou potom škody při mimořádných událostech mnohem menší, nebo se jim úplně předejde. Proto je potřeba se na různé situace připravit, zpracovat dokumentaci, seznamovat obyvatele s možnými riziky a možné ochrany proti těmto rizikům. Ve spolupráci se školami realizujeme soutěže „Mladý záchranář", při kterých se ověřují znalosti dětí v případě mimořádné události. Práce na tomto úseku je do budoucna určitě stále hodně.

Jaká cesta vás k hasičskému záchrannému sboru dovedla? Bylo to například přes dobrovolné hasiče?
Před nástupem k hasičskému záchrannému sboru jsem pracovala na Okresním úřadě ve Strakonicích na oddělení ochrany obyvatelstva. Toto oddělení bylo v roce 2000 delimitováno do působnosti právě HZS.

Z klukovského snu se stala realita

Richard Hrdina začínal jako hasič ve výjezdové jednotce, v současnosti velí stanici ve Vodňanech.

Obdržel jste medaili za věrnost. Kolik let jste u hasičského záchranného sboru a kde jste působil, působíte a jakými pozicemi jste prošel?
K Hasičskému záchrannému sboru jsem byl přijat před dvaceti roky na funkci hasič ve výjezdové jednotce Územního odboru Strakonice. V průběhu patnácti let směnné služby ve zmíněné jednotce jsem postupně vykonával funkce strojníka, člena lezecké skupiny, technika chemické služby a velitele družstva. V současné době pracuji ve funkci velitele stanice HZS ve Vodňanech.

Z čeho všeho se skládá váš běžný pracovní týden jako profesionálního hasiče?
Podobně jako u všech ostatních profesí se jedná o plnění zadaných úkolů v rámci své kompetence. V mém případě se jedná o zajištění chodu stanice HZS a účasti na řízení složitějších zásahů, což zahrnuje nepřeberné množství různorodých úkonů.

Co pro vás tato práce znamená?
Je jisté, že téměř každá práce je způsob obživy. Pokud však práce člověka baví a vykonává ji s radostí za podpory vlastního přesvědčení, zcela jistě jej nemine i další odměna. Mám na mysli seberealizaci a naplnění vnitřního uspokojení.

U jakých zásahů, které vám utkvěly v paměti co do velikosti či výjimečnosti, jste byl?
Osobně jsem byl účasten mnoha zásahů a mohu konstatovat, že každý zásah je jiný, něčím odlišný a tedy i výjimečný. Vzhledem k povaze našich zásahů, při kterých téměř vždy dochází k újmě na majetku, zdraví i životech je dobré uchovat v paměti získané zkušenosti pro zdárné řešení dalších podobných událostí, avšak pro zachování profesionality je žádoucí určité události z paměti eliminovat.

Jak vidíte svou budoucnost v HZS?
Těžko předvídat jakoukoliv budoucnost. To se neodvážím.

Jaká cesta vás k hasičskému záchrannému sboru dovedla? Bylo to například přes dobrovolné hasiče?
Vím, že jsem nechtěl být právník, lékař a ani popelář. Chtěl jsem být pilot nebo záchranář. V mém případě se klasika nemění a jsem rád, že dlouhá cesta dlážděná „klukovským snem" je nyní mojí každodenní realitou.