David Doubek
Bydliště: Strakonice
Věk: 20 let
Povolání: Student
Záliby: Hokej, večerní posezení s kamarády
Životní motto: I pád na držku je pohyb vpřed.

V kolika letech jste začal hrát lední hokej?
S hokejem jsem začal v šesti letech. Inspiroval mě bratranec, kterého jsem viděl hrát. Zkusil jsem si zabruslit a hned mě to zaujalo. U toho sportu jsem zůstal až dodnes.

Jste brankář. Věděl jste už ve vašich prvopočátcích, že budete zastávat zrovna tento post nebo jste nejprve hrál v poli?
Nejprve jsem byl v poli jako každý malý začátečník. Nejdřív jsem hrál v útoku. Zjistil jsem ovšem, že mě jakési „honění" za pukem nijak nebaví, pořád mě to herně táhlo spíše dozadu. Postupně jsem přešel na obránce a nakonec jsem skončil v brance.

Co byste řekl o vaší kariéře? Za jaké týmy jste hrál?
Má hokejová kariéra odstartovala ve Strakonicích, kde jsem hrál devět sezon. Za největší úspěch ve Strakonicích považuji vítězství krajské ligy osmých tříd a následné postoupení do republikového kola. K tomuto úspěchu nás dovedl pan Papež. Další ročník jsem střídavě chytal za devátou třídu a dorost, který hrál tzv. „ligu", což je druhá nejvyšší mládežnická soutěž. Následující rok jsem dostal nabídku z Písku zahrát si extraligu dorostu, kterou jsem přijal. Zde nás trénoval pan Mazanec. Tuto soutěž jsem chytal po dobu dvou sezon. V Písku jsem zůstal ještě dva roky. V této době jsem působil v lize juniorů a občasně jsem nakoukl do A-týmu mužů, kteří hrají první ligu. Je třeba podotknout, že tato zkušenost byla pro můj hokejový růst velice cenná.

Nyní chytáte ve vašich rodných Strakonicích. Jak se vyvíjí letošní sezona?
Ano, nyní působím ve Strakonicích, na začátku minulé sezony jsem byl jimi osloven s prosbou pomoci juniorům postoupit do vyšší soutěže. Nabídku jsem přijal a společně s týmem se nám tento cíl podařil. Současný ročník se pro mě osobně nevyvíjel dobře. Po pár utkáních nastaly zdravotní potíže. Musel jsem podstoupit operaci a na pár měsíců opustit tým. Nyní se postupně zotavuji, návrat plánuji v nejbližší době a opět doufám v týmový úspěch.

Jaký trenér na vás měl nejvíc vliv?
Největší vliv na můj hokejový růst měl v mládí bezesporu trenér Papež, se kterým jsme v mládeži dosáhli velkých úspěchů. Dále bych rád zmínil pana Kašpara, který měl mimochodem značné zkušenosti s brankáři, a právě ony zmiňované zkušenosti mně dopomohly v dalších krocích mé kariéry. Trenér Mazanec, který mě trénoval tři sezony v Písku, na mě měl také veliký vliv, možná vůbec největší.

Jezdí se na vaše zápasy dívat někdo z rodiny?
Když jsem byl malý, rodina mě podporovala. Při těch nejdůležitějších zápasech pro mě byla velkou psychickou podporou. Například když přišel na stadion můj bratr, můj výkon byl jistější, cítil jsem se lépe. Možná to bylo způsobené tím, že není až takovým hokejovým fandou – já nebyl tolik nervózní. V současné době již rodinnou podporu tolik nevyhledávám, ale když na zápas dorazí, je to velmi potěšující.

Jaké jsou vaše osobní cíle v budoucnosti?
Má hlavní priorita je dostudovat a přitom se hokeji stále intenzivně věnovat. Obdržel jsem několik nabídek, ovšem zmiňovat se o nich je poněkud předčasné.

Máte nějaké jiné záliby mimo hokej?
Hokej je můj život. Samozřejmě, že si občas zahraji i jiné sporty. Třeba hokejbal a florbal, které jsou svým způsobem příbuzné lednímu hokeji, mi přináší nebetyčnou radost. Jsem chlap, tudíž příjemné večerní posezení s přáteli u piva jsou samozřejmostí. Člověk si s nimi může popovídat prakticky o všem. V naší partě není smích nikdy nedostatkovým zbožím.

Roman Škoda