VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lásky a sny mezi stěnami denního stacionáře

Strakonice – Jsou v podstatě stejní, jako my. Mají svoje přání, své bolesti. Mají své vlastní sny, svá přátelství 
i nepřátelství. 
A své lásky.

24.1.2013
SDÍLEJ:

Denní stacionář StrakoniceFoto: Deník/Petr Škotko

Sedí u počítače a jedním prstem vyklepává do klávesnice svůj životopis – jméno, příjmení, adresu, záliby a dopis kamarádce Markétě. Velká písmena ji nezajímají, volba čárek je pouze náhodná.

Tento životopis má ale jen jediný význam a nikdy neskončí na stole úředníků či jednatelů firem – má zabavit, trénovat mozek, zbavit ostychu. Jeho autorka – Veronika – je klientkou Denního stacionáře ve Strakonicích. Jezdí sem ze Šumavy třikrát týdně už několik týdnů, ale je velmi tichá. Stydí se a navíc její mentální postižení jí ani nedovoluje nějaké pokusy o zlomení tohoto břemene. Chce to jen a jen čas.
Se souhlasem vedoucí stacionáře Jitky Křišťanové a po podepsání prohlášení, že za žádnou cenu nezveřejním citlivá data klientů tohoto zařízení, jsem se na den stal členem čtyřčlenného týmu vychovatelek – kromě zmíněné Jitky jsem byl kolegou Karolíny Hejtmánkové, Martiny Marešové a Evy Merašické. Úžasné ženy, které spojily svůj život s životy těch, jejichž myšlenková spojení se Bohu nepovedla.
Tito lidé za to nemohou, ale snaží se svůj život žít na úplné obrátky. „Jsou v podstatě stejní, jako my. Mají svoje přání, své bolesti. Mají své vlastní sny, svá přátelství i nepřátelství. A své lásky," říká Jitka Křišťanová. Jen mají nějak blíž k jejich emotivnímu vyjádření.

Moje vychovatelská činnost – berme ale ten název 
s notnou dávkou nadsázky – začala minulé úterý ráno právě asistencí u Veroniky.
Pokud si myslíme, že umíme s mentálně postiženými lidmi mluvit, mýlíme se. I když jsem se snažil nevypadat nejistě a volit slova tak, aby zněla fundovaně, po několika okamžicích mi moje zásoba výrazů prostě došla. Včetně té nezbytné dávky trpělivosti smíchané s přístupem jako rovný k rovnému. Pozor, nemluvím o nějaké nadřazenosti nebo dozorování. Ale s obdivem jsem sledoval, jak Martina Marešová mluví se svými klienty normálně – směje se 
s nimi, cvičí, vysvětluje, pomáhá. „Byla jsem tady na praxi, pak jsem tady zůstala. Jednu věc jsem tady pochopila – zde má čas jinou podobu a nic nejde tak rychle, jako jinde a jak bychom chtěli," říká sympatická blondýnka. A také má jasný názor na ty, kteří berou mentálně postižené jako kategorii lidí, kteří by měli trávit život za vysokou zdí. „Okamžitě je přestanu brát na vědomí. Nemám si s takovými co říci," zdůraznila.

Po nějaké chvilce jsme vytvořili s Veronikou životopis a já se přesouvám do jiné skupiny. S mírným ulehčením mezi kluky, kteří se ten den rozhodli posilovat. A protože zrovna s tím mám nějaké zkušenosti, cítím se tady lépe. Musím si ovšem uvědomit, že tihle pánové mají o posilování svoje vlastní představy, takže jsem tady spíše od toho, aby se nikomu nic nestalo.

Ale jejich chuť sportovat je obdivuhodná. Hlavně u Martina. Je to tak trochu místní sportovní hvězda a hned mi ukazuje, jak umí boxovat. „Pojďte mi pomoc s boxerkama a zavázat ruce," a vzápětí začne bušit do pytle jako o život. Co na tom, že v žádném případě nejde mluvit ani o náznaku nějakého promyšleného stylu. To tady, za zdmi stacionáře, vůbec není důležité. Ale chuť, nadšení a patřičná dávky hrdosti i chuti se pochlubit, to jsou hnací motory Martina a jeho kamarádů.

V průběhu dne pak vydávám svačinu, pomáhám hrabat sníh od vrat a dostávám se k odpolednímu programu 
v keramické dílně.
Jedna skupina pod dohledem Karolíny Hejtmánkové plní na moje gusto opravdu malou keramickou dílnu. „Děláme předměty k Valentýnu. Jestli chceš, přidej se," vybízí mne Kája. Naše tykání není náhoda – známe se už hodně let, jen jsem do tohoto dne nevěděl, kde pracuje. „Díky, raději ne," odmítám pozvání ke keramické desce. Ještě mám v mysli moji nešikovnost při psaní životopisu
s Veronikou.

Prosba o pomoc

V tenhle okamžik začíná asi nejzajímavější etapa celého dne. Stále mám tak trochu pocit, že něco visí ve vzduchu. „Víte, holky se vám to bojí říct. Můžete nám pomoct?" bere si mne tak trochu bokem Eva Merašická. Psát tady vše, o co mne žádala a co ze sebe sypala, by zabralo hodně řádek. Shrnuto: „Víte, umíme vyrábět zajímavé věci. Polštářky, keramické drobnosti, náhrdelníky z korálků, malujeme obrázky. A potřebovali bychom se dostat na nějaké akce, kde bychom je mohli prodávat. Máme totiž šanci, že to budeme mít povolené. Víte, takové peníze znamenají třeba lyžařský výlet."

Jsem trochu vyvedený z míry. Ne Evinou upřímností, ale její důvěrou v moji popularitu. Ale člověk by měl pomáhat, pokud alespoň trochu může. Třeba se někdo najde, kdo koupí měkké polštářky nebo náramky z korálků. Vždyť jeden z nich jsem navlékal také já a byla to docela dřina. Ty titěrné otvory v drobounkých kuličkách a tenká saturna… ne, moje utrpení 
s nešikovností není nutné mediálně ventilovat. Ale vyhrál jsem sám nad sebou. Věříte, že docela fajn pocit?

Po obědě, u kterého jede na plné pecky jen jediné téma, a to „kdy to bude v novinách a koho tam dáš" a „jé, Martino, ty tam určitě budeš" přichází poslední fáze mé stáže. Společné muzicírování. Ke slovu přicházejí kytary a housle. Pokud má někde platit citát, že hudba sbližuje lidi, je to tady, v tomto prostředí. Tady hudba a písničky, známé z rádia nebo televize, opravdu sbližují. A dávají zapomenout. I když mne velmi láká vzít kytaru a zahrát si, zůstávám jen pozorovatelem. Je to tak lepší, ale není všem dnům konec.

Můj pokus proniknout do prostředí, o kterém někteří ani nevědí, kde leží nebo jaké životní osudy se za zdmi bývalé mateřské školy odehrávají, končí. Druhý domov tady mají dospělí lidé, pro které musí, tedy pokud sami chtějí, částečně platit režim mateřské školy. Zabavit, připravit program, věnovat se jim a mít je rád. Poznal jsem čtyři ženy, které mají své vlastní starosti a své životy, a které tady několik hodin denně pečují o ty, kteří jsou na nich více či méně závislí. A všechny osudy se navzájem prolínají. Chtít ale pochopit tento svět z obou jeho konců, na to několik hodin nestačí. A ani nemůže. Dny, týdny, měsíce a roky, které tady jen tak plynou, přinášejí desítky humorných situací, ale i těch, které možná končí slzami. Ale my ostatní nejsme ani povolaní, ani vyvolení. Můžeme udělat jen jedno – respektovat.

Autor: Petr Škotko

24.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

annonce-logo

Nabídky práce

+ Podat inzerát

Administrativa - Administrativa Asistent, asistentka25 000 Kč

Všeobecní administrativní pracovníci administrativní pracovník/ce. Požadované vzdělání: úso (vyučení s maturitou). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: POŽADAVKY: vzdělání SŠ ekonomického směru výhodou, znalost NJ na komunikativní úrovni (slovem i písmem) - denní využití, znalost MS Word, Excel, Byznys, KONTAKT: Nachtigall Josef, tel.: 724209070, e-mail: josef.nachtigall@herlin-granit.com. Pracoviště: Herlin spol. s r.o., 388 01 Blatná. Informace: Josef Nachtigall, +420 724 209 070.

Administrativa - Administrativa Asistent, asistentka18 000 Kč

Všeobecní administrativní pracovníci administrativní pracovnice. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: POŽADAVKY: střední znalost NJ, práce na PC, organizační a komunikační schopnosti, zkušenosti v oblasti účetnictví výhodou, Vhodné pro uchazeče z Volyně a blízkého okolí, KONTAKT: POUZE E-MAILEM. Rachač Václav Ing., e-mail: rachac@t-online.de, nejdříve zaslat životopis!. Pracoviště: Ing. václav rachač - wara, V Maninách, č.p. 500, 387 01 Volyně. Informace: Václav Rachač, .

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Učitel20 000 Kč

Učitelé všeobecně vzdělávacích předmětů na středních školách Učitel-učitelka anglického jazyka - aprobace pro SŠ. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Zaměstnanecké výhody: stravenky. Bližší informace poda paní Ing. Alena Lachoutová, tel: 603 831 964, e-mail: reditel@trivisvodnany.cz. Pracoviště: Trivis - soukromá veřejnoprávní akademie, vodňany, s.r.o., Palackého, č.p. 81, 389 01 Vodňany. Informace: Alena Lachoutová, +420 383 382 134.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič skupiny B12 200 Kč

Řidiči osobních a malých dodávkových automobilů (kromě taxikářů a řidičů dopravy nemocných a raněných) řidič pečovatelské služby - rozvoz obědů. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč, mzda max. 16800 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Řidič pečovatelské služby - rozvoz obědů, , Požadované vzdělání:, - základní - střední, - řidičský průkaz min. sk. B, - praxe v řízení dodávky vítána, - bezúhonnost, , Náplň práce:, - rozvážení obědů dodávkou typu tranzit, - nakládka a vykládka jídlonosičů, - údržba vozidla a parkovacích prostorů, vedení dokumentace k jízdám, , Platové podmínky:, - odměňování podle zákona 262/2006 Sb., NV 564/2006 Sb., NV 469/2002 Sb. v platném znění , - týdenní pracovní doba - 40 hod / úvazek celý, - platová třída: 4, - platový stupeň dle doby započitatelné praxe, - platové rozpětí - nástupní plat: 12 200 Kč - 16 800 Kč , - možnost získání osobního ohodnocení po 3 měsících, , Nabízíme:, - příplatek na stravování a na penzijní připojištění, - 5 týdnů dovolené, , Nástup: v průběhu února 2018, , Kontakt:, Životopis je možné předat osobně nebo zaslat poštou na personální oddělení ředitelství MěÚSS Strakonice, Jezerní 1281, 386 01 Strakonice nebo e-mailem na vera.mrackova@muss.strakonice.eu , Dotazy na tel. 383 312 274, 722 095 729 - Bc. Věra Mráčková - personalistka MěÚSS Strakonice. Pracoviště: Městský ústav sociálních služeb strakonice, Jezerní, č.p. 1281, 386 01 Strakonice 1. Informace: Věra Mráčková, +420 383 312 274,722 095 729.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ochotníci z Mladějovic

Jak jsme žili v Československu. Tento týden ochotníci z Mladějovic

Vyzkoušejte si přijímačky.

Prověřte své znalosti z matematiky v dnešním testu Deníku

Nenapravitelní: Jezdí pod vlivem alkoholu i drog

Strakonice - Policisté obvinili muže (24) ze Strakonic ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky.

Dorostenci Strakonic porazili Chotěboř 7:4

Strakonice - Regionální hokejová liga mladšího dorostu.

Krátce ze strakonického basketbalu

Strakonice - Z dění pod bezednými koši.

Kam za kulturou 22. února

Strakonicko - Přinášíme vám tipy pro volný čas.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT