Školní jídelna vaří pro studenty VOŠ a SPŠ Strakonice, Euroškoly, žáky Základní školy a Mateřské školy Plánkova, domov mládeže i pro cizí strávníky. Vedoucí zde dělá přes 22 let Marie Holzbauerová (55 let) ze Sedlice.

Zkoušíte ve školní kuchyni vařit i nová jídla?

Hledáme stále nové receptury v rámci zdravého stravování. Budou to už asi stovky druhů jídel, které jsme tady zatím uvařily.

Jaký je hit vaší kuchyně?

Nejoblíbenější jsou jednoznačně špagety po milánsku, ale i pizza. Děti by jedly to, co se ve školní jídelně nemá moc objevovat. Nepopulární jsou luštěniny, ryby a zelenina.

Jako vedoucí se staráte také o kulturu stolování. V jídelně máte na stolech látkové ubrusy. Čí to byl nápad?

Látkové ubrusy jsem prosadila hned od začátku. Jsou bílé, teď máme světle zelené a béžové. Je to jiné než ty igelitové. Myslím si, že by měla být nějaká kultura stolování. Mívaly jsme na stolech i kytičky jako dekorace, ale ty jsme musely zrušit. Děti do nich lily čaj a sypaly pepř.

O co se jako vedoucí kuchyně ještě staráte?

Mám na starosti veškerou administrativu. Vymýšlím jídelníčky, které potom konzultuji se šéfkuchařkou. Když je potřeba, jdu pomoci do kuchyně.

Slyšíte od dětí stížnosti a pochvaly?

V jídelně máme ve vitríně sešit, takže stížnosti a pochvaly se píší do něj. Zatím jsou v něm jen pochvaly. Někdy se tu ale objevují studenti, kteří odešli na vysoké školy a pak nám říkají, tam se to nedá jíst, to vy jste vařily nádherně. To je pro nás největší odměna.

Přála byste si tady něco změnit?

Přála bych si, aby se jednou nově zrekonstruovala kuchyně. Od podlah až po nové obklady, dlažby a šatny pro kuchařky. Chceme ještě jeden konvektomat. Každý rok se snažíme kupovat nové věci, mixéry a podobně. Konvektomat jsme měly mezi prvními jídelnami ve Strakonicích a stále slouží, děvčata se o něj starají, je jako nový. Loni nebo předloni jsme koupily robota na zeleninu, když musely krájet cibuli a zeleninu, to byla hrozná práce. Každý rok se snažím něco změnit.

Máte podobnou uniformu jako kuchařky?

Máme haleny a kalhoty stejné. Na výdej jídel se všechny kuchařky převléknou do čistého a vydávají obědy v lodičkách. Já nosím jen kalhoty, protože chodím i do skladu. Bílá barva je šikovná, je na ní všechno vidět. Prádlo posíláme do prádelny strakonické nemocnice, tam nám je perou úplně zvlášť. Mezi skvrny, které jsou nejhorší, patří třeba ty od kakaa.

Kdy začínáte vařit?

Ráno jsou tu děvčata v půl šesté. Když je složité jídlo i v pět hodin.

Co vás na této práci nejvíc baví?

Líbí se mi, že to dělám pro děti. Záleží mi na tom, aby jedly zdravě a aby jim chutnalo.

Co je na vaší práci důležité?

Za těch 22 let jsem měla štěstí na personál. Práce v jídelně je náročná. Musíme umět jednat s lidmi. Je důležité dělat tuto práci s láskou. Koho to v kuchyni nebaví, měl by raději dělat něco jiného. Vždycky říkám, holky, s jídlem si musíte hrát a musíte se s ním mazlit, pak je to na výsledku poznat. Když jim student u okýnka řekne, že to bylo dobré, že si pochutnal, je to pro kuchařky velká odměna a pro mě také.