Kubova Huť a především její hotel Kristian se stal v šedesátých letech oblíbeným místem pro pobyt a tvorbu významného jihočeského malíře a legionáře Oty Matouška, který v letech 1925–1950 předsedal Sdružení jihočeských výtvarníků. Při hledání inspirace v šumavských lesích ve svých kresbách a grafikách ztvárnil každodenní těžkou práci dřevorubců, jeho krajinomalby zachycují okolní krajinu v proměnách ročních období. „Matoušek vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem řady významných umělců své doby, jeho vlohy pro krajinomalbu byly přímo ovlivněny slovutným českým impresionistou Antonínem Slavíčkem,“ říká Jiří Charfreitag z Československé obce legionářské, spoluorganizátor výstavy, „Jsme rádi, že spolu s rodinou a provozovateli hotelu Kristian můžeme veřejnosti představit průřez jeho dílem, ať už se jedná o tvorbu válečnou či mírovou.“ Expozice v hotelu Kristian je jeho hostům přístupná zdarma vždy v otevíracích hodinách restaurace a obsahuje na tucet děl Oty Matouška.

Prachatický Libíňáček se představil na krajské přehlídce folklórních souborů v Českých Budějovicích.
Malí tanečníci z Prachatic udržují tradici. Své umění předvádějí i na soutěžích

Život umělce byl ale poznamenán první světovou válkou. Zatímco do války narukoval s plzeňským „pětatřicátým“ pěším plukem, v roce 1915 upadl v Bělorusku do zajetí a do vlasti se vracel jako medailemi a řády ověnčený hrdina – legionář. „Matoušek se jako důstojník osvědčil, svými veliteli byl velmi pozitivně hodnocen jako čestný a obětavý člověk a opravdový voják, duši umělce ale válka neumlčela,“ říká Charfreitag a vysvětluje: „Matoušek byl velitelem výzvědné tedy průzkumné roty 6. pěšího pluku Hanáckého a bojoval s ním už ve slavné bitvě u Bachmače. Boji si prošel i na velké části Transsibiřské magistrály od Marianovky po Omsk a také v okolí Jekatěrinburgu a Permu. V roce 1919 byl poslán Informačně-osvětovým odborem Ministerstva vojenství v Rusku, aby studoval grafiku v Japonsku, odkud si přivezl velké množství inspirace pro krajinomalbu.“ V Matouškových sbírkách se z tohoto období nachází velké množství pohlednic Japonska z počátku 20. století včetně například atomovou bombou zničeného Nagasaki. Po svém návratu z Japonska ke svému pluku se stal Matoušek redaktorem časopisu „Hanák.“ Do vlasti se vrátil přes Hongkong, Singapur a Colombo na lodi „Prezident Grant“ přes v červnu 1920.

V meziválečném období byl Matoušek aktivním důstojníkem československé armády. „Už v roce 1922 byl vyslán na Ukrajinu, kde se jako člen dokumentační komise podílel na vyzvednutí ostatků neznámého vojína. Návštěva jednoho z nejslavnějších bojišť našich legií na Rusi pak byla inspirací pro řadu grafik a linorytů,“ říká Charfreitag a dodává: „I další Matouškovo působení v českobudějovickém pěším pluku 1 bylo spojeno s uměním, do roku 1938 spolupracoval s redakcí časopisu „Naše vojsko“, pro které připravil na 200 časopisových obálek.“ Matoušek se jako legionář zapojil do odboje i během německé okupace, v březnu 1943 byl zatčen a vězněn v koncentračním táboře Flossenbürg, kde byl na konci války zařazen do pochodu smrti. Tato zkušenost se na něm hluboce podepsala a opět jí zasvětil i svou tvorbu. Ještě v roce 1945 tak vzniká cyklus „Koncentrák“. V poválečné éře působil Ota Matoušek v celé řadě uměleckých organizací a posbíral řadu ocenění. Zemřel dne 3. března 1977 v Českých Budějovicích.

Jiří Charfreitag