„Pracuji v terénní službě a denně se já i moje kolegyně setkáváme se starými lidmi, kterým dvakrát týdně vozíme obědy. Je tedy jasné, že bez ropušek, dezinfekce a rukavic se to stále neobejde,“ říká Kamila Macháčková, která je zároveň pověřena vedením pečovatelské služby.

V jejím zájmu je, aby byla co nejvíce chráněna. Bohužel, ne vždy se s tím samým přístupem setkává i u druhé strany. „Řada seniorů stále nechápe, jaké nebezpečí jim i mně hrozí. Nechtějí roušky, odmítají dezinfekci a v podstatě jsou přesvědčeni, že vše děláme špatně. Někdy je velmi těžké udržet nervy v klidu,“ říká Kamila Macháčková.

Koronavirová krize jí ale ukázala i opačnou tvář. Solidaritu. „Ta obrovská pomoc a podpora například v rouškách nebo dezinfekci byla a je stále obrovská. Nestalo se, že bychom měli nedostatek. Druhá věc, která mne velmi potěšila, je náš kolektiv. Ukázalo se, že jsme velmi dobrá parta,“ doplnila Kamila Macháčková.

Oba rodiče jsou zdravotníci, takže od dětství navštěvovala prostory nemocnice a setkávala se s pacienty jak dětskými, tak dospělými. Tato láska pracovat v tomto oboru jí zůstala doposud.