Přečtěte si rozhovor, v kterém Deníku odpověděl na deset otázek ze svého života i tvorby.

Kristián Kodet je mezinárodně uznávaný umělec, jehož díla jsou zastoupena v galeriích a soukromých sbírkách v Bruselu, Paříži, Ženevě, Vídni, Curychu i New Yorku. Narodil 17. července 1948 v Praze. Na svou uměleckou dráhu se vydal roku 1963.

Jak jste trávil dobu koronavirovou? Zaznamenala jsem, že jste se kvůli opatřením a zákazu provozu na letištích nedostal z USA domů do Čech, co to pro vás znamenalo?
Víte já mám dva domovy, jeden v Čechách a druhý v Americe. Takže jsem do českého domova mohl, ale 15. března skončilo letecké spojení s Evropou. Znamenalo to, že jsem se trochu zdržel. Do 3. května, kdy bylo opět obnoveno spojení s Prahou. Mám na obou místech ateliér, tak jsem koronavirovou dobu trávil většinou v něm.

Co vám nejvíce v tomto zvláštním období scházelo? Jak jste trávil volný čas? Inspirovala vás například tato celosvětová hrozba k nějaké změně v životě či tvorbě? Bral jste to jako zajímavou příležitost zamyslet se či zhodnotit dosavadní bytí?
Nemohu říci, že by mi cokoliv scházelo v místě, kde jsme každou zimu, je totiž krásná příroda a úžasné počasí a koronavirus nás tam v podstatě téměř nezasáhl. Co mě však velmi překvapilo, je to, že něco jako koronavirus může zasáhnout do svobod lidí a uvést svět během několika dní do absurdního chaosu. To mi přišlo, až děsivé a jen doufám, že se to nebude opakovat!

Čemu se věnujete v současnosti? V nedávném rozhovoru jste zmínil, že připravujete výstavu v jižních Čechách. Kdy a kde bude a na co se mohou lidé těšit? Chystáte něco speciálního, nějaké novinky, co by mohlo čtenáře Deníku zajímat?
Ano, připravuji výstavu na zámku Blatná, která začíná 25. července a potrvá do konce srpna. Moc se tam těším. Krásné gotické výstavní prostory, úžasný vodní zámek s nesmírně milou paní majitelkou. Tak všechny srdečně zvu, přijďte se podívat.

Nenašel jste za ta léta, co se věnujete malování nějakou novou inspiraci nebo zůstáváte věrný ženám, životu a přírodě? Proč jste si zamiloval ze všech barev palety právě zemitě hnědou, kterou nejčastěji při tvorbě používáte?
Van Dyck hnědá je moje asi nejčastěji používaná barva, kterou rád kombinuji s paletou dalších odstínů – bílou, okrem či červenou. Ano, stále mě ještě inspirují ženy! Často se vracím k lidským hlavám a občas mne osloví i lidové umění, hlavně řezby Kristů.

Uvedl jste také, že stále hledáte vhodné prostory pro galerii a prezentaci tvorby všech tří Kodetů jako umělecké rodiny - svou, svého otce Jana i dědečka Emanuela. Jak by takový objekt podle vás měl vypadat a kde by se měl ideálně nacházet? Musí mít Genius loci, nějaká specifika či historii?
Stále hledám vhodný a dostatečně velký objekt, kde bych mohl celou pozůstalost po mých předcích, otci sochaři Janu Kodetovi a dědovi sochaři Emanuelovi Kodetovi, uložit a zpřístupnit veřejnosti. Oba, jak dědeček, tak otec, se stali nepohodlnými v době komunismu, a ani doba po revoluci pro ně nebyla příznivá. Práce mého otce jsou někde v depozitářích Národní galerie, která zřejmě nemá zájem je prezentovat. A dědeček, i když má spoustu skvělých děl po republice včetně mohyly Jana Žižky u Sudoměře, jakoby neexistoval. Chci ukázat lidem, že tři generace jsou unikum a doufám, že jejich práce tady zůstane. Přeji si, aby se jim dostalo důstojných výstavních prostor. Nakonec i pozůstalost po mně bude potřebovat prostory k vystavení.

Jste proslulý svou láskou ke starým, krásným historickým předmětům, kde na ně nejčastěji narazíte? Je něco, čím byste si přál ještě doplnit svou sbírku, máte pocit, že vám v ní něco schází? Co patří k vašim nejoblíbenějším kouskům? Jaký má tento předmět příběh?
Mám velice blízký vztah k lidové tvorbě, miluji tak zvané lidovky – madonky, Kristy, hliněnou keramiku, věci, které patřily do každé chalupy a kdykoliv na něco takového narazím, ať v bazaru nebo ve starožitnostech, jsem vždy potěšen, kolik mají takového prosté věci pro mě inspirace. Každá z nich má svůj půvab a příběh, který si snažím představit.

Viděla jsem krátkou video pozvánku do Tábora, co pro vás toto historické město znamená, jaké na něj máte vzpomínky? Jaké místa a restaurace zde rád navštěvujte?
Tábor mám velmi rád, strávil jsem v Táboře několik let a i dnes se tam rád vracím. Máme nedaleko faru, kde mám ateliér a trávíme tam hodně času. Velmi rádi jezdíme na obědy na Žižkovo náměstí.

Máte nějaký nesplněný životní sen či cíl?
Vše jsem si už asi splnil, sny mám stále a cíle také, snažím se co nejvíce věnovat své práci. Mám v mém věku stále pocit provinění, když nepracuji.

Máte čtyři dcery, čím vás nejvíce těší?
Mám čtyři dcery a jsou každá jiná a jinde a když se nám podaří se vzácně sejít, jsem rád, že jsou takové, jaké jsou. Jedna rozumná, druhá svá, třetí tvrdohlavá, ale schopná, čtvrtá celá po mně, nemožná.

Za nedlouho budete mít narozeniny, jak je oslavíte a jaký dárek by vám udělal největší radost?
Při kulatějších narozeninách rád dělám výstavu a pozvu všechny, které mám rád a kteří mají rádi mne. Oslavuji je ve společnosti přátel, na které se těším. Letošní narozeniny jsou jen nepříliš radostné číslo, tak největší radost bude, že se ještě ráno probudím a asi i nehezčím dárkem.