Jaroslav Švec je ve svých jedenapadesáti prvním člověkem na Strakonicku, který se může pyšnit Zlatým křížem 2. třídy za sto dvacet bezpříspěvkových odběrů krve.

„Začal jsem ještě před vojnou. Chtěl jsem to zkusit a od té doby daruji krev pravidelně. Ani nemám žádnou vzácnou krevní skupinu, obyčejné ´áčko´,“ říká Jaroslav Švec.

Někteří lidé tvrdí, že darování krve oslabuje organismus. „Nikdy jsem neměl zdravotní potíže. Z odběrů mě vyloučili jednou. To když na mě lezla chřipka. Jen má teta mi říkávala, že když už na ty odběry chodím a jsem tak hubený, měl bych alespoň více jíst,“ dodává s úsměvem.

Jak sám potvrdil, s žádným člověkem, který by dostal jeho krev, se nesetkal. „Nevím, jestli bych někoho takového vůbec potkat chtěl. Kdyby mi chtěl děkovat, možná by mi v tu chvíli bylo i trapně,“ říká.

Nikdo z blízkých Jaroslava Švece, ani on sám, zatím krev nepotřeboval. Ale přijmout prý by se ji nebál. „Stejně by to bylo asi v situaci, kdy bych o tom nevěděl a nic jiného by mi ani nezbývalo,“ myslí si.

Co ale žene člověka k takové pomoci? Je to odměna v podobě ocenění nebo výhod? „To, že jsem získal zlatý kříž, mě samozřejmě těší. Je milé, že si někdo takových skutků všimne. Ale ani kvůli oceněním, či výhodám to nedělám. Jen chci pomoci,“ vysvětluje dárce. Svědčí o tom i to, že chce svoji krev poskytovat potřebným i nadále.

Dalším oceněním, které by mohl získat, je Zlatý kříž 1. třídy za 160 odběrů. „Nemyslím si, že na něj dosáhnu, hlavně kvůli věku. Musel bych dávat krev ještě alespoň třináct let, a to už mě asi dříve vyřadí z registru. Přesto ale budu svoji krev darovat, dokud jen to bude možné,“ plánuje Jaroslav Švec.