Strakonické gymnázium vyučuje jako jedna z mála středních škol ve Strakonicích španělštinu, jeden z nejrozšířenějších jazyků na světě pocházející z románské větve. Vyučuje ho profesorka Alena Klichová, která je i vášnivou cestovatelkou. A právě koncem dubna letošního roku podnikla se svými studenty „španělštináři" i „nešpanělštináři" výlet do Katalánska.
Jako student gymnázia si pamatuji se, že jste už párkrát ve Španělsku byla. Co vás na této zemi láká?
Španělsko je nádherná, rozsáhlá země. Má úplně všechno – moře, hory, větrné mlýny, věčně zelené vrchoviny, mesety s olivovníky a pomerančovými háji. Je tam hodně památek z římské, maurské, židovské a křesťanské historie. Lidé jsou přátelští, temperamentní. Španělské víno je skvělé.
Je pravdou, že španělština je jedním z nejjednodušších jazyků na světě? Proč tomu tak je?
Ano, myslím si, že je nejjednodušší z románských jazyků. Má pravidelnou, stálou výslovnost, nemá jmenný systém, neskloňuje se. Ale přesto má jeden oříšek, a to slovesný systém. Dá se to ale zvládnout.
Vyučujete dějepis, ale i španělštinu, baví vás tyto předměty?
Ano, velmi.
Společně se španělštináři jste se vydala do Španělska. Přemlouvali vás dlouho?
Ne, dostala jsem nabídku z pražské CK Delfín Travel, která se orientuje na Španělsko, především Katalánsko. Nabídla jsem zájezd studentům, někteří reagovali ihned. Celkově se přihlásilo 16 studentů. Aby se mohl zájezd uskutečnit, došlo ke spojení tří škol, v našem případě OA Praha, Soukromé umělecké gymnázium v Brně a naše gymnázium.
Bála jste se? Nebo byste si to někdy zase zopakovala?
Samozřejmě, že jsem obavy měla. Abychom dobře docestovali (cesta je dlouhá, trvala 20 hodin), aby ubytování bylo na úrovni, aby nás někdo neokradl. Ale nakonec vše vyšlo. Splnilo to moje očekávání a myslím, že i studenti byli nadšeni. Určitě, když bude možnost, bych si to zopakovala.
Jak byste tuto zemi charakterizovala pár obrazy?
Vybaví se mi moře, rozsáhlé pláže, tance (Flamengo), dobré jídlo a pití (tortilla, sangria), corrida, věčné oslavy (fiesty), pomerančové a citrusové háje, a především pohoda a neuspěchaný život (maňana, maňana = zítra, zítra).
Kam vaše cesta vedla?
Do Katalánska. Bydleli jsme v přímořském letovisku Malgrat del Mar, odkud jsme vyjížděli za poznáním. Navštívili jsme Barcelonu (olympijský stadion, fotbalový stadion FC Barcelony Camp Nou), slavný chrám Sagrada Familia, domy Gaudího – La Pedrera a Casa Batló, přístaviště s pomníkem Kryštofa Kolumba, Gotickou čtvrť, známou promenádu Las Ramblas s tržnicí a večer jsme viděli zpívající světelné fontány. Také jsme zajeli do kláštera v Montserratu, do dalšího přímořského letoviska s hradem Tossa del Mar. Navštívili jsme i rodiště malíře Dalího – Figuerés. Zde jsme si také prohlédli místní střední školu a studenti měli možnost si popovídat španělsky nebo anglicky. Docela dobrý zážitek.
Země je do dnešních dob královstvím, vidíte v tom nějaká pozitiva či negativa?
Nemůžu posoudit, ale líbí se mi to i vzhledem k historii. Královský pár je sympatický a žije život bez afér. Španělé jsou na ně hrdí.
Byli jste se podívat i ve zdejší škole. Jaké rozdíly jsou v českém a španělském školství?
Něco se shoduje, řada věcí je však odlišných. Španělé mají desetiletou povinnou školní docházku (od 6 do 16 let), ale už od 12 let si vybírají budoucí orientaci, jestli chtějí dále studovat, nebo se zaměřit na učební obory, nebo mohou jít do práce v 16 letech. Nezkouší se tu ústně, ale píšou se jen testy. Vyučovací hodina trvá 60 minut. Projevuje se tu multikulturní ráz školství. Cizinci musí zvládnout katalánštinu, která je povinným předmětem. Španělština je cizím jazykem, dále mohou studovat angličtinu, řečtinu a latinu. Třeba chemii mají pouze volitelným předmětem. Zajímavé je dále, že již v mateřských školách od tří let se děti učí číst a psát.
Co vás v této zemi velice překvapilo, co jste neočekávala?
Čekala jsem větší teplo, nebyla jsem připravena na teploty kolem i pod 20 stupňů. Moc jsem se tedy neohřála. A byl velký vítr, hodně z nás si domů přivezlo rýmu a kašel.
Nějaký zážitek, na který dodnes vzpomínáte?
Na corridu, která je nyní v Katalánsku zakázána díky ochráncům zvířat, a na kolosální stavbu, sice nedokončenou, ale nádhernou – Sagradu Famíliu (Svatá rodina).
Vrátila byste se do Španělska?
Určitě ano, vyhovuje mi totiž zdejší mentalita lidí. Jsou přátelští, milí, stále usměvaví a především se nikam neženou. A miluji moře a sangrii.
Cestujete hodně a ráda? Co vás láká na cestách, nebo jiných místech?
To je pravda, cestuji hodně. Ráda poznávám nové země a lidi v nich žijící. Zajímá mě všechno, příroda i historické památky. Samozřejmě i současnost. A těchto poznatků mohu využívat při výuce, což je skvělé.
Máte i další záliby?
Ano, ráda čtu, jezdím na kole, věnuji se turistice – mým snem je projít si aspoň kousek Svatojakubské cesty, a to právě tady ve Španělsku. Ráda také plavu, vyšívám obrazy, pěstuji květiny. V poslední době je mým koníčkem pejsek – zlatý retrívr Kim. Ale péče o něho je velmi náročná.
Kde všude už vaše kroky spočinuly?
Procestovala jsem střední Evropu, státy bývalé Jugoslávie, Skandinávii s Norskem, ale i Španělsko, Portugalsko, Francii, Itálii, Tunis, Turecko, Rusko, Pobaltské státy…
Podařilo se vám být už na všech kontinentech?
Zdaleka ne a ani se nechystám. Je to daleko a taky se bojím létání. Stačí mi Evropa, i když by mne lákala třeba Kuba a některé státy Jižní Ameriky.
Kde se vám líbilo nejvíce a co vás tam zaujalo?
Myslím, že v Petrohradě, je to opravdu krásné město. Kromě památek, jako je Měděný jezdec, Petropavlovská pevnost, Ermitáž,… mne zaujalo noční otevírání mostů, aby mohly plout po Něvě nákladní lodě.
