Své kvality o víkendu 22. září předvedly na Finálovém rodeu 2018, které se konalo v Hoslovicích. Šlo o poslední závod letošního seriálu.

Dnes osmnáctileté slečny se představily v disciplínách, kde musely například oddělovat telata od stáda, rychlostní disciplíně, jako je jízda mezi barely nebo lasovaní dobytka.

Bylo jim dvanáct a třináct let, kdy se jim splnil sen mnoha malých dívek, dostat vlastního koně. „To jsme obě dostaly koně na westernové ježdění. Ale původně jsme začínaly anglickým stylem, to je parkúr a drezura. Až pak přišlo westernové ježdění,“ shodnou se parťačky.

Daly se dohromady právě díky koním a jako tým jsou prý neporazitelné. „Přistěhovala jsem se z Prahy do Hoslovic za babičkou a dědou, a tady u nich na ranči jsem začala jezdit na koni. Když pak přišla Maruška, měla jsem parťačku a začala jezdit víc,“ popisuje začátky Bára Vondroušová.

Dřina, dřina a zase jen dřina je prý dovedla mezi špičku juniorských jezdců rodea. Bára se v roce 2016 stala mistryní České republiky v rodeu a Maruška byla v tom samém roce vicemistryní.

V otázce, zda je kvalitní výsledek rodea více zásluhou jezdce nebo koně se zcela neshodnou. Podle Marušky dělá osmdesát procent dobrý kůň. „Když je dobrý kůň může být i horší jezdec,“ vysvětluje svůj pohled na věc mladá slečna. Její kamarádka je ale trochu jiného názoru. „Myslím, že je důležité, aby jezdec věděl, co s koněm dělat a společně si rozuměli,“ dodává Bára.

Koně se oběma studentkám staly velkým koníčkem, ale profesně by se jim věnovat nechtěly. „Já studuji gympl a Bára zdravotnickou školu. Chtěly bychom, aby jednou naše práce uživila náš koníček, ale živit se koňmi, to není představa ani jedné z nás,“ shodují se studentky.

Přednější je pro ne vzdělání a maturita, ale z koňského sedla prý ani do budoucna sesednout nechtějí. „Přemýšlíme i o jiných disciplínách, ve kterých se pracuje s telaty,“ vidí své sny, které na ně čekají spolu s maturitním vysvědčením a studiem na vysoké škole.

Lukáš Strnad