Kliknutím zvětšíte„Setkával jsem se s lidmi, chodil do archivu každý týden, hledal v kronikách,“ popsal velmi stručně zrod knihy její autor. Knihu vydalo Muzeum středního Pootaví Strakonice.
Kdy a jak vznikl nápad na knihu?
V roce 2012 jsem začal spolupracovat s OD Maxim, který začal vydávat pravidelný měsíčník MAXIM. Měl požadavek na články s historií Strakonic a z počátku i větších měst okresu. Začal jsem zpracovávat zápisky, setkával jsem se s lidmi, chodil do archivu každý týden, hledal v kronikách a na digitálních archivech v tisku a podobně. Každý měsíc jsem napsal jeden článek a trvalo to až do konce roku 2018. Potom zřejmě došly finance a spolupráci jsme ukončili. Potom se však začaly množit dotazy, proč jsem skončil a kdy bude pokračování a že by bylo vhodné to vydat knižně. Pomalu jsem o tom začal přemýšlet, protože Strakonice miluji.
Věděl jste už předem, co bude kniha obsahovat?
To, co jsem měl napsáno, by vydalo na jednu knihu o Strakonicích I se všemi ulicemi. A to bylo málo, začal jsem proto znovu své poznámky doplňovat a vybral jsem si pouze část Strakonic od Písecké ulice, přes Lidickou, Velké náměstí a Bavorovu ulici. Napsal jsem si seznam domů, včetně i těch dnes již neexistujících, a začal poznámky kompletovat i když se mnohdy lišily v datech i jménech. I s tím jsem počítal a věděl jsem, že pro jednotlivce je to nadlidský úkol, ale zájem a přání lidí mi dávaly sílu knihu napsat.
Jak těžké bylo shánět příběhy lidí a jak těžké budov?
Příběhy od lidí chodily často samy. Mnoho lidí mi psalo, telefonovalo a řada jich mě pozvala domů. Některé příběhy jsem si pamatoval z domů, v nichž jsme bydleli a chodili s maminkou na drb. Hodně příběhů se vyprávělo i při draní peří.
Jmenovat všechny by bylo těžké, jsou to desítky lidí a známých. Mnohé příběhy budou až součástí dalšího dílu. Uvedu tedy jen pár jmen. Staří manželé Prunerovi, paní Betáková, Lebedová, Štětinová, Rokytová, Jedličková, Čejdíková, Čunátová, Cvrčková, Freibergová, Zemanová, Jiranová, Ratajová, Fialová, Vávrová, Maříková, Kopencová, Machníková, rodina Baborů, pánové Kosák, JUDr. K. Šural, Mašek, Samec, Borovka, MUDr. Kučera, Kovář, Lebeda, Lexa, Vehrle, Wágner, Kruml a řada dalších. Všem upřímně děkuji, i když řada z nich již není mezi námi.
Co zajímavého a nečekaného jste zjistil?
Velice mě zaujala cesta císaře F. J. I. při manévrech u Štěkně v roce 1905 a pak příběh trafikanta Václava Prunera z I. světové války, kdy byl zasažen kulkou do obličeje. Kulka, kterou si nenechal vyoperovat, mu sama po letech prošla horním patrem až do úst.
Jste sběratel od malička. Ale jaké to je sbírat příběhy?
Krásná a zajímavá práce. Příběhy jsem získával také tím, že jsem navštěvoval setkání zdejších rodáků např. Malého Města, kde jsem poznal JUDr. Karla Šurala, rodáka z malého rynku, který mi zaslal svoje vzpomínky. Své příběhy tady také vyprávěl například rodák Karel Šťastný. Byl jsem na setkání rodáků Komenského ulice a podobně.
Jak dlouho jste na knize pracoval, kde všude jste sháněl materiály?
Knihu jsem psal asi dva roky a pak dva roky ležela v počítači s tím, že já ji sám vydat nebudu schopen vydat, zejména z finančních důvodů.
Až se naskytla možnost a ochota paní ředitelky Muzea středního Pootaví Ivany Říhové knihu vydat. Tak se konečné asi za pět let kniha objevila na trhu, a to díky dalším spolupracovníkům muzea – L. Vilánkové, J. Ďurčové a R. Maloty.
Zmínil jste, že už dokončujete druhý díl. Byla práce na něm lehčí?
Před dokončením je dopsání druhého dílu knihy obsahující části Palackého náměstí, ulici u Sv. Markéty, Poděbradovu třída, Švamberkovu třída, ulice Kostelní, Podskalská, Podskalí, Lázeňská, Havlíčkova a Husova. Práce byla přece jenom lehčí, protože jsem získal zkušenosti a zachoval si všechny poznámky. Ty jsem u první knihy zničil, protože jsem už nevěřil, že kniha vyjde.
Kdy bude druhý díl hotový?
Já doufám, že knihu dodělám do září a pak už to bude na tom, zda ji muzeum vydá. Zbývá udělat korektury a grafickou úpravu včetně fotografií a připravit vše pro tisk.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
