Kliknutím zvětšíteSbírka pro prachatický hospic, který působí také na Strakonicku nebo v Českých Budějovicích, vznikla před pár týdny jako iniciativa čtyřiadvacetileté studentky Terezy Novotné, která pochází z pošumavských Prachatic. A za těch pár týdnů dokázala vzbudit pozornost i některých senátorů nebo poslanců a medií.
Do sbírky může přispět kdokoli, ale mladá žena k ní přidala i výzvu pro studenty, aby přispěli zejména oni, když teď šetří díky velké slevě na jízdném ve veřejné hromadné dopravě. A to je apel, který má čím dál tím větší ohlas. Velkým pozitivem je také nebojácnost tohoto apelu i to, že přichází od mladé generace.
Tereza rovněž pracuje na tom, aby se informace o sbírce dostaly k co největšímu počtu lidí a problém se řešil v širším kontextu. Ve své výzvě píše i o tom, že problém s podfinancováním sociálních služeb vnímá jako strukturální a vyzývá k zakládání podobných iniciativ i na podporu dalších organizací, které jsou potřebné.
Působí přitom dojmem mladé drobné aktivní dívky, která jasně ví, že je nutné o některých věcech myslet srdcem. Intuitivně cítí snahu pomoct, ale nebojí se jít ještě o krok dál a přichází i s nápadem na řešení. O sobě ale vlastně moc mluvit nechce. „Kdo jsem já, je jedno. Tohle by mohl udělat kdokoli, jde hlavně o pacienty a zaměstnance hospice,“ říká.
Vystudovala na filosofické fakultě Jihočeské univerzity česko-německá areálová studia. Má tak vzdělání třeba z lingvistiky, germanistiky, literatury, ale i veřejné správy a politologie a se svým čerstvým bakalářským titulem může působit v oblasti česko-německých vztahů. Ve studiu se chystá pokračovat na Karlově univerzitě.
Jako pro prachatickou rodačku pro ni není hospic neznámou. Funguje tu totiž už čtrnáct let a ve městě se pro něj pořádají akce na jeho podporu, hospicový park hostí často řadu akcí pro děti a Tereza má navíc s hospicem osobní zkušenost, protože před pěti lety v něm byl několik týdnů hospitalizován její dědeček. Také se zná s některými sestřičkami a lékaři v hospici osobně. Proto pro hospic vypsala už dvě sbírky.
Sbírku, kterou Tereza Novotná vypsala, najdete na webu darujme.cz v rubrice výzvy. Název sbírky zní Jízdné pro hospic. Přispět je velmi jednoduché. Vyberete si částku, kterou chcete přispět, a jestli chcete přispívat jednorázově nebo pravidelně každý měsíc. Po kliknutí na částku se vám pak otevře platební brána, kde si vyberete způsob platby.
Sbírka běží do konce roku a je možné do ní přispívat, i když už bude cílová částka překročena. A co je nejdůležitější – peníze jdou přímo na účet prachatického hospice. Nedostává je tedy ani Tereza ani nadace Vodafone, která web provozuje.
Odkaz na sbírku: https://www.darujme.cz/vyzva/1200913
Rozhovor s Terezou Novotnou:
Osobní zkušenost s hospicem má řada lidí, ale ne každý se rozhodne pomoci mu sbírkami. Proč vznikla ta první sbírka?
To bylo loni. Na jaře 2018 jsem viděla na internetu, že známý český fotograf Tomáš Třeštík – syn dokumentaristky Heleny Třeštíkové – udělal u příležitosti svých narozenin sbírku na darujme.cz pro neziskovou organizaci Asistence. A to pro mě byla inspirace. Je známý a má na facebooku hodně sledovatelů a podařila se mu vybrat neskutečná částka asi půl milionu korun. A to se mi líbilo a já jsem měla narozeniny v říjnu a byly čtyřiadvacáté, tak jsem vymyslela sbírku na dvacet čtyři dní, aby se mnou přátelé oslavili narozeniny. A vybralo se necelých šestnáct tisíc korun.
A proč vznikla ta druhá sbírka, která běží do konce tohoto roku?
Viděla jsem reportáž České televize, kde říkali, že sociální služby mají obrovské problémy a chybí jim dvě miliardy korun. A řekla jsem si, že to takhle přeci nejde. A taky mě to trochu naštvalo. Já i s přáteli a rodinou jsme nabírali v té první sbírce nějaké peníze na přilepšenou. Tehdy se z toho přispělo na nákup televizorů na pokoje. To jsme se ale snažili pacienty spíše rozmazlit, přispět na něco nadstandardního, a neřešila se tím úplně nějaká zásadní věc a přežití hospice. A teď jde najednou o to, jestli budou muset sociální služby propouštět. Tak jsem udělala druhou sbírku, napsala tam za hodinu tu výzvu a bylo to.
A jak vznikl ten nápad propojit to se slevou na jízdné, kterou dostávají studenti?
Já jsem jako studentka měla dříve pětadvacetiprocentní slevu a autobus z Prachatic do Českých Budějovic mě stál 36 nebo 39 korun a teď najednou stojí jedenáct nebo dvanáct korun, protože ta sleva už je sedmdesát pět procent. A když si řeknete, že chcete pomoct, tak se ptáte, kde ty peníze tedy vezmu? A mně teď zbývá z každé jízdy zhruba dvacet pět korun, tak ty peníze mohu dát na dobrý účel.
Uvažovala jste i o tom, čeho si všimli některé mediální komentáře, že se tím poukazuje na to, že ve státním rozpočtu jsou nastaveny výdaje poněkud špatně?
Já tedy nejsem ekonomka, ale i v té mé výzvě píšu o nezodpovědné politice vlády. Když se ta velká sleva na jízdné v září 2018 zaváděla, tak se objevili studenti třeba z České středoškolské unie, kteří říkali, že s tím nesouhlasí a že je ta sleva moc veliká. Takže se o tom mezi studenty mluvilo a já si myslím, že tahle sbírka rezonuje i díky tomu, že jde o politické téma. To ale samozřejmě nebyl úplně můj cíl. Já jsem chtěla udělat dobrou věc pro hospic. A když jsem hledala, kde ty peníze vzít, tak mi vyšlo, že z toho jízdného. Především jde ale o to, přispět na dobrou věc.
Jaké mate na tu sbírku reakce?
Je to o tom, jak to kdo cítí. Devadesát devět procent těch reakcí je hodně pozitivních v tom smyslu, že je to super a dobrá věc. Ale když se to začalo rozšiřovat a když to pak sdíleli na sociálních sítích třeba senátor Jiří Drahoš nebo poslanec Dominik Feri, tak se pak našli i lidé, kteří nemají tyto politiky rádi a objevily se reakce i toho typu, že rozdáváme peníze rodičů, kteří nám na jízdné dávají, nebo že je to jen pro zviditelnění. Asi si myslí, že jsem nikdo a chci se stát známou. Nebo se mi zdá, že si myslí, že je to nějaká akce opozice. Informace o té sbírce sdílela i iniciativa Milion chvilek pro demokracii. Ale já nejsem ničí nastrčený člověk. Nejsem členkou žádné politické strany, ale o politiku se zajímám. Nikdo mě neplatí – ani Kalousek ani Soros. Není to o zviditelnění, ale čím většímu počtu lidí to rozešlete, tím větší částka se může vybrat.
Narážíte i na reakce, že jako mladá toho o tom nemůžete moc vědět a nejdřív byste měla vystudovat a pracovat? Jaké jsou reakce na mládí, které se snaží být aktivní a poukazovat na problémy?
Tohle je složité. Třeba to, že rozdávám peníze svých rodičů… Já jsem ale od svých devatenácti let soběstačná. Na Česko-anglickém gymnáziu v Českých Budějovicích jsem získala skvělé znalosti z angličtiny a němčiny a po maturitě jsem vyjela pracovat do Německa a jezdím tam na každé léto a vydělám si tam peníze. - Je taky pravda, že když studenta nic nezajímá a sedí jen u počítače, tak je to špatně, ale když vyjde do ulic stávkovat za klima, nebo se účastní akcí Milionu chvilek, tak je to podle některých našich spoluobčanů také špatně. Já myslím, že by mladí lidé měli být aktivní. - Na vysoké jsme museli vyjet na stáž do zahraničí a já jsem strávila semestr na univerzitě v Pasově a viděla jsem, jací jsou tam studenti. V současné době v celém Německu hodně rezonují stávky za klima, které tamější studenti dokáží dobře koordinovat a mají i pozornost médií. V Čechách mají pozornost také, ale přijde mi, že v určitých věcech jsou mladí lidé vychováváni v Čechách tak, aby si dávali pozor – aby neříkali moc svůj názor. Jako normalizačně. Ale nevidím to tak, že by ta doba byla vina těch a těch konkrétních lidí, ale byla to otázka nálady ve společnosti. Ten strach tu za komunismu byl. - Ale třeba v Německu jsou mladí lidé drzejší a veřejnost tam s tím dokáže lépe pracovat. Zdá se mi, že se tam mladým lidem víc naslouchá.
A kde se dnes ta aktivita a větší nebojácnost mladých bere, když ve společnosti jsou vyzíváni k opatrnosti?
Já myslím, že je to hodně o vzdělání. Studenti se vzdělávají v jazycích, jsou podporováni v mimoškolních aktivitách, jezdí se i do zahraničí a studenti pak mají širší obzory a formují si lépe a kritičtěji své názory. Hodně je to také o tom, jak moc čtete. A pak hlavně vidíte, že v tom hospici pracují lidé, kteří to mají spíš jako poslání. Já bych se asi složila z toho, že by mi tam umírali lidé v rukách. A pak se dozvíte, že nebude na jejich platy, tak prostě cítíte solidaritu a chcete pomoct.
Problémy s financováním sociálních služeb
Nedostatek financí na fungování sociálních služeb se řeší na vládní úrovni od května. Na konci května na něj upozornila i media. Asociace krajů předložila vládě kalkulaci peněz nutných na dofinancování, která mluvila o tom, že chyběly necelé dvě miliardy korun a hrozilo, že sociální služby budou od října propouštět a jejich klienti o služby přijdou nebo budou výrazně omezeny. Zhruba jednu miliardu z výpadků příjmů způsobil růst platů, na který sociální služby nedostaly peníze a devět set milionů korun chybělo kvůli výpadku nebo přerušení toků dotací z individuálních projektů.
Podle mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Barbary Hanousek Eckhardové vláda v červnu schválila, že sociálním službám uvolní půl miliardy z rozpočtu ministerstva práce a sociálních věcí a půl miliardy z rezervy. „Druhá část dofinancování má za cíl pokrýt výpadek evropských peněz. K dalšímu financování budou využity evropské prostředky, které ministryně Maláčová přesunula z Operačního programu Zaměstnanost. Kraje a asociace poskytovatelů sociálních služeb vyčíslily nutnost dofinancování kvůli výpadku či přerušení dosavadního financování z individuálních projektů ve výši 900 milionů korun. Proto došlo k navýšení výzvy, z níž toto čerpání probíhá, o 1,5 miliardy korun,“ řekla Barbara Hanousek Eckhardová. Podle ministerstva by kraje měly peníze dostat na začátku srpna, ale otázkou zůstává, jestli stihnou sociálním službám peníze z dotací dorazit včas. Zda rozhodnutí vlády situaci vyřešilo, tak zatím není jisté.
Co dělá hospic a jak mu sbírka pomůže
Prachatický hospic sv. Jana Neumanna je v provozu bezmála čtrnáct let. Poskytuje paliativní lékařskou péči těm, u nichž vítězná medicína vyčerpala všechny své možnosti. Pacientům zaručuje hlavně, že nebudou trpět nesnesitelnými bolestmi, nezůstanou sami a zachována bude především jejich lidská důstojnost.
Prachatický hospic má kapacitu třicet lůžek. K tomu pak provozuje ve Strakonicích domácí hospic sv. Markéty a domácí hospic sv. Veroniky v Českých Budějovicích. K tomu připravuje vznik domácího hospice i v Prachaticích. Ročně se v hospici postarají zhruba o tři sta lidí.
Peníze ze sbírky mohou hospici pomoct s pokrytím provozních nákladů a také na obnovu lůžek, které obměňuje postupně. Jinak je hospic financován z příspěvků od pojišťoven, klientů, dotací a darů a jako u většiny podobných služeb u něj platí, že peněz nemívá nikdy nadbytek.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
