Ráda cestujete, jak a s kým?
Samozřejmě s lidmi, se kterými si mám co říct a máme podobné vnímání světa a svých priorit. Maximálně mi vyhovují skupinky do osmi lidí, které dává dohromady zkušená skoro Indka z Blatné Kamila Berndorffová. Není asi moc překvapivé, že jsou to většinou ženy. Na našem typu putování muži alespoň občas poněkud trpí. Když si tlupa ženských zdivočelých úžasně bohatou nabídkou začne vybírat třeba látku na blůzičku pro každou z nich, muži umdlévají a odpadají.

Proč cestujete zrovna do Indie?
Je to už léta země mých snů – kvůli tajemnému kouzlu, kterým mě uchvátila už v dětství. Začalo to Mauglím a Miltnerem, později přibyly Thákurovy povídky a verše, příběh Gándhího… Schraňovala jsem doma různé kontakty pro případ, že bych jednou měla hodně peněz a hodně času vhodného pro návštěvu Indie, kvůli počasí nejlépe mezi lednem a březnem…Ani jedno se mi nesplnilo, zato důchodový věk se mi pořádně oddálil, takže nastal čas splnit si sen už teď. Sen o zemi, kde je leccos úplně jinak než u nás, ale fascinují mě i mnohé styčné body, třeba smysl pro humor. Očekávané vysoké duchovno předčil nádherný úsměv mnoha neznámých lidí. Takže tam jezdím hlavně kvůli lidem a jejich mentalitě. Ovšem čím dál tím hůř se mi vrací mezi kyselé obličeje v české kotlině…

Jak vás oslovila kultura této země?
To, co se dnes živě line indickým prostorem, je hlavně hudba z bollywoodských trháků. Pokud je puštěna s milosrdnou hlasitostí, má své kouzlo. Klasická hudba může po chvíli poněkud nudit. Ovšem pro mě je kulturním zážitkem pozorovat třeba nádherné ženy s vizáží princezen, jak kráčí gazelím krokem pracovat na pole. Pohostinnost, družnost, zodpovědnost vůči rodině. Kultura jídla – není třeba drahé, ale vždy čerstvé a obsahující živé látky, ne chemické výtažky čehosi neidentifikovatelného. Chování mladších ke starším. To vše je pro mě kultura, to je velmi zábavné sledovat v cizích zemích. A obohacující.

Jak je to v této zemi s hygienou a se stravou?
Hygienické standardy jsou odlišné od našich. Lidé se myjí převážně ve ztížených podmínkách a při nedostatku vody. Zuby si čistí poctivě, většinou speciálními klacíky, ale dost často mají zuby vypadané nebo červené od žvýkání betelu. Záchody jsou zvláštní kapitolou. Západní svět je zde považován za neskutečné barbary kvůli tomu, že si sedáme na záchodové prkýnko, neomýváme se po použití WC a libovolně střídáme obě dvě ruce při všech činnostech. Indové mají pro nečisté činnosti vyhrazenu zásadně levou ruku.Vyměšování, zvláště u mužů, není nutně soukromou, nýbrž společenskou záležitostí. Po ránu můžete vidět skupinky mužů s bandaskami kráčející krajinou na nějaké vhodné romantické místo, kde společně za družného hovoru vykonají potřebu, omyjí se vodou z bandasky a zase se spolu vracejí…
Strava je vynikající. Pestrá, vždy čerstvá, chutná a obsahující tolik vlákniny, že pojem rakovina tlustého střeva znají jen z odborné literatury. Rovněž je chrání i vyměšování v podřepu, což je ideální poloha pro naše zdraví.
Zajímavé je, že jídlem netráví Indové mnoho času. To, co hospodyně připravuje často i několik hodin, snědí poměrně rychle a u jídla nevysedávají.

Jste učitelka, na jaké úrovni je tam školství?
Vesnické školy jsou vybaveny často velmi skrovně. Děti sedí na zemi, k dispozici mají jen přenosnou tabuli, křídu a svůj sešit. Hodně věcí se učí nazpaměť – taky jejich paměť je vytrénovanější než u nás, obejdou stůl a zapamatují si objednávky všech hostů… Bohužel někdy i proto, že chodily do školy tak krátce, že stále mnoho z nich zůstává negramotných. Úroveň soukromých škol ve městech může být špičková, stejně tak proslulých univerzit. Prestiž učitelského povolání je obrovská. A dát dětem dobré vzdělání je prvořadý cíl rodičů, daleko častější než mít pěkné auto či velký dům.

Jaká místa byste doporučila?
To je dost těžké. Spíš podle toho, komu bych měla poradit. Pro většinu lidí asi nejdřív malebný Radžastán. Třeba kouzelně modré město Džodhpur s impozantní pevností. Rozhodně ne přeslavné Váranasí. To je taková síla zážitku, že se hodí spíš pro otrkanější cestovatele.

Na co si dát v této zemi pozor?
Na svou sebedůležitost. Lepší je nechat ji doma, nebo se nám v Indii nebude líbit, až budeme povlávat z nějakého dopravního prostředku, pak z něj vystoupíme přímo doprostřed kravského lejna a široké okolí se bude zcela nepokrytě bavit, neboť naše zuřivost je přece k smíchu…
Ale vážně. Krávy jsou většinou v pohodě, pokud se při nějaké strkanici na vás omylem nesvalí – zážitek téměř vlastní. Horší jsou smečky psů v noci. A zlodějské opice. Komáři přenášející malárii. Podezřelá pitná voda a vše, co ji obsahuje. A občas nějaký chmaták. Ovšem není to horší než na Karlově mostě či v pražské tramvaji č. 22.

Vracíte se opakovaně do stejné země, vnímáte to jako karmickou záležitost a co vám to přináší do života?
Od dětství jsem – stejně jako mnoho jiných dětí – cítila jistou nepatřičnost, jako kdybych měla být někde jinde. Asi to potvrdí i mé okolí, že jsem – stručně řečeno – divný potomek svých spořádaných rodičů. Občas jinak myslím, často jinak reaguji. A v Indii je mi moc dobře. Učím se být tady a teď, což Indové umějí skvěle. Co opravdu neznají, je stres z nedostatku času. Turisty či obchodní partnery to vytáčí do nejvyšší míry. Mne to zatím spíš fascinuje a inspiruje. Hodně jsem se změnila, hrstku přátel ztratila, spoustu nových nabyla…

Dělíte se o své poznatky z cest i s jinými?
Varuji každého před otázkou, jaké je to v Indii. Neumím být stručná. Obtěžuji vyprávěním i veřejnost v městské galerii a plánuji i další akce. Nejtěžší a zároveň nejmilejší bylo povídání v mateřské školce pro děti od tří let, jejich rodiče i prarodiče.

Jaké jsou další vaše cestovatelské plány?
Velmi jednoduché. Indie, možná Gudžarát. Závisí to do značné míry na vstřícnosti vedení naší školy. Jak dlouho to se mnou vydrží, to netuším. Ovšem jet do Indie o letních prázdninách, kdy i Indové prchají do Himalájí? Taky jsem se v Indii naučila moc neplánovat. Takže kdoví, ráda bych. Stýská se mi. Za touhle kapitolou v knize svého života ještě zdaleka nevnímám tečku.