Co přesně spadá do vaší pracovní náplně?
Dělám pořady pro děti, černé hodinky pro seniory, zajišťuji ubytování účinkujících, vybírám s paní účetní vstupné před každým pořadem pro děti, dělám předprodej a rezervaci vstupenek na divadla a koncerty, kreslím plakáty pro loutkové divadlo, vedu pokladnu MěKS, dělám korektury měsíčních plakátů, rozesílám je a mám na starost vodňanský Zpravodaj.

Tak to se asi v práci nenudíte. Předpokládám, že to pro vás musí být nejen prací, ale i koníčkem. . .
Jak co, pochopitelně mě něco baví víc, něco méně.

Konkrétně?
Tak například administrativa mě moc nebaví a naopak mám ráda styk s lidmi.

Děláte tady téměř čtyřicet let. Jak se to tu za tu dobu změnilo?
Co se týče kulturního domu, ten se zase tolik nezměnil. Ale vlastně jo, zestárnul, jako já. Pokud jde o návštěvnost, to se také nedá říct jednoduše. Bylo období, že lidi chodili dost, ale také byly doby, kdy jsme čekali, jestli vůbec někdo přijde.

Pamatujete například nějaký film, který přitáhl davy diváků?
Když se promítal první díl Vinnetoua, myslím, byla fronta až pod schody venku.

Máte tak trochu divadelnickou rodinu. Také jste se tomuto oboru někdy věnovala?
Můj muž to bezpochyby podědil po své mamince, která hrála divadlo snad odjakživa. A náš syn Jakub, dcera Lucka a vlastně i Michal zřejmě taky něco z „komediantů“ v sobě mají. Já jsem v době největšího rozkvětu amatérského divadla ve Vodňanech (slavná Šupina) hrála takovou menší roličku v představení Kdo hledá, najde, pak jsem dělala Pásmo poezie s Jiřím Pokorným a do třetice to byla pohádka O Rumcajsovi. Se třemi dětmi jsem byla svého času vytížená jinak.

Zřejmě vás zajímá umění . . . 
Dá se říct, že ano. Vlastně jsem vždycky chtěla být ilustrátorkou dětských knížek. Jediné, v čem se dnes výtvarně realizuji, je kronika (už asi pátá) kulturního domu, kronika pro jubilanty na radnici a v poslední době kreslím obrázky do zdejších Farních novin.

Mezi výčtem svých pracovních povinností jste zmínila i vodňanský Zpravodaj. Co to obnáší?
Já tady vlastně shromažďuji všechny materiály a příspěvky a předávám pak do tiskárny tzv. špígl, kde je všechno spočítáno a rozkresleno. Následně po vytisknutí mám na starosti distribuci hotového Zpravodaje.

Podívejme se na Vodňany jako takové. Co tady máte ráda a bez čeho byste se naopak obešla?
Pocházím ze Šumavy, kde jsem byla zvyklá na kopce, mohla jsem vyběhnout do lesa… Vodňany jsou hrozně placaté a do lesa jen tak nevyběhnete, což mi vždycky vadilo. Ale zvykla jsem si na to. Jinak je tady skvělá galerie, hezký kostel, mám tu rodinu, hodně známých a přátel… vlastně mi už nic nechybí.

V poslední době se dost řeší rekonstrukce kulturního domu. Co považujete vy osobně za prioritu?
Popravdě řečeno, kulturní dům by potřeboval opravit téměř celý. Před několika lety se rekonstruovaly záchody pro návštěvníky, ale například šatny pro účinkující a záchody za jevištěm jsou v žalostném, až ostudném stavu. Už dlouho se tady s tím nic nedělalo, a je to znát. Nějak pořád nebyly peníze…