Význam Vánoc, to nejsou pocity jednotlivých lidí v tomto období bilancování, přání a snů. „Vánoce, to je především realita narozeného Krista. A pokud bych mohl vyjádřit jedno přání, znělo by Spása, život v plnosti pro každého. Proto se Ježíš narodil, zemřel a vstal z mrtvých," říká P. Roman Dvořák.

Vánoce. V tomto slově je ukryta celá řada pocitů a postojů. Co ale znamenají pro vás jako pro duchovního pastýře?

I z hlediska mé služby mají Vánoce více vrstev. Ta první je zásadní – Bůh se stal člověkem, narodil se Ježíš a jako lidé to můžeme poznávat. Druhá je praktická – je třeba připravit vše k tomu, abych mohl osobně i s dalšími Vánoce prožít. Nejde jen o výzdobu a tradice, ale především abychom načerpali, co jen můžeme z historické události zrození Božího syna. Jelikož povedu různé vánoční bohoslužby a mým posláním je interpretovat a hlásat zprávu o betlémských událostech pro dnešní dny, snažím se dobře připravit, abych nezaclonil to zářivé a úžasné, co nabízí Bůh. Již dlouho před Vánoci se modlím i za ty, kdo přicházejí o svátcích do kostelů, aby zakusili Boží dobrotu, pokoj a naději a zaslechli i skrze má ústa pozvání k životu ve světle, pravdě a milosrdenství.

A jak je vnímáte jako občan?

Nejsem zvyklý oddělovat sebe občana a sebe křesťana či kněze. Zásadní význam je stejný, jak už jsem řekl. Mám samozřejmě radost z toho, že dost lidí najednou vnímá, že je dobře, žít ve vzájemnosti a hledat pozitivní možnosti. Mrzí mě ale, že si to neumíme moc uchovat. Vychutnávám vánoční atmosféru různých míst. Rád si užívám svátečních dnů, ale někdy mi chybí ta živost, kterou zažívají naše města a obce na sklonku adventu. Chtěl bych na ulicích právě během svátků slyšet koledy, nacházet nabídky vánočních koncertů, zpívání u betlémů, setkávání u punče apod., aby nám Vánoce nekončily 25. prosince, když křesťanům právě začaly. Proč zpíváme koledy v lednu už jen v kostele?

close Otec Roman Dvořák zoom_in Pro mnoho lidí jsou Vánoce materiální záležitostí – jídlo, dárky, půjčky. Z jakého důvodu tomu tak podle vás je?

Myslím, že jsme někde hluboko uvěřili, že když budeme mít dost materiálního zabezpečení, budeme se mít dobře. Tak si na to třeba i půjčíme. Samozřejmě nás tlačí společnost, která se snaží neustále hospodářsky růst, takže jedna z hlavních zpravodajských informací je, o kolik vzrostly oproti loňsku tržby a z toho si máme vyvodit, že se máme lépe. Na druhé straně skepse, slova o lidech, na které z Vánoc padá deprese – to nám ukazuje, že tudy cesta nejspíš nevede. Ale nevíme co s tím, tak jedeme prostě dál. Myslím, že důvodem tohoto stavu je, že mnoho lidí ztratilo podstatu Vánoc a zbyla nám skořápka. Někde bytelnější, jinde už hodně chatrná. Dokonce to, co zní moc krásně, jako že Vánoce jsou svátky klidu, pokoje, lásky, krásných vztahů a podobné věci, i to je už jen skořápka, byť ještě pořád úctyhodná. Ani ta ale nemusí sama o sobě dlouhodobě vydržet a pak zbude zvyk, někde dokonce přetvářka, napětí.
Jádrem Vánoc je, že člověk, ve smyslu lidstvo, je obdarován bez svých zásluh, z lásky, samotným Bohem, od kterého může čerpat život. V tom můžeme nacházet dostatečnou motivaci ke vzájemnému obdarovávání, abychom zažívali to, co jsem naznačil skořápkou, která ještě za to stojí.

Nechme materiální stránku Vánoc stranou a zkusme se zaměřit na jejich duchovní význam. Uvědomují si lidé ještě symboliku Vánoc jako dobu smíření a úcty k životu?

Jak už jsem řekl, mnohým lidem dochází o Vánocích právě ona stránka mezilidských vztahů. Na někoho to působí motivačně, na jiného depresivně. Význam Vánoc ovšem není závislý na mých konkrétních pocitech. Realita narozeného Krista je tu. Je na mně, zda budu jako pastýři či mudrci od východu hledat, jaký význam to pro mě má, nebo budu-li k celé věci netečný, nebo jestli se dokonce vymezím velmi tvrdě jako Herodes a další. Moje zkušenost je, že kdo se pokloní před Ježíšem, kdo vyzná s pastýři a mudrci, že je to Spasitel, který obnovuje život, ten objeví obrovský zdroj a poklad pro svůj život.

Obnovil jste tradici rorátů v kostele sv. Prokopa ve Strakonicích. Jak ji lidé přijali?

Roráty, tedy bohoslužba se zpěvy, které volají po příchodu Mesiáše a zásahu Božím do života lidí, se podle mého názoru setkaly s pozitivním ohlasem. Vzhledem k časnému ránu jejich konání (6.30 hodin – pozn.autora) jsem si nebyl jist účastí, ale mile mě překvapilo, kolik lidí přijalo tuto výzvu. Kdo se zúčastnil, jistě potvrdí, že samotná atmosféra kostela sv. Prokopa osvíceného pouze mihotajícími se plamínky svíček velice nahrávala modlitbě za to, aby do všech temnot světa i jednotlivých lidí vstoupilo pravé Boží světlo.

Vánoce, to je cesta nejen k Bohu, ale i srdcím jiných lidí. Je podle vás návod k tomu, aby na nás kouzlo Vánoc působilo déle než jen v jejich období?

Návodem je vytrvalost a každodenní rozhodnutí. To souvisí ale s tím, co jsem říkal o jádru Vánoc. Totiž pokud naše srdce jsou ovlivněna pouze tím, že jsou Vánoce ve smyslu určitého období, pak to po nich nutně musí opadnout, protože pominul ten důvod.
Budou-li pro mě Vánoce povzbuzením v něčem, co vím, že platí trvale a obecně, pak se nechám povzbudit a snažím se svá další rozhodnutí udělat v této optice. A protože je známo, že s časem intenzita klesá, pak budu doufat, že se povzbudím zase o dalších Vánocích. Osobně jsem rád, že účast na nedělních bohoslužbách (i když se zrovna nezpívají koledy) ve mně povzbuzuje i vánoční hodnoty.

Měl jste možnost poznat symboliku Vánoc i v jiných zemích?

Studoval jsem tři roky v Itálii, kde se teprve ve 2. pol. 20. st. rozšiřovala tradice vánočních stromků. Pro mnoho národů zůstávají nejdůležitějšími křesťanskými svátky Velikonoce, a tak nemají vánoční dobu spojenou s tolika tradicemi jako my. Setkal jsem se také s polskou tradicí vánočního přání prostřednictvím lámání oplatek, které jsou pro tento účel speciálně připraveny. Jsem rád, že je u nás silně zakořeněná tradice Vánoc jako svátků, kdy se setkává rodina a to jistě patří do naší symboliky, stejně jako někde v podvědomí máme, že Vánoce mají být bílé. Kdybych ale byl na Vánoce na jižní polokouli a slavil je v mnohastupňovém horku, základní symboliku budou mít stejnou – „nám, nám narodil se," jak končí známá koleda.

Ptám se z toho důvodu, že poslední měsíce se mysl lidí obrací k možnému ohrožení našich tradic především z důvodu přílivu islámských uprchlíků do Evropy a nyní už i do celého světa. Můžeme se vlivu tohoto náboženství nějak bránit?

Právě tím, co jsem už řekl – že obnovíme vtah k jádru věci, protože skořápka obstát nemůže. Dokonce si myslím, že strach ze ztráty našich hodnot nám naznačuje, že je nemáme až tak pevně založené, jak se před sebou děláme, tedy že je to do značné míry systém pseudohodnot. Mnoho lidí říká, že desatero je dobře respektovat. Když s někým ale projdu desatero, zjistíme, že to, co prosazuje evropská společnost, už s desaterem moc společného nemá. Tedy vraťme se k hodnotám, které nejsou relativistické. Mimochodem, pokud jde o tradice, doposud tu islám nebyl a my jsme mnoho tradic zapomněli, odvrhli nebo překroutili úplně sami. Jiné jsme zase nekriticky přijali. Například místo Mikulášů houfně nakupujeme Santa Klause, takže v obchodech už na Mikuláše z perníku narazíte jen vzácně. Za to nemůže islám, ale není to ani žádná tradice, která by byla naše. Jsme-li křesťanská kultura, pak proč se strašit pohanským pojetím duchů na Halloween, když svátek Všech svatých naopak ukazuje, že všichni máme směřovat do nebe. Když si někdo z rodičů dovolí upozornit, že nechce, aby se v jejich školce či škole něco takového dělalo, je považován pomalu za tmáře. Ale to nikdy nebyla a není tradice patřící do našeho pojetí. A tak bych mohl pokračovat v tom, jak se vlastně připravujeme o hodnoty a tradice úplně sami nebo nekriticky přijímáme nové (ne nutně lepší).

Čím jsou podle vás české Vánoce specifické?

Důrazem na rodinu a koledami. Tedy nejen ve smyslu koledování, ale jako skladby, která spojuje lidový prvek a náboženský rozměr.

Kdybyste měl jako člověk, ale i jako farář, jedno přání, jaké by bylo?

Spása – tedy život v plnosti – pro každého. Proto se Ježíš narodil, zemřel a vstal z mrtvých. Nikdo nám nic víc nenabídne, po ničem větším nelze toužit. A já si moc přeji, aby tento život přijal každý člověk.

Pane faráři, je možné přes stránky Strakonického deníku našim čtenářům a občanům požehnat?

Mohu a rád to činím!

close Požehnání zoom_in