Celé Česko zasáhl odchod Karla Gotta. Vy jste byl mnoho let jeho spolupracovníkem. Kdy jste se s ním potkal poprvé?
Bylo to v roce 1988 na půdě tehdy Československého rozhlasu ve studiu A. Tam jsem se poprvé potkal i s dalšími hvězdami českého popu, jako byli Helena Vondráčková, Eva Pilarová nebo Karel Černoch, ale každé setkání s Karlem Gottem mělo punc výjimečnosti. A to platilo i později, když jsem s ním hrál na koncertech nebo mu dělal hudebního režiséra v nahrávacích studiích ať už v českých nebo v belgickém studiu, kde jsme natočili dvě alba.

Jaká to byla spolupráce?
Na koncertech jsem s ním vystupoval v jeho kapele od roku 1994 ve sportovních halách, ovšem nejpůsobivější byly ty v nabité pražské Lucerně. Měly neskutečnou atmosféru. Zažil jsem například i velké turné po USA. Co je potřeba říct, že Karel Gott se celá ta léta na vystoupení pečlivě připravoval, vymýšlel sestavy skladeb a opakoval si texty. Prostě byl profesionál.

Poznal jste ho i blíž, jako člověka. Byli jste přátelé?
Poznal a byli jsme přátelé. Nejvíce se mi přiblížil při natáčení v belgickém studiu. Tam jsme byli vždycky celý týden, přes den natáčeli a po večerech debatovali při večeři a při víně. Také jsme spolu napsali pět písní na již hotové texty v klidném prostředí jeho domu na Bertramce, kam jsem jezdil jen s akustickou kytarou. I tam jsem si užíval jeho dlouhá vyprávění o životě, historii i zamyšlení nad vývojem dějin světa.

Jak si budete Karla Gotta pamatovat?
Jako člověka s obrovskou chutí po životě, po přátelských vztazích mezi lidmi, jako toho, co se nevzdával vybojovat i těžké věci. Uchovám si v paměti ty příjemné věci, jeho vyprávění vtipů, historek a situace, kterým jsme se pak smáli. Není to tak dlouho, co mi říkal, Charlie, všechno je jinak a to jinak je ještě jinak.