„Devět let jsem bojoval s úřady a sháněl na stavbu rozhledny razítka. Když se mi to konečně podařilo, postavil jsem ji za 36 dní. Původně měla být jen tři metry vyzděná a zbytek obitý prkny, ale protože úřední šiml byl takový, jaký byl, za těch devět let jsem nashromáždil kamení na celou stavbu. Má celkem 13 metrů a na ochoz vede rovných 50 schodů,“ popisuje Ladislav Dobeš a dodává, že problémy už byly i s touhle výškou.

„Musela se dělat dokumentace v okruhu pěti kilometrů, jestli náhodou nebudu rušit krajinný ráz. Vedoucímu táborského odboru životního prostředí se ale líbilo, že už mám vysázenou zeleň. Nechtěl jsem, aby tady jen tak něco trčelo ze země, a nikde kolem nic jiného,“ vysvětluje.

Zdroj: DeníkPůvodně měl ale jiné plány. „Uvažoval jsem o větrné elektrárně. Tu jsem ale vzdal kvůli financím. Když tady nebude elektrárna, tak co jiného, říkal jsem si. A napadla mě rozhledna. V okolí je jen Blaník. Pak je tu samozřejmě věž na Šelmberku, ale to není rozhledna v pravém slova smyslu. A abych to dovršil, vymyslel jsem si k tomu kovářské muzeum,“ líčí počátky zrodu budoucí rozhledny umělecký kovář.

Kovářské muzeum v Moravči představuje kovařinu hlavně ve své středověké podobě. Ladislav Dobeš už léta shromažďuje různé kovářské předměty, ale i písemnosti jako jsou tovaryšské listy, výuční listy či fotografie. Expozice písemnictví a fotodokumentace je přímo ve věži, železo pak rozmístil v okolí rozhledny.

Zámek Brandlín nedaleko Soběslavi je od roku 2005 ve vlastnictví rodiny Vojáčkových. Postupně ho zvelebují, objekt původně určený k bydlení kvůli zájmu otevřeli lidem.
Život na zámku není peříčko. Na Brandlíně je vítán každý návštěvník

„Pod rozhlednou mám středověkou kovářskou dílnu. V ní návštěvníci uvidí nejen kleště, kladiva a sekery, ale třeba i obojek na vola. Vše autentické a bez okras – staré, špinavé a rezavé. Takové to mám rád. Srdcem každé kovárny je kovářská výheň. Základy kovářství učím zájemce z řad dětí i dospělých. Ti tak mají možnost si v kovárně sami vykovat vlastní hřebík, svícen nebo třeba zvonek," popisuje.

Kromě základů kovářství si tu každý může vyzkoušet i leccos dalšího. Třeba tvorba z drátků a korálků je hodně oblíbená mezi dětmi a děvčaty. Ať už si vyrobí andělíčka, náhrdelník, nebo opletou láhev, hrnec nebo džbán.

Pro děti pak přes léto pořádá divadelní představení. O zábavu se na nich už tradičně stará Bílkovo kratochvilné divadlo. Na zahradě se vždycky sejde kolem stovky návštěvníků. „Řada z nich se vrací pravidelně. Jak na divadlo, tak na různé kurzy," uzavírá Ladislav Dobeš.

Jan Žák na svojí chalupě.
Tchyně si myslela, že se zbláznil. Přesto Jan Žák vybudoval království nápadů