Co vás přivedlo k této práci a jaké byly začátky?
Od nástupu do pedagogické činnosti v roce 1974 jsem pracoval na sportovních třídách ve Vimperku, nejprve jako učitel, od roku 1981 jako zástupce ředitele a od roku 1986 pak jako okresní školní inspektor na školském úřadě v Prachaticích, kde jsem měl na starosti základní školy, tehdejší zvláštní školy/ dnes školy školy zřízené podle § 16 odst.9 škol. zákona 561/2004 Sb. a Dětský domov Žíchovec, jako jediné zařízení tohoto typu na okrese.

V obou těchto zmíněných zařízeních jsem poznal jedince s odlišným postojem k životu, s odlišnými schopnostmi a začal jsem se této problematice více věnovat.

V roce 1991 jsem ze školského úřadu odešel na SOU Lesnické do Vimperka, kde jsem jako třídní učitel pracoval do roku 1996, kdy jsem byl osloven tehdejší vedoucí školského úřadu ve Strakonicích paní ing. Pavlou Královou, zda bych se nechtěl stát ředitelem Zvláštní školy internátní ve Volyni. Nabídka to byla lákavá, a tak jsem od 1.7.1996 začal na tomto zařízení pracovat.

Bylo nutné provést některé podstatné úpravy stavebního charakteru, aby zařízení odpovídala mým představám a poznatkům, které jsem získal z jiných obdobných zařízení v ČR.

Od nástupu v červenci se skoro veškerá pracovní aktivita točila okolo stavby – jednání s firmami o termínech, zajištění vybavení pro pokoje dětí - návaznosti jednotlivých prací tak, aby vše bylo do začátku školního roku připraveno a to nejen ve škole, ale i na domově.

Po celou dobu úprav zařízení zde nebylo umístěno ani jedno dítě – to byla výhoda tehdejšího systému internátních škol – děti o prázdninách byly v rodinách.

Druhý důležitý úkol byl sestavit pracovní tým tak, aby se dařilo plnit úkoly dané nadřízenými orgány, ale i vymýšlet aktivity, které se budou líbit ubytovaným a budou je rádi realizovat. A to se povedlo.

Jak byste hodnotil těch 22 let zpátky?
Byla to léta která mne mnoho naučila – nenechat se odradit nezdarem, jít za stanoveným cílem a dojít až do konce pokud možno úspěšně.

Jako v každé jiné profesi se střídaly úspěchy a určité nezdary, nebo jinak řečeno ne všechny záměry se podařily realizovat tak, jak se teoreticky připravily. Těch 22 let je dlouhá doba, která s sebou přinesla i řadu legislativních změn.
Měnil se název zařízení ze Zvláštní školy internátní na Dětský domov a Speciální školu v roce 2000, v roce 2006 pak na současný název Dětský domov, Základní škola, Školní jídelna a Školní družina Volyně. Všechny tyto sice legislativní změny s sebou přinesly i řadu náročných jednání souvisejících se změnami v adresářích, partnerů, kteří se zařízením spolupracovali… důležitých institucí, a to byla řada hodin, kdy jsem se nemohl věnovat tomu podstatnému – dětem, pracovníkům a rozvoji zařízení.

Kdybyste měl jmenovat TOP 5 věcí, na které jste pyšný a které se povedly.
• V roce 1997 se zapojit do Hnutí na vlastních nohou STONOŽKA
• V roce 1999 vznik Nadačního fondu Naše Budoucnost
• Dokončení výstavby tělocvičny započaté předcházejícím ředitelem p. V.Tomanem
• V roce 1999 úspěšně završit jednání s JU ZSF Č.Budějovice a vytvořit z našeho zařízení klinické pracoviště
• Prosadit u zřizovatele zřízení zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc při DD
• V roce 2000 vznik myšlenky na startovací byty pro jedince, kteří nechtějí po ukončení ústavní výchovy zpět do rodin
• V roce 2000 uvést v realizaci akci pro děvčata z DD – „MISS Dětských domovů“, která se pravidelně každý rok konala až do roku 2013, kdy pro nezájem ze strany ředitelů DD byla ukončena.

Dalo by se hovořit i o řadě dalších věcech – jméno DD Volyně prosadit na přední místo mezi DD v ČR, každoročně realizovat se všemi dětmi na DD lyžařský výcvik v areálu Nových Hutí, Zadova.. provádět zátěžové akce – slézání skal, přejíždění přes propast na vysuté lanovce, sjíždění Vltavy….. z těchto akcí mají jejich účastníci nezapomenutelné vzpomínky, navázat spolupráci s MNO Armády ČR, AEROLINKAMI…

Zajistit sociální auto pro potřeby zařízení, po dlouhých jednáních se zřizovatelem získat finanční prostředky na zakoupení vícemístného vozu, potřebného na výjezdy skupin po ČR…..Každý pět let připomenout veřejnosti dobu existence zařízení na Okrese Strakonice. Přivést na DD do Volyně řadu osobností veřejného života – manželku presidenta V. Klause – p. Livii Klausovou, náčelníky GŠ AČR – Picka, Petra, předsedu Senátu ČR p. Milana Štěcha…a skoro pravidelně vítat p. Bělu Gran Jensen – presidentku Hnutí na vlastních nohou Stonožka při akcích s tímto názvem spojených. Pravidelnými účastníky soutěže MISS DD byli hejtmani Jč.kraje RNDr. Zahradník i Mgr. Zimola, pracovníci ČŠI, MŠMT…

Kdyby jste měl jmenovat TOP 5 věcí, na které nejste pyšný a které se nepovedly.
Nebude jich pět, ale jen tři. Nepodařilo se vybudovat půdní vestavbu na hlavní budově a tím ještě zlepšit podmínky nejen pro bydlení dětí s ústavní výchovou, ale i podmínky pro práci vychovatelů denních i nočních. Opakovaně náš projekt dva roky po sobě, kdy bylo možné se výběrového řízení zúčastnit, skončil s minimální bodovou ztrátou na 3. nevýběrovém místě. Projekt a plány zůstaly uloženy v archivu domova, možná že se najdou finanční prostředky a realizátor a záměr někdy dokončí.

Druhý záměr, který se nepodařilo dotáhnou do konce a zase díky nedostatku finančních prostředků, je umělohmotné pokrytí prostoru mezi našimi dvěma budovami, který je dětmi využíván v maximální míře.
Třetí záměr byla přístavba tělocvičny a vybudování sociálního zázemí – šatny, sprchy, WC, kabinet a hlavně vchod do tělocvičny mimo zařízení rodinných buněk, přes které se v současné době musí chodit. Dokumentace je též připravena, musela by se upravit jen z hlediska dnešních cen a najít realizátora.

Sledoval jste životní cesty vašich „dětí“, když se vydaly do života?
Sledoval a sleduji po celou dobu svého působení na DD. Ze dvou důvodů – zda naše výchovné působení změnilo chování a jednání jedinců, kteří do naší péče přišli a jak se uplatnil každý jedinec ve společnosti, zda založil rodinu a jak tato rodina žije.

Samozřejmě není to jen úkol můj, je to úkol sociální pracovnice a všech ostatních vychovatelů sledovat své bývalé svěřence v dalším jejich životě a informovat vedení. Druhý způsob, jak získáváme informace jsou informace od samotných bývalých jedinců – přijedou se podívat, pochlubit s dětmi, manželem přítelkyní….. Jsou ale i jedinci, o kterých máme jen informace kusé - zhruba tak jeden rok po ukončení pobytu. Nemohu své poznatky vyjádřit procentuální úspěšností, ale jako všude se najdou jedinci, kteří se se společností nezžijí a společnost je po zásluze odmění (výkon trestu), ale většina dětí, které nás v 18 letech nebo i později opustily, se zapojila do společnosti, vykonávají svoji profesi, které se vyučily, založily rodiny a vychovávají své děti. Od „výjimečných“ dětí máme už na zařízení i jejich děti. Vychováváme tedy již druhou generaci. Je ale pozitivní, když OSPOD při předávání dítěte řekne „ matka si vybrala vaše zařízení, protože zde byla vychována a ví, že v něm bude jejímu dítěti dobře a něco se naučí.

Změnila se legislativa pod kterou DD spadají? V čem byla změna největší?
Ke změně legislativy za mého působení došlo zákonem 109/2002 Sb. o výkonu ústavní nebo ochranné výchově školských zařízeních… a k jeho postupné „modernizaci “ různými dodatky.

V některých částech byly změny v zákoně pozitivní (např. výše kapesného dětí s ohledem na věk), ale nebere se ohled na stávající cenovou politiku - např. lístek do kina. Není možné z kapesného absolvovat více filmových představení, nebo pozvat dívku a zaplatit ji vstupenku).

Není možné realizovat s většími dětmi např. brigády v lese, a tím získat jisté finanční prostředky, protože je to bráno, jako zneužívání dětské práce.

Legislativa jasně stanovuje co ředitel smí, co musí, co nesmí. Práva dítěte se nesmí v žádném momentu porušit, ale běda řediteli, který chce doopravdy jedince vychovávat a připravovat na život společnosti se všemi jejími pravidly (musíš chodit do školy – jako budeš muset chodit do práce), ale je-li dítě starší 15 let, nesmí být nuceno do školy chodit (není již žákem základní školy) a pokud si jedinec stěžuje, je ředitel brán k zodpovědnosti za omezování osobní svobody.
Na každé reakci ředitele se musí vydat správní rozhodnutí v písemné podobě podle zákona 500/2004 Sb. a to strašně zvyšuje administrativu a kontrolní orgán ať ze strany ČŠI nebo kanceláře veřejného ochránce práv to sleduje.

V čem bude spočívat vaše další působení?
V pomoci nové ředitelce zařízení p. Mgr. A.Hosnedlové dokončit rozdělané aktivity, aby ona se mohla plně věnovat své nové funkci.

Co byste popřál DD do dalších let?
Aby měl dostatek pracovníků, kteří budou zodpovědně a s láskou působit na svěřené jedince v duchu předat jim jen ty nejlepší zkušenosti, dovednosti a návyky. Aby to byl dělný kolektiv, snažící se o realizaci každého pozitivního nápadu, ve prospěch dětí a zařízení. Aby zřizovatel ocenil náročnou práci každého vychovatele, učitele, školníka a kuchaře a provozního personálu finančně, neboť mnozí z těchto lidí odpracují víc hodin, než je jejich pracovní doba.

V některých mimořádných situacích si nestačí vybrat ani dovolenou, neboť provoz je 365 dnů v roce 24 hodin denně a musí být pracovníky zajištěn.

Aby se našli sponzoři, kteří finančními prostředky pomohou realizovat nadstandardní péči o svěřené jedince, jak je uvedeno ve stanovách Nadačního fondu.

A na konec bych chtěl popřát nové paní ředitelce, dlouholeté spolupracovnici hodně sil, pevné zdraví a sílu nenechat se odradit od záměrů, které si stanoví.