Diamantová svatba sice není tak kulatým výročím svatby jako předešlá zlatá svatba, ale o to je vzácnější. Znamená to, že manželé měli ve svém životě štěstí na toho pravého partnera a prožili s ním krásných 60 let v manželství. Ve čtvrtek 7. září oslavili diamantovou svatbu manželé Miroslav a Marie Havlovi ze Sudkovic.

Marie Havlová, rozená Haisová, se narodila 4. srpna 1938 v Hošticích u Volyně. Její manžel Miroslav Havel 25.prosince 1933 v Čepřovicích. Svatbu měli 7. září 1957 v kostele v Hošticích, celých společných 60 let společně žijí nedaleko v Sudkovicích.

Vychovali dvě dcery, Milenu a Janu. Mají tři vnoučata a pravnoučka Adámka.

Miroslav Havel pracoval celý život v zemědělství jako rostlinář a traktorista. Je aktivní i v důchodovém věku. "Mám rád přírodu, hlavně les, kam téměř denně chodím a starám se o něj," říká pan Miroslav.

Jezdí stále autem, na motorce a traktoru. "Ve svém věku ovládá počítač, sleduje veškeré dění v politice, nenechá si ujít žádné televizní noviny," říká na adresu svého otce dcera Milena.

Věrným kamarádem je mu pes Rex a rádio. Je vzorem pracovitého a poctivého člověka, hodným manželem, dědečkem a pradědečkem. Vysokého věku se prý dožívá ve zdraví i díky pravidelnému každodennímu odpočinku po obědě.

Marie Havlová pracovala také v zemědělství, ale i v továrně Fezko Strakonice jako dělnice. "Má svoji zahrádku, kytičky, křížovky a hlavně televizní seriály, na které netrpělivě čeká a nikdo ji nesmí rušit. Čte ráda knihy, dobře vaří a peče. Její domácnost je vždy vzorně naklizená. Stará se pečlivě i o domácí mazlíčky, králíky a slepice. Vždy ochotně pomáhala a pomáhá při výchově vnoučat. Nezapomíná ani na parádu, a tak je to babička vždy upravená a dobře naladěná," ," chválí maminku druhá dcera Jana Salotová.

I když občas dojde i na výměnu názorů, mají se stále velmi rádi. Jednou týdně vyjíždí se svou červenou škodovkou na nákupy. Často k nim přijíždí návštěvy, které jsou vždy vítány. I když občas tělo bolí, jsou na svůj věk velmi čilí. Celý život žijí ve víře v Boha .
Jejich život nebyl lehký, peněz také nebylo mnoho, dokázali však svým dcerám vytvořit spokojený domov. Pomáhali jim při studiích, později i s opatrováním a výchovou vnoučat. "Děkujeme za jejich obětavost , lásku a přístup k životu, který nám předali a který se budeme snažit předat i svým potomkům," přejí jejich blízcí.

S přáním pevného zdraví a dalších šťastných dnů se připojuje i redakce Strakonického deníku.