Jsou svoji padesát let a stále se milují. Ludmila a Václav Chumovi ze Strakonic v sobotu 18. ledna oslavili v kruhu rodinném zlatou svatbu. Jaký je jejich recept na šťastné manželství? „Nemáme čas přemýšlet nad tím, zda je něco špatně nebo ne. Nevysedáváme v hospodách, společně pracujeme na zahrádce," shodují se oba manželé. A pak, vše je třeba brát s nadhledem.
Potkali se před dvaapadesáti lety v restauraci. „Moje žena tam vařila, já jsem si tam občas zašel," prozradil Václav Chum.
Oslavit jejich životní výročí s nimi přišly i jejich dvě děti s rodinami. Dcera Jana Jonášová svým rodičům popřála, aby spolu byli i nadále šťastní tak, jako doposud. „Zároveň bych jim chtěla poděkovat za to, že jsme mohli vyrůstat v ucelené rodině," dodala tak trochu dojatě.
Syn Václav Chum jim popřál především zdraví a aby jim jejich láska dál kvetla. 
„A děkuji vám za všechno, co jste kdy udělali pro mě a mou rodinu," dodal.
Redakce Strakonického deníku se připojuje k zástupu gratulantů a manželům Chumovým přeje mnoho dalších společných let. 

Manžel tehdy chodil současně i s mou kamarádkou, směje se Ludmila Chumová

Manželé Ludmila a Václav Chumovi ze Strakonic oslavili v sobotu 18. ledna zlatou svatbu. Na chvíli, kdy se poznali, ale Ludmila Chumová raději nevzpomíná. „On chodil se dvěma na jednou," směje se.

Slavíte zlatou svatbu, jak dlouho jste ale spolu?
Ludmila: Asi dva roky jsme spolu chodili. Takže dvaapadesát let.

Vzpomenete si na chvíli, kdy jste se dali dohromady?
Ludmila: Je, to raději ne. On chodil se dvěma na jednou. Se mnou a s mou kamarádkou. Přišla jsem na to náhodou, když jsme kamarádkou někam šly a ona mi vyprávěla o svém příteli. Řekla jsem jí tehdy, že to není možné, že je to přece ten můj… Shodou okolností jel akorát kolem nás na motorce, tak jsme ho zastavily…
Václav: A na motorce je místo jen pro jednu.
Ludmila: A tak jsme spolu zůstali.

Kde jste se poznali?
Václav: V hospodě U Vlka. Žena tam dělala v kuchyni a já jsem tam občas zašel na pivo. Tak jsme se pobavili…

Co vás na sobě tak upoutalo?
Václav: Zkrátka jsme si padli do oka.

Nastala ve vašem životě někdy chvíle, kdy jste si řekli, že spolu třeba nechcete být?
Ludmila: To ani ne. My na takové věci nemáme čas. Máme zahrádku a na ní je strašně práce. A je to dobře. Kdyby člověk jenom přemýšlel a byl zavřený doma… To by nešlo.
Václav: Místo po hospodách, kde to potom končí špatně, raději děláme na zahrádce.
Ludmila: A krmíme ptáky.

Máte společný plán do budoucna?
Ludmila: Hlavně zdraví.
Václav: A práce na zahradě, Letos chceme vlastní silou postavit verandu.