Ale z čeho tak usoudil? A o jaké nekalé záměry se jednalo? Měl snad cosi na svědomí? Byl opravdu zapleten do vraždy krále?
Nerozuměl jsem tomu, nicméně neměl jsem na výběr. Nedokázal jsem si představit, že bych teď někde na moravsko – slezském pomezí seskočil z vozu a rozběhl se do okolních lesů. Co bych si tady vůbec počal? Kam bych se vrtnul?
Nezbylo mi tedy, než se s mířit se svým osudem a snažit se na kupcích vyzvědět více o cíli jejich cesty a jejich dalších záměrech. V tomto ohledu jsem měl štěstí. Můj spolujezdec se mi ochotně představil jako Wolfgang z Kronbachu, na cestě ho doprovázeli jeho bratří Robert a Maxmilián. Kupeckou výpravu dále tvořilo pět najatých ozbrojenců, jejichž jména mi upovídaný Wolfgang nesdělil. Asi ty nepokládal za důležité. Sám se mě kupodivu na nic nevyptával, snad byl v tomto ohledu poučen Albertem ze Šternberka. Za to mi pečlivě líčil, kudy budeme projíždět. Zaujala mě jeho zpráva, že přenocujeme v Těšíně, odkud přece pocházela královna Viola. Až jsem se zaradoval při zprávě, že na vlastní oči spatřím hrad jejího otce knížete Měška.
Ale stejně tak mě zaujalo Wolfgangovo vypravování o jeho obchodních cestách. Vždyť často zajížděl až do Benátek, kde nakupoval vzácné koření a drahé látky a od zdejších kupců hodně slýchal vyprávění o tajemných východních krajích, o mocné říši tatarského císaře, o zemi kněze Jana či o ostrovech koření, odkud Saracéni dovážejí pepř, skořici, muškátový oříšek, hřebíček, zázvor či vanilku. Prý tam kdesi v dalekých zemích, kam se ani křižáci nedostali, žijí žlutí a černí lidé a také trpaslíci a obři a lidé bez hlav, kteří mají oči na prsou a ústa na břiše, a zase lidé se dvěma hlavami. Stejně tak se dobře poslouchalo vypravování o slonech, lvech, jednorožcích, obrovských orlech, co dokáží odnést člověka, a jiných obludách říše zvířat. Prý v krajích na poledne jak tak žhavá země, že se na ni nedá ani šlápnout a kdyby snad někdo se přece jen přes ni dokázal dostat, přišel by rovnou k bráně do pekel.