Miroslav Pikolon  jedné ze svých komických rolí.Nejoblíbenější předměty? Tělocvik a přestávka, říká Miloslav Pikolon

Když se řekne škola, vybaví si Miloslav Pikolon, šéf volyňského divadelního souboru PIKI, hodné paní učitelky. „Tehdy byly učitelky něco jako tety. Hodně se nám věnovaly. To už se dnes moc nevidí," říká. Do školy se těšil. „Protože jsem nechodil do školky, těšil jsem se nejvíc na kamarády. První den ve škole byl pro některé mé spolužáky složitý, vzpomínám si, že někteří brečeli, sotva jejich rodiče odešli ze třídy. I ti si ale nakonec rychle zvykli," zmínil se. Do lavic usedal rád až do třetí třídy. „Pak přišlo víc předmětů a už to bylo horší," směje se. Přijde – li řeč na oblíbené předměty, odpovídá Miloslav Pikolon pohotově: „Tělocvik a přestávka!" Druhým dechem ale dodává, že žádný předmět neměl vyloženě oblíbený nebo neoblíbený. „Bylo to závislé na tom, co mi zrovna šlo a co ne. Pravda je, že vřelý vztah jsem neměl k matice, fyzice a chemii," prozradil. Hodně ale prý záleželo na učiteli. „Například na dějepis jsme měli paní učitelku Mrázovou, ta uměla historii vykládat jako pohádku, takže jsem z dějepisu měl dvojku," říká. S učením problémy neměl. „Měl jsem spíš problém se k němu přinutit. Ale když bylo potřeba, vždycky jsem zabral," uzavírá.

Andrea Karlovcová.Byla jsem poctivka, hodnotí svá školní léta ředitelka knihovny Andrea Karlovcová

Pečlivá příprava a dobré známky, tak by se dala shrnout školní léta Andrey Karlovcové, ředitelky Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích. „Byla jsem poctivka," říká o sobě. Základní škola pro ni nebyla moc velká výzva. „Měla jsem samé jedničky. Zato na gymnáziu jsem procitla," směje se. Z předmětů ji bavil nejvíc dějepis, zato matematika jí k srdci nepřirostla. „I proto jsem si vybrala vysokou školu humanitárně zaměřenou, tam matika nebyla," zmínila se. „Vysoká škola mě hodně bavila, zvolila jsem si dobrý obor. Navíc jsme měli dobré učitele, takže i tam jsem chodila poctivě na přednášky," podotkla. Vystudovala obor knihovnictví.

Martin MošovskýUčení? Když to bylo nutné, vzpomíná házenkář Martin Mošovský

Asi podobně jako každý kluk prošel základní školou kapitán strakonických házenkářů Martin Mošovský. Nejvíce ho jako sportovce bavil tělocvik a ruční práce, naopak nejvíce bojoval s češtinou. „Byl jsem průměrný žák – dlouho jsem držel jedničky, ale pak to byly dvojky a trojky," upřesnil. Žádné průšvihy si ale nevybavuje. „Občas byly nějaké rvačky, ale okno jsem snad ani nerozbil. Ale nějaká poznámka občas byla," usmál se. Na elektrotechnické střední škole v Písku, kterou vystudoval, se podle svých slov učil jen v nejnutnějších případech. „Používal jsem i taháky. No a paradoxně jsem se trápil s elektrotechnikou, ale nakonec jsem to nějak zvládl." Odmaturoval na dvě jedničky, dvě dvojky a jednu trojku. A jako sportovci mu utkvělo, když jeho škola vyhrála krajské kolo v házené.