• Na konci března se jako každý rok vydali sourozenci Max, Saša a Róza, jejich rodiče a pes Kulička  k moři do Itálie.
Jezdí do domku, který stojí v piniovém háji nedaleko kempu, kde  roste vykotlaná pinie, ve které si děti nechávají poklad. Hned po příjezdu všichni vyrazili zkontrolovat, zda ho někdo neobjevil. Na cestě se potkali s „obudou", jak říká malá Róza. Z obludy se ale vyklubal Želvoun, který uvízl na krunýři a nedařilo se mu dostat se zpět na nohy.
Školáci z Tučap zvažovali, zda přemohou strach a pomohou mu. Do děje nechali vstoupit cizí holku se zvláštním jménem Pínie Elektrika, která se Želvounem kamarádila. Na způsob, jak ho dostat na nohy,  navedly hrdiny děti ze školy v Jindřichově Hradci. Poradily jim, aby našli tyč a udělali páku. Podařilo se, Želvoun byl zase na nohách a mohl se ponořit pod hladinu.
Pínie Elektrika pak všechny pozvala na snídani do své  chýše.       Když si pochutnali,  poslali je školáci z Borku zase na pobřeží, kde na ně Želvoun čekal. Róza na něj naskočila a on ji povozil po vodě. Děti ze ZŠ v Kaplici čtyřletou holku utopit nenechaly. Pínie  Elektrika je  ujistila,  že jakmile se Želvoun zamiluje, je z něho pozorný a zodpovědný krunýřovec.  Společně pak všichni běželi k jeskyni.
Se školáky z Prachatic zdolali provazový most  a vydali se k jeskyni.  Pinie Elektrika tady dětem prozradila, že Želvoun není jen obyčejný Želvoun, ale vlastně její zakletý tatínek a ona pro něj hledá elixír, který by ho vrátil mezi lidi. Začali ho společně hledat.
Vydali se do nitra jeskyně až uviděli zelenou sochu Želvouna. Na krku sochy se houpal náhrdelník s přívěskem ve tvaru srdce a s nápisem: Když se mě dotkne člověk s čistými úmysly a dobrým srdcem, může se mu otevřít cesta k elixíru života.
Když se ho zkoušeli  Saša s Maxem dotknout, srdce se zběsile rozhoupalo. Smutná Pinie Elektrika se už chystala dětem sdělit své skutečné jméno, když v tom vjel do jeskyně Želvoun s Rózou.  Ta se k náhrdelníku  bez váhání vrhla.
Strakoničtí školáci nechali strhnout bouři a liják. Róza se lekla, co to způsobila. Najednou se objevila čarodějnice a volala, že se jim to nikdy nepodaří. Děti si všimly brány a vešly do ní.
Za  ní vedla dlouhá tmavá chodba, ve které občas zasvítilo zelené světýlko. Max chtěl jedno to světýlko vzít, aby si svítili na cestu. Ale světýlko mu uteklo. Mělo nožičky a hřbet mu svítil jako světlušce.  První šla Pinine Elektrika, pak lezl Želvoun s Rózou a za nimi Max  a nakonec  Saša.   Najednou Pínie Elektrika zastavila. „Elixír je určitě někde tady," zašeptala.  Chodba končila a před námi…

Pokračování příběhu podle dětí ze ZŠ J. K. Tyla, Písek

. . . se objevila veliká prostorná jeskyně. „Páni, podívejte," řekl Max ostatním. Jeskyni osvětlovalo sytě zářící žluté světýlko. Přestože svítilo intenzivně, nedokázalo osvětlit celou jeskyni.
Adam Havrda, 12 let

Žbluňk. „Au, kde to jsem? Kam jsem to spadla?" lekla se Pínie Elektrika. „Jsi psece ve vodě," odpověděla se smíchem Róza. „Podívejte, támhle plave nějaká flaška,"  vykřikl jsem. Jan Kříž, 11 let

„Rychle, otevřete ji!"  Pínie Elektrika ji otevřela, myslela si, že v ní bude elixír. „To snad ne," říká zklamaně. „Je to jen kus starého pergamenu."
Gabriela Janovská, 11 let

„Ale pořádně se na něj raději podívejme," radí Max. „Pokud chcete najít elixír, musíte splnit jeden těžký úkol. Ale pozor! Když se vám to nepovede, stanete se navěky mými služebníky! S pozdravem zlá čarodějnice," čte z pergamenu Pínie Elektrika.
Lucie Kučerová, 11 let