Redakce Deníku navazuje na projekt Psaní na pokračování, na němž se podílí dospělý spisovatel a děti. Náš list vyzval Terezu Horváthovou z Tábora, aby jako předskokanka napsala úvod jarně laděného příběhu, který budou dotvářet páťáci škol ze všech sedmi okresů na jihu Čech. Psaní jako první uchopilo pět dětí ze Základní školy v Tučapech. Vždy v pátek štafetový kolík vrátíme paní spisovatelce, aby připojila další slova, a na dalších pět vydání budou rozvíjet děj opět páťáci 
z dalšího jihočeského okresu.

Na konci března se jako každý rok vydali sourozenci Max, Saša a Róza, jejich rodiče a pes Kulička k moři do Itálie.
Jezdí do jednoho malého domku, který stojí v piniovém háji nedaleko kempu, kde roste stará vykotlaná pinie, ve které si děti nechávají poklad. Hned po příjezdu všichni vyrazili zkontrolovat, zda ho někdo neobjevil. Na cestě se potkali s „obudou“, jak říká malá Róza. Z obludy se ale vyklubal Želvoun, který uvízl na krunýři a nedařilo se mu dostat se zpět na nohy.
Školáci z Tučap zvažovali, zda přemohou strach a pomohou mu.  Do děje také nechali vstoupit cizí holku se zvláštním jménem Pínie Elektrika, která se Želvounem kamarádila. Na způsob, jak ho dostat na nohy, navedly hrdiny děti ze školy v Jindřichově Hradci. Poradily jim, aby našli tyč a udělali páku. Podařilo se, Želvoun byl zase na nohách a mohl se ponořit pod hladinu.
Pínie Elektrika pak všechny zachránce pozvala na snídani do své přímořské chýše.
Když si pochutnali na vydatné snídani, poslali je školáci z Borku zase na pobřeží, kde na ně Želvoun čekal. Malá Róza na něj hned naskočila a on ji povozil po vodě.

Třetí vstup autorky

Jenže… Zkuste posadit čtyřletou holku na velikou kouli a jezděte s ní po vodě… Za prvé: Róza pořád křičí. Za druhé: Róza má krátké nohy. Za třetí: Róza neumí plavat. A ta koule ke všemu není koule, ale trochu vzteklý, nahluchlý Želvoun, který miluje akrobacii.
Když jsem si tohle všechno uvědomil, zaječel jsem hrůzou a Pínie Elektrika to pochopila. Naštěstí Želvouna znala. Vletěla do vody jako šus a my za ní. Plavali jsme jako o závod a chytali Želvouna, kterej si myslel, že si s s ním hrajeme na honěnou…Róza visela na krunýři a už ani neječela, držela se jako klíště a drkotala zuby…

Pokračování příběhu podle dětí ze ZŠ Fantova, Kaplice:
Najednou Pínii Elektriku napadlo, jak by mohla Rózu zachránit. Vrátila se na břeh pro motorový člun, ten nastartovala a Rózu, která se mezitím Želvounova krunýře pustila, dopravila zpátky na břeh.
Šárka Choulová, 10 let
Róza vyskočila z člunu a utíkala zpátky ke své rodině. Každého pevně objala, jak byla šťastná, že je zase zpátky na břehu, v bezpečí.
Tereza Janurová, 11 let
 Najednou si ale Róza uvědomila, že se jí dobrodružství s Želvounem ve vodě vlastně líbilo. Jenže na to, aby jej poprosila o další svezení, byl moc daleko. ⋌Andrea Starová, 10 let
Róza se tedy rozhodla, že na Želvouna na břehu počká. Po chvíli ji zmohla únava, ale jakmile zahlédla blížící se krunýř, zase ožila. „Ci se zase svézt!“ křičela na Želvouna.
Kamila Kňazúrová, 11 let