Předchozí
1 z 7
Další

Hrobka rodiny Haasovy - německé měšťanské rodiny v Českých Budějovicích

Hrobka Haasovy rodiny na hřbitově sv. Otýlie v Českých BudějovicíchHrobka Haasovy rodiny na hřbitově sv. Otýlie v Českých BudějovicíchZdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Příslušníci rodu Haasů se připomínají od počátku 17. století, vlastnili ve městě postupně několik domů a do začátku 19. století se živili téměř výhradně jako řezníci. Později se někteří Haasové zabývali obchodem, ale především činnostmi souvisejícími se zdravotnictvím. Lékárník Franz Haas (1798—1868) provozoval v letech 1822 až 1867 lékárnu U Černého medvěda na náměstí Přemysla Otakara II. Po něm ji převzal jeho syn Adolf Haas (1833—1897), který v roce 1868 získal v Českých Budějovicích měšťanské právo, v letech 1869 až 1873 zasedal v městském výboru, 1873 až 1897 v městské radě. Se svou manželkou Marií založil tzv. Haasovskou nadaci k podpoře nemajetných.

Nejvýznamnějším členem rodu byl praktický lékař Karl Haas (1815—1871), autor zdravotnických a hospodářských spisů, zakladatel ovocnářské školy. Když v roce 1862 postavil stavitel Alexander Haas (1825—1865) na Pražském předměstí rozsáhlou budovu Na Sadech č. 22 a 23, tzv. Haasenburg (Poliklinika sever), zřídil si v ní K. Haas sanatorium. Jako člen městského výboru (1850—1871) upozornil na skutečnost, že epidemie cholery v roce 1866 byla způsobena hygienicky závadnou vodou, a přiměl městskou správu k jednání o zřízení nového vodovodu. Podle něj byla v roce 1875 pojmenována Haasova ulice na Pražském předměstí (ulice Fráni Šrámka), která vznikla na pozemcích rodiny Haasů. Karlův syn Egbert Haas (1852—1890) se stal majitelem knihtiskárny ve Vídni. O zřízení nového městského vodovodu se v letech 1871 až 1882 zasloužil rovněž drogista a chemik Josef Haas (1827—1908), zejm. nalezením zdrojů kvalitní pitné vody; byl předsedou Českobudějovického spolku obchodníků, založeného v roce 1879, předsedou místní školní rady, dále v letech 1875 a 1877 až 1880 zatímním předsedou a 1881 až 1883 místoprezidentem Obchodní a živnostenské komory, 1873 až 1880 zasedal v městském výboru a 1884 až 1907 v městské radě. Rodina J. Haase bydlela v Hroznové ulici č. 30 na rohu Krajinské třídy. Josefova manželka Veronika Haasová, roz. Bernhardová (1828—1902), založila stravovnu pro nemajetné občany a v roce 1886 soukromou pokračovací školu pro dívky; stala se průkopnicí snah o zrovnoprávnění žen v politické i sociální oblasti. Haasům náležely rozsáhlé pozemky především na Pražském předměstí. Již ve 30. letech 19. století docházelo k jejich výkupu a parcelaci na menší zahrady; v posledních desetiletích před rokem 1900 na nich vzniklo několik bloků obytných domů, zejm. ulice kolem Palackého náměstí.

Hrobka rodiny Stegmannovy

Hrobka rodiny Stegmannovy na hřbitově sv. Otýlie v Českých BudějovicíchHrobka rodiny Stegmannovy na hřbitově sv. Otýlie v Českých BudějovicíchZdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Johann Stegmann (* 18. 4. 1823, České Budějovice, † 5. 6. 1905, České Budějovice), majitel továrny a starosta města

Po vyučení slévačem bronzu sbíral Johann Stegmann v letech 1839 až 1846 zkušenosti v oboru v českých zemích a hlavně v Německu. Roku 1847 založil firmu Johann Stegmann und Söhne, vyrábějící kovové zboží. Vedl ji až do roku 1888. V období 1861 až 1876 byl členem městského výboru (obecního zastupitelstva), 1876—1884 radním a stavebním referentem; 1884—1887 vykonával úřad starosty Českých Budějovic. Díky jeho činnosti v městské samosprávě došlo ke stavbě městské plynárny (1868), vybudování kanalizace (1879), k založení několika obecných škol, ale především stál v letech 1871—1882 u zrodu městského vodovodu. V roce 1897 mu bylo uděleno čestné občanství Českých Budějovic, roku 1898 obdržel od císaře zlatý záslužný kříž s korunou.

Hrobka rodiny Jeremiášovy 

Hrobka rodiny Jeremiášovy na hřbitově sv. Otýlie v Českých BudějovicíchHrobka rodiny Jeremiášovy na hřbitově sv. Otýlie v Českých BudějovicíchZdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Bohuslav Jeremiáš (* 1. 5. 1859, Řestoky, † 18. 1. 1918, České Budějovice), hudební pedagog, skladatel a hudební organizátor

Bohuslav Jeremiáš působil původně jako učitel ve východních Čechách. Povolání opustil a po studiu na varhanické škole se stal ředitelem kůru v Písku. Od roku 1906 byl ředitelem české matiční hudební školy v Českých Budějovicích, kde rozvinul mnohostrannou uměleckou, pedagogickou a organizační činnost. Zasloužil se o stavbu nové budovy hudební školy a pozvedl ji na pozoruhodnou umělecko-pedagogickou úroveň, takže se brzy stala vzorem pro zakládání hudebních škol jako tzv. jihočeská konzervatoř. Kromě pedagogické a řídící práce ve své škole učil zpěvu na středních školách, byl sbormistrem pěveckého sboru Hlahol, působil v reformním hnutí církevní hudby, komponoval v duchu smetanovské tradice (písně, sbory, chrámovou hudbu), vytvořil metodicky cenné moderní učebnice Škola zpěvu I. – III. (1907—1911), přednášel a psal o hudbě.

Vojenské hroby

Na hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích je pohřbena i řada vojáků a letců.Na hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích je pohřbena i řada vojáků a letců.Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Na hřbitově svaté Otýlie spočinulo také mnoho vojáků a letců. Celý jejich výčet lze najít na webu Spolku pro vojenská pietní místa zde. 

Církevní pohřebiště

Hrobka českobudějovických biskupů na hřbitově sv. Otýlie v Českých BudějovicíchJedna z církevních hrobek na hřbitově sv. Otýlie v Českých BudějovicíchZdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

V centrální části hřbitova se nachází hrobka českobudějovických biskupů, kde jsou pohřbeni biskupové Martin Josef Říha, Josef Antonín Hůlka, Šimon Bárta, Josef Hlouch a Jiří Paďour. V sousedství biskupské hrobky je pak oddělení kněžských hrobů, kde jsou pohřbeni jednak kanovníci českobudějovické kapituly, jednak další kněží, kteří působili v českobudějovické diecézi (např. kněz a spisovatel Tomáš Koupal) a také dva vyšebrodští cisterciáci (Gerhard Nýdl a Vojtěch Ivo Kvapil).

V sousedství se pak nachází hrobka kongregace redemptoristů, v níž jsou pohřbeni kněží a laičtí bratři této kongregace, kteří působili v českobudějovické redemptoristické koleji. V této hrobce je také pohřben 11. českobudějovický biskup Antonín Liška, který byl členem této kongregace. Několik jednotlivých kněžských hrobů je i v jiných částech hřbitova. V centrální části hřbitova jsou dále oddíly s hroby členek ženských kongregací Školských sester de Notre Dame a Sester Nejsvětější Svátosti.

Hrobka rodiny Dlouhých

Hrobka rodiny Dlouhých na hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích.Hrobka rodiny Dlouhých na hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích.Zdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Albín Dlouhý (* 1.3. 1884, † 1958), právník a politik, člen Československé rady lidové a starosta města České Budějovice.

Albín Dlouhý, původním povoláním advokát, působil od roku 1923 v komunální politice jako člen Československé strany lidové.

Zastával funkci prvního náměstka starosty a po dalších volbách se dostal do čela samosprávy. Město v době jeho působení postavilo například základní školu v Dukelského ulici či novou hasičskou budovu. Za jeho úřadování došlo k vleklé politické krizi, na které měl svůj podíl. Na podzim v roce 1934 došlo k rozpuštění městského zastupitelstva.

Na hřbitově svaté Otýlie si nechal vystavět samostatně stojící zděnou věžovitou kapli, jedinou svého druhu v areálu, která svědčí o jeho vysokém sebevědomí.

Hrobka rodiny Svobodovy

Hrobka rodiny Svobodovy na hřbitově sv. Otýlie v Českých BudějovicíchHrobka rodiny Svobodovy na hřbitově sv. Otýlie v Českých BudějovicíchZdroj: Deník/Lenka Pospíšilová

Otakar Svoboda (*24. října 1880 Dvorce u Lysé nad Labem, † 14. června 1930 České Budějovice), politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění a starosta

Původním povoláním byl Otakar Svoboda truhlář, později se stal úředníkem. V Českých Budějovicích byl  ředitelem Okresní nemocenské pojišťovny. Redigoval krajinský list Stráž lidu. V letech 1898 až 1905 působil ve Vídni. V roce 1910 byl odsouzen na 13 měsíců do těžkého žaláře za účast na antimilitaristickém hnutí. V říjnu 1918 byl jednatelem Národního výboru, který ve městě přejímal moc jménem nového československého státu. Po komunálních volbách roku 1919 se stal starostou Českých Budějovic. Funkci zastával v letech 1919 - 1923, pak byl členem městské rady a místostarostou. Stál také v čele městské spořitelny. V parlamentních volbách v roce 1929 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Povoláním byl podle údajů z roku 1930 úředníkem a náměstkem starosty Českých Budějovic.