Sama Barbora Kotková ale skončila po úrazu krční páteře v invalidním důchodu a dospělou dceru už nesmí a ani nedokáže zvednout. Rodina, která si předtím dokázala všechny potřebné peníze obstarat sama, se teď obrací o pomoc na veřejnost (více ZDE). Nedostává se jim financí na zvedák do auta a na polohovací sedačku.

Zdeněk Troška přijel do Malont na premiéru hry Slunce, seno, veselka.
Slunce, seno, veselka. Zdeněk Troška přijel na premiéru za ochotníky do Malont

Jak se ze zdravého dítěte stal imobilní pacient vyžadující nonstop péči? První nákaza virem HSV-1 neboli primoinfekce nejčastěji vypadá tak, že se u malého člověka objeví teplota a v ústech, hlavně na dásních, mu vyrazí bolestivé puchýřky, kvůli kterým nemůže několik dnů jíst a pít. Puchýřky se nakonec zahojí, virus ale už zůstane v těle navždy. Později, třeba při oslabení organismu, se projeví jako typický opar na rtu, žádné větší komplikace většinou nepůsobí.

U Petry se ale stalo něco jiného, mnohem dramatičtějšího. Primoinfekce herpes virem u ní vyvolala velmi vzácnou a zároveň jednu z nejzávažnějších nemocí, se kterou se člověk může setkat: herpetickou meningoencefalitidu neboli zánět mozku a mozkových blan vyvolaný herpes virem. „Virus jí prostě sežral velkou část mozku,“ převedla do běžného jazyka Barbora Kotková, co stojí za těžkým postižením její dcery. „Moc se možná neví, že se tohle může stát, k miminkům je třeba v tomhle ohledu přistupovat s opatrností. Nemají ještě vyvinutou imunitu a i něco takového se může přihodit.“

Zdroj: Youtube

Petra je tak od svých 10 měsíců upoutaná na lůžko, výživu dostává sondou, neudrží hlavu, nezvedne ruce, nemluví. „Občas se na nás usměje, to pokaždé všichni brečíme. A když má v noci bolesti, tak křičí,“ shrnuje se smutkem v hlase Barbora Kotková. „Jezdívali jsme s ní i do Českých Budějovic do Arpidy, ale museli jsem přestat. Všechny ty vjemy zhoršovaly její epilepsii, teď má dva záchvaty denně. Museli jsme kvůli tomu i přestat cvičit Vojtovu metodu.“

RTG snímek krční páteře Barbory Kotkové po úraze.RTG snímek krční páteře Barbory Kotkové po úraze.Zdroj: Se svolením rodinyTřicet let zvládala Barbora Kotková péči o Petru bez problémů. „Vždycky jsem Petrušku čapla a šly jsme. Dala jsem ji do auta i z auta, vozík jsem vyndala s pomocí kolemjdoucích a bylo to. To už ale s mým postižením nezvládnu, musíme proto pořídit nájezdovou rampu do auta,“ vysvětlila. „Můj manžel mi se vším, co se kolem Petrušky děje, moc pomáhá, ale i on je po operaci zad.“

K úrazu sama přišla před dvěma lety. Poranila si krční páteř, když se starala o svou sestru, která ve svých 56 let zemřela na rakovinu. V poslední fázi života už byla ochrnutá, Barbora ji zvedala z postele prostěradlem a krční páteř to nevydržela. „Mám dva srostlé obratle, tři sešroubované a jsem v ohrožení ochrnutí, pokud bych zvedala těžké věci. Sama jsem skončila v invalidním důchodu.“

S péčí o Petru jí pomáhá i maminka. „Už je jí 74 let, a když jdu na chvíli do práce nebo do stánku, tak se postará. Mám opravdu zlatou maminku, tu kdybych neměla, tak ani nežiju, byla bych s Petruškou jenom doma,“ říká s vděčností.

Přiznává, že jí není příjemné, že se musí obrátit o pomoc na veřejnost, byla by raději, kdyby to zvládli sami. „Já jsem vždycky uměla vydělat peníze, o nic jsme si nemuseli říkat. Doma jsme všechno upravili, pořídili zvedáky a najížděcí rampu… Všechno to bylo nákladné, ale zvládli jsme to. Už nám ale nezbývají prostředky na úpravu a zakoupení auta, které by nám pomohlo na převážení Petrušky k lékaři, na nákupy, k rodině, na návštěvy, prostě na to, abychom s ní mohli dál žít mezi lidmi.“

Barbora Kotková jedním dechem dodává, že s pomůckami jim pomáhá jak zdravotní pojišťovna (VZP), tak stát. „Doma máme zvedáky na strop, takže Petrušku můžu koupat, máme vozík, polohovací postel, ale na nájezdovou rampu a na hydraulickou polohovací sedačku do auta jsme už příspěvek nedostali, proto jsme založili sbírku na Donio.cz. Zavolal mi i pan Kamil Zeman, který organizuje charitativní festival Houpačka ve Velešíně, že by se v létě vybraly peníze na další pomůcky. Lidé jsou úžasní.“

Být jenom doma nechce. Jak může, chodí do práce

Povoláním zdravotní sestra tedy zůstala s dcerou doma, pak se navíc přidal onen úraz krční páteře a následná invalidita. „Po práci se mi ale strašně stýskalo. Myslela jsem, že se upláču, byla jsem z toho úplně zničená, být doma celý den zavřená. V nemocnici mi ale strašně pomohli a vyšli mi vstříc, když jsem šla podat výpověď ze zdravotních důvodů. Pan ředitel Remeň s lékařkou Danou Kopřivovou mi řekli, že taková sestřička doma sedět nebude,“ popsala. „Nejprve jsem pracovala na sále, kde jsem pomáhala instrumentářkám, ale i to pro mě bylo příliš náročné, trpím silnými bolestmi ruky, a tak jsem přešla na dispečink. Tak ty své ovečky, jak říkám pacientům, aspoň dovezu, to mě moc baví. Sice chodím jenom na malý úvazek, ale vždycky se těším, že přijdu mezi lidi.“

Říká, že nikdy své problémy nechtěli ventilovat veřejně. „Žili jsme s tím, že to tak prostě je. Teď bych ale chtěla moc poprosit, jestli by byl někdo ochotný ještě přispět. Pokud by něco zbylo, peníze použijeme na bezbariérovou úpravu bydlení.“

Na Deník se Barbora Kotková obrátila i kvůli tomu, že chce veřejně poděkovat těm, kteří na ně myslí a sáhli do peněženky, aby pomohli. „Chtěla bych moc poděkovat všem dárcům. Jak těm, kteří přispěli nebo ještě přispějí přes Donio.cz, naší krumlovské nemocnici, sestřičkám a doktorům, kteří pomohli, kamarádům z Ostravy, kteří nám poslali deset tisíc, vyjmenovat všechny nedokážu. Sbírku udělali i na krumlovském úřadě… Opravdu moc všem děkujeme.“